Connect with us
Lukáš Kirka - Bali

Cestopisy

Srdcem cestovatel a v minulém životě Newyorčan: s Lukášem o jeho cestách po Africe i Brazílii

Srdcem cestovatel a v minulém životě Newyorčan: s Lukášem o jeho cestách po Africe i Brazílii

Lukáš Kirka je úspěšným projektovým manažerem známé hotelové sítě, ale kdesi hluboko v srdci je zejména vášnivým cestovatelem. Věčný hlad po zážitcích si našel svoji cestu a dokázal ho skloubit i se stabilní prací a kariérou. Právě chuť neustále poznávat nová místa ho nedokázala udržet na židli ani během koronakrize. Lukáš si zařídil vše tak, aby se mohl vydat na toulky po světě i v tomto bláznivém období. Do sbírky tak jako nejnovější kousky přibyly cesty po Africe a Brazílii. Procestoval však už i mnoho jiných nádherných míst a mnohé daleké kultury poznal na vlastní kůži. A my nebudeme lhát – závidíme a chceme vědět víc!

Reklama

Jak vypadá váš běžný pracovní den? Naplňuje vás práce, kterou se živíte?

Pracuji jako projektový manažer ve společnosti Carlton Property, s.r.o. a věnuji se rekonstrukcím. Tímto rokem začínám už svůj desátý rok v Carltonu a musím upřímně říct, že svoji práci stále miluji a jednoduše mě baví. Vždycky jsem chtěl stavět, vždycky jsem chtěl budovat a vytvářet pro lidi jakousi hodnotu (prostor), který jim dennodenně zpříjemní život a navíc, že ​​tu po mně něco zůstane. Neodrazuje mě ani neustálé cestování, protože do práce většinou dojíždím. Ale jak se říká, když něco miluješ, dodává ti to energii a ne bere. Je to vášeň.

Prison Island Zanzibar, původní bar

Jste skvělým příkladem toho, že i práce od 8:00 do 17:00 se dá skloubit s cestováním. Jak se vám to podařilo?

Tím, že je moje práce manažerská, je hlavně o plánování o řízení času, ať už pracovního či toho soukromého, a proto se plánování stalo mým nejlepším přítelem. Když chceš hodně stihnout a naplno využít svůj čas, já to nazývám komplexně užívat život, nic jiného než plánování ti v této rychlé době ani nezbývá. Pokud mám být ale konkrétní, velmi často využívám prodloužené víkendy nebo dovolené volím v době, kdy jsou svátky. A tak se stane, že například v Brazílii jsem byl 18 dní a z toho jsem potřeboval jen 9 dní dovolené.

Rio de Janeiro, Kristus Spasitel

Kdy jste začal cestovat a které místo bylo vaší první destinací?

Musím hodně popřemýšlet, protože už toho mám procestováno opravdu docela dost, za což jsem nesmírně vděčný. Pokud nepočítám nějaké klasické dovolené s mamkou a sem tam výlet do zahraničí, tak moje první opravdové cestování začalo v roce 2010. Byl jsem na vysoké škole a během přestávky mezi semestry jsem se rozhodl odjet do Los Angeles studovat angličtinu. Byl to sice jen na měsíc, ale ta zkušenost jít sám jen s batohem, nevědět, co vás čeká, koho potkáte a jak se to všechno vyvine… teď jak to píši, mám husí kůži. Zamiloval jsem se do cestování. Je to pro mě zdroj energie, inspirace, svým způsobem je to zdroj životní energie a já prostě miluji nové věci a objevování. Cítím, že žiji.

Připravujete si vše do posledního puntíku ještě před cestou nebo jste spíše cestovatel improvizátor?

Nejsem úplný improvizátor, ale ani nemám vše připraveno do puntíku. Vše záleží na dané zemi a zejména na mém rozpoložení v konkrétním okamžiku. Vždy ale postupuji stejně. Na to, abych se do nějaké země vydal, musí přijít, nazvu to impuls, signál, pocit, prostě něco, co mi řekne – jedu sem.

Národní park Bwindi – Uganda před výpravou za gorilami

Moje know-how je takové. Podívám se na videa o zemi, přečtu pár článků a udělám si seznam, co je pro mě v dané zemi nejzajímavější. Vytisknu si mapu země a přesně si vyznačím, kde se daná aktivita/památka/prostě to, co mě zajímá, nachází. Spočítám si, kolik dní potřebuji na přepravu, kolik dní kde strávím a koupím letenku. Samozřejmě, že se stalo už leccos. Například jsem letěl na Srí Lanku na 16 dní a neměl jsem ani hotel, ani plán a první noc jsem si koupil až na letišti na Srí Lance. Kdybych spustil příběhy ze všech cest, bylo by to na knihu, ne na rozhovor.

„Necestoval jsem skutečně nikam, až nakonec jsem to už nevydržel a vydal se do Afriky a do Brazílie. Bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě.“

Cestujete raději sám nebo ve společnosti někoho jiného?

Musím přiznat, že cestovat sám je osvobozující a určitě zažijete hodně zajímavých situací právě díky tomu, že jste na cestách sám. Řeknu to ale upřímně, nemohu se dočkat, až budu jednoho dne cestovat s manželkou, dětmi a se psy a bude nás plný hotel. Mám před očima jasnou představu, jak s partnerkou ležíme v jedné houpací síti na Maledivách, tři děti si hrají ve vodě a my si říkáme, díky Bohu, že jsme psy mohli nechat doma.

Bali – ostrov Gili Trawangan – šnorchlování s želvami

Z vašeho Instagramu jsou aktuálně nejznámější asi cesty po Africe. Jaký je váš nejkrásnější africký zážitek?

Cestování je úžasné, miluji ochutnávat jídlo, doslova vyhledávám situace a zážitky, které jsou nevšední a jak jsem řekl, zažívat nové věci je vášeň a životní energie. Avšak nejkrásnějším zážitkem na cestování jsou pro mě lidé. Ano, lidé, ti dělají z cestování cestování. Poznat lidi, mluvit s nimi, poslechnout si jejich příběh, sdílet společnou energii, pokoušet se rozumět jejich jazyku, to vše je pro mě na cestování ten nejkrásnější zážitek.

Co vás naopak nepříjemně překvapilo?

Nechci, aby to vyznělo povrchně, ale mě už zřejmě nic nepříjemně nepřekvapí. Už mám tolik zážitků – neříkám, že jsem byl všude, to opravdu ne – ale už mám takový svůj nadhled. Na nepříjemné věci, ať už chudobu nebo cokoliv, co by se mohlo zdát negativní, se nyní dívám jinak, z jiného pohledu a nakonec v tom vidím krásu života.

Ngorongoro kráter safari Tanzanie

Co v Africe mají/ví/dělají a u nás vám to chybí?

Řeknu to úplně jinak a jednoduše. V Africe nemají nic. Děti nemají čím psát, nemají si s čím hrát. Ženy a muži se snaží jakýmkoliv způsobem zajistit jídlo či domov a ve srovnání s životem u nás žijí z pohledu toho materiálního způsobu života na nejnižší hranici. Takže my vůbec, ale vůbec nežijeme bídný život a máme opravdu vysoký životní standard. Ale zeptejte se každý sám sebe, jsem šťastný?

V Africe se to ptát nemusíš, protože to vidíš na lidech, že i když nemají nic, jsou bohatí a šťastní vnitřně. Tak co, jaký život chceš žít ty, co chybí tobě?

Stone Town, Zanzibar, škola

Jak koronavirus ovlivnil vaše cestování?

Je až neuvěřitelné, v jakém celosvětovém měřítku se to projevilo. Já osobně jsem byl v Šanghaji už v prosinci 2019, což je zhruba 6 hodin autem od Wuhanu, kde koronavirus podle všeho vzikl. Tehdy jsem to ale ještě ani netušil a po Šanghaji jsem si vesele chodil bez roušky, přičemž domácí už věděli, že je zle. Covid ovládl nejen cestování a samozřejmě ovlivnil i mě. Mnoho cest jsem zrušil, rozhodl jsem se zůstat doma v bezpečí. Necestoval jsem opravdu nikam, až nakonec jsem to už nevydržel a vydal se do Afriky a do Brazílie. Bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě.

Cestoval jste i po Filipínách, Srí Lance, Havaji, Brazílii… Vynechala jsem ještě nějakou destinaci, na kterou rád vzpomínáte?

Destinací už bylo opravdu mnoho. Mám teprve 34 let, takže ostatní země, které jsem ještě neviděl, určitě navštívím a věřím, že mi to bude dopřáno. Velmi rád vzpomínám na Panenské ostrovy v Karibiku, kde jsem poprvé řekl, že možná odjedu žít úplně někam jinam. Ostrov Bali je jedna velká oáza, řekl bych, že až z jiného světa. Marrákeš je top destinace plná nádherného chaosu a krásné kultury a nemohu zapomenout na New York, který miluji a jsem přesvědčen, že v minulém životě jsem byl Newyorčan.

Kambodža, ostrov Koh Rong Sanloem

Vzpomenete si na TOP zážitky z těchto míst?

Toto by bylo opravdu na knihu, mohl bych jich popsat stovky, ale je nereálné vybrat jen jeden TOP zážitek. V Los Angeles jsem o půl 3 ráno procházel přes černošskou čtvrť, kam jsem zabloudil. SIM kartu a pas jsem si dal do slipů a zachránilo mě až policejní auto, které mě odvezlo domů. Na Srí Lance jsem spal v domku, který měl ve střeše díru a v noci se mi do koupelny nastěhovaly opice, ještě štěstí, že dveře se daly zamknout.

„Poznat lidi, mluvit s nimi, poslechnout si jejich příběh, sdílet společnou energii, pokoušet se rozumět jejich jazyku, to vše je pro mě na cestování ten nejkrásnější zážitek.“

V Šanghaji mě naháněly dvě asijské – řeknu to slušně – ženy, za které jsem nechtěl zaplatit 500eurový účet v baru a v Bangkoku mě vezl na motorce 14letý chlapec, který ve 3 ráno cestou na hotel zabloudil. Já ho pak vyměnil, řídil jsem motorku a cestu na hotel hledal sám. V Ugandě uprostřed džungle se mi ze vzdálenosti 4 metrů dívala do očí 250kilová gorila, tehdy si řeknu: „Kirka, ty nejsi normální“. Jak říkám, takové a mnohé další věci se mi stávají běžně, proto mě jen tak něco nepřekvapí.

Bangkok, 14letý řidič

Kdybyste si musel vybrat – Brazílie nebo Afrika? A proč?

Obě země jsou diametrálně rozdílné. Afrika je pohodová, klidná, přesně ve smyslu slova hakuna matata – bez problémů. Nikam nespěchají, vše si vychutnávají, na všechno mají čas, a když to nebude dnes, no tak to bude zítra. Pointa tohoto života je úplně jiná než u nás. Brazílie byla jiným způsobem života. Užívej si každý jeden den. Nevíš, co bude zítra a zda tu zítra budeš. Proto žij, tancuj sambu, pij caipirinhu, surfuj, užívej si, směj se, raduj se s přáteli.

Když si ale musím vybrat, udělal bych to jednoduše. Nyní bych odjel do Ria, kde bych strávil život tak do 65 let, vše si užil a pak bych odjel na Zanzibar, klid a hakuna matatu. Asi to tak udělám.

Co byste doporučil cestovatelům, kteří se chystají na dobrodružnou cestu, ať už po Africe nebo Brazílii?

Jednu jedinou myšlenku. Vše, co v životě chceš a co tě dělá šťastným, je na opačné straně tvého strachu. Proto se neboj a konečně jdi. Vykroč. Zvládneš to. Miluj sám sebe a miluj život. Amen.

Thajsko, plovoucí trh

Kdyby to už mohlo být jen jedno místo/země, kterou byste navštívil znovu?

Toto mi nemůžete dělat. Nemůžete mi položit takovou otázku, to je podpásovka. Ok, toto je drastické. Ale určitě půjdu i počtvrté do New Yorku, jsem přece Newyorčan.

Kam se nejblíže chystáte, resp. co je vaším největším cestovatelským snem?

V seznamu toho mám ještě dost a věřím, že mnoho míst navštívím jednoho dne s mojí vlastní rodinou. Děkuji pánu Bohu za to všechno, co jsem už měl možnost prožít, a touto cestou si vizualizuji a přeji cestu do vesmíru. Ano, mým největším cestovatelským snem je dostat se do vesmíru a dívat se na naši nádhernou planetu shora. Vždyť to musí být neuvěřitelný zážitek. Moc děkuji.

Zanzibar
Rio De Janeiro, Ipanema pláž

Lukášovi Kirkovi děkujeme za rozhovor.

Přečti si i další rozhovory:

Zdroj fotografií: Archiv Lukáše Kirky, úvodní fotografie: Bali, Nusa Penida

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište prosím na redakce@pelipecky.cz. Pokud máte cool cestovatelský příběh, recenzi, reportáž nebo blog a chcete se o své zážitky podělit se světem, nebojte se nám svůj text poslat na novinky@pelipecky.sk. Rádi ho zveřejníme v sekci Cestopisy.


Speciální nabídky pro naše čtenáře

    • Půjč si auto přes Pelikán. Klikni, zvol si destinaci, porovnej ceny, vyber model auta a rezervuj. Auto si vyzvedneš po příletu na letiště. Kamarádíme se totiž s Rentalcars.com.
    • Naše srdcovka - cestovatelský newsletter, který odebírají desetitisíce cestovatelů v ČR i na Slovensku:
    5/5 - (1 vote)
Klikněte pro komentář
Nahoru