Od oltáře do Santiaga. Když dva různé druhy vyrazí na jednu pouť

Když se řekne svatební cesta, většina z nás si zřejmě vybaví palmový ráj s průzračnou tyrkysově modrou vodou a pár spokojeně se tvářících novomanželů sedících na bělostné pláži a pozorujících dechberoucí západ slunce. O nich to dnes ale nebude. Jana a Lukáš se hned po svatbě postavili velké výzvě – Svatojakubské pouti.

Přesně 4. 8. 2018, tři dny po jejich velkém dnu, se se sbalenými krosnami a dvěma cestovatelskými deníky, což bylo v tu chvíli vším, co měli (když nepočítáme jeden druhého), vydali z jejich domova v Kuřimi směr španělské Santiago de Compostela. Ptáte se na dopravní prostředek? Žádný – když vynecháme 2 km, které byli nuceni přeplout na lodi (jediném dopravním prostředku, do kterého během cesty nastoupili), prošlapali si to pěkně po svých přes Rakousko, Švýcarsko, Francii až do Španělska.

Svatební cesta Jany a Lukáše v číslech

• 5 zemí, přes které procházeli
• 3 327 zdolaných kilometrů
• 103 dní strávených na cestě
• 10,5 + 12 kilo na zádech (bez jídla a vody)
• 2 deníky, do kterých si každý zvlášť zaznemanával svoje dojmy a které se staly námětem pro knihu

Čtete správně, kniha. Jejich nápad zachytit celé putování ze dvou pohledů – mužského a ženského zaujalo nakladatelství Grada a Petr Urban se připojil s trefnými ilustracemi. Výsledkem je dílo zachycující tragikomický příběh novomanželské pěší poutě z Kuřimi až k Atlantiku. Nám se podařilo vyzpovídat každého zvlášť a vy si můžete přečíst, jak by sami řekli, oboupohlavní rozhovor, o jejich zážitcích z cesty.

V čí hlavě se zrodil nápad pojmout svatební cestu zrovna takto? Jak reagoval/prožíval situaci ten druhý?

Jana: Vlastně si ani nejsem jistá, jak to vzniklo. Já chtěla na túru do Nepálu a Lukáš to evidentně nějak špatně pochopil…

Lukáš: To, že se nakonec jednalo o cestu svatební, byla souhra šťastných náhod, protože se nám vdavky podařilo zorganizovat během dvou měsíců. Kdežto cestu samotnou jsme plánovali už půl roku předem.

Proč sis myslel(a), že to s tebou tak dlouhou dobu partner zvládne? Měl(a) jsi nějaké obavy?

Jana: Nemyslela jsem si, že to se mnou Lukáš zvládne. A už vůbec jsem nedoufala v to, že to zvládnu já s ním. To byla moje největší obava.

Lukáš: No, nemyslel. Měl jsem obavy, že nás to prostě přestane bavit, což se naštěstí nestalo.

I přes nástrahy na cestě v podobě desítek rakouských klíšťat nebo třeba Janin zánět šlach všechno zvládli.

Jak jsi to vyřešil(a) s prací? 103 dní je dlouhá doba…

Lukáš: Tím nejelegantnějším možným způsobem – výpovědí a vzdání se všech jistot.

Jana: Když jsme cestu plánovali, tak jsme zrovna pracovali v Irsku a věděli jsme, že se budeme vracet do Čech. Skončit s prací jsme tedy museli i kdybychom cestu nepodnikli.

Šlo ti balení snadno? Bral(a) sis jenom úplné minimum? Měl(a) jsi něco, co partner neměl?

Jana: Balení mi šlo perfektně, i když Lukáš by určitě tvrdil něco jiného. Měli jsme opravdu jenom to nejnutnější… tedy až na mapy Skotska, které jsem v krosně objevila čistě náhodou druhý den cesty. Trvalo dalších několik týdnů, než jsme je poslali zpátky do Čech. A hádejte co, opravdu jsem je nevyužila.

Lukáš: „Co s sebou?“ byla, mimo „Kdy?“ a „Kudy?“, základní otázka. Každý má své minimum někde jinde. Janča by asi neoželela svou zrcadlovku, ale trička jí stačily dvě. To ať si každý přebere dle svého. Pravdou je, že naše výhoda spočívala ve sdílení věcí jako například vaření, stan, dokonce i ručník jsme měli společný. Na druhou stranu jsme přesně nevěděli, jak chladný bude podzim, takže jsme byli připraveni jednu vrstvu dokoupit.

Je něco, co jsi bral(a) s sebou a pak jsi to ani nevyužil(a)?

Jana: Právě ty vykutálený mapy Skotska.

Lukáš: Nevyužili jsme pouze všechny věci z lékárničky, díky Bohu. Jinak jsme využili vše. Pravdou ale je, že focení Janču během cesty vcelku omrzelo a nakonec by stačil kompakt.

Bylo těžké si dohodnout plán cesty? Kdo měl hlavní slovo?

Lukáš: Ano. Jana, ačkoliv vím, že odpoví něco ve smyslu: „Vždy šlo o kompromis.” Nešlo! Šlo o ústupky – o ústupky z mojí strany.

Jana: Ráda nechávám věci náhodě, kdežto Lukáš je organizační typ, takže plánování bylo čistě na něm. Dokonce si do mapy zaznačil všechna záchytná místa, kempy a většinu hotelů. Horší bylo, když mu plány nevycházely. V ten moment začal vyšilovat. To, že to nemohl hodit na mě, situaci jenom zhoršovalo.

Z České republiky vyrazilo v roce 2018 pěšky do Santiaga celkem 27 poutníků.

Jak se zrodil nápad, že si každý budete psát svůj deník?

Lukáš: Zrodil se už před cestou. Chtěli jsme si knihu vydat samonákladem a obdarovat kamarády. Náhoda ovšem chtěla tomu, abychom se během opisování seznámili s Urbanovými a společně s nimi knihu nabídli nakladateli. Ti nás nejdříve odmítli, protože žánr nespadal do jejich portfolia, ale ukázku stejně dostali. Hned druhý den obrátili a nabídli nám spolupráci, protože se jim „oboupohlavní deník” líbil.

Jana: To je další Lukášovina. Já jsem k tomu byla donucena. Nerada si píšu deník. Vždy jsem to vydržela maximálně týden, ale tehdy se z toho postupem času stala taková moje terapie, takže to šlo přežít.

Pokud se nepletu, měli jste s sebou stan. Jaký máš vztah ke stanování? Byly chvíle, kdy bys preferoval(a) větší komfort?

Lukáš: Stan poskytoval skvělý komfort, až na to, že výrobce zapomněl na sprchu a nivelaci podlahy.

Jana: Stanování miluju. Stanování s Lukášem je ale fyzicky i psychicky velice náročná záležitost. Nejedná se o stanování samotné, ale hledání místa. Žádný plácek mu nebyl dost dobrý a byl přesvědčen, že nás někdo objeví, něco přejede nebo sežere.

3krát za cestu se Jana s Lukášem vyspali v posteli – 2krát na faře a jednou v ubytovně pro poutníky. Jinak spali ve stanu, pod širákem nebo v místních přístřešcích.

Kdo je lepší kuchař na cestách? Jaká je tvoje specialita na cestách? Případně, co ti nejvíc leze krkem?

Jana: Nejlepší kuchař je hlad. Ale jinak jsou naše kuchařské (ne)schopnosti vcelku vyrovnané. Chtěli jsme co nejméně zatěžovat záda, proto bylo jídlo poněkud stereotypní. Instantní těstoviny, oříšky, sýry… Brzy nám to lezlo i ušima.

Lukáš: Myslím, že Janča umí tu nejlepší instantní polévku na světě! Nejvíc se mi zvedal kufr ze smradlavého sýru, jehož aroma bylo umocněno teplotami a tím, že jsem ho v krosně táhl tři dny, než jsem se nakonec odhodlal ho vyhodit.

Objevilo se v průběhu cesty něco, na co jsi nebyl(a) připraven(a)?

Jana: Když člověk podniká takovou cestu, tak se vždy vyskytne nějaká událost, na kterou se nedá připravit, ale právě s tím je potřeba počítat a v tom je, dle mého, kouzlo cesty.

Lukáš: Hlad, klíšťata, Jančiny samonásery… Bylo dost věcí, na které se nedá připravit, ale dá se na ně zvyknout.

„Ze začátku jsme se potýkali s vysokými teplotami. V den, kdy jsme vycházeli bylo přes 35 °C ve stínu a my šli, bohužel, povětšinou na sluníčku.”

Lukáš

Určitě byly lepší a horší dny. Máš nějaké rady na zvládání krize/zlepšení nálady?

Jana: Jídlo! Super je čokoláda. Ani trochu super není, když vám ji někdo celou sní…

Lukáš: U Janči platí pět zásad, které by se daly označit za návod k jejímu použití. Jsou to především první tři rady – krmit, krmit, krmit, poté sprchovat, občas pochválit.

Jaká chvíle pro tebe byla ideální na psaní deníku?

Jana: Taková chvíle není.

Lukáš: Hlavně ty, když byla špatná nálada. Psaní deníku se stalo takovou naší terapií. Mohli jsme se tam vypsat z nálady a postěžovat si.

Lišil se tvůj styl zápisu od zápisu partnera?

Lukáš: Ano. Já neudržím nit. Janča pro změnu nenechá nit suchou, a to především na mně.

Jana: Jednoznačně! Moje zápisky jsou pravdivé, zatímco Lukáš dost často realitu pozměňuje, rád si vymýšlí a přehání. Třeba když napsal, že jsem otravná – taková blbost.

Jaké ženské vlastnosti jsou při takové cestě výhodou a jaké naopak nevýhodou?

Jana: Výhodou je taková vlastnost, která se přílišně neprojevuje, nevýhodou naopak taková, která je projevuje až příliš. Zkrátka všeho moc škodí.

Lukáš: Myslím, že ženská intuice nám přišla mnohokrát vhod. Nevýhodná je především náladovost. Ta se naštěstí projevovala jen v jednoměsíčním intervalu

Francii procházeli Jana s Lukášem nejdéle. Bylo to více než 1 100 kilometrů. Lidé měli o cestě povědomí a byli velice nápomocní.

Jaké mužské vlastnosti jsou při takové cestě výhodou a jaké naopak nevýhodou?

Jana: S mužskými vlastnostmi je tomu stejně jako s ženskými.

Lukáš: Myslím, že výhodou je nebojácnost, na to mám Janu. Bohužel, oplývá i ne vcelku dobrou mužskou vlastností a tou je paličatost.

Absolvoval(a) bys cestu znovu? Případně, co bys změnil(a)?

Jana: Určitě absolvovala a nezměnila bych vůbec nic. Tedy možná bych si příště nebrala mapy Skotska.

Lukáš: Radši bych zkusil něco nového, klidně i delšího a raději opačným směrem, tedy na východ.

Jaký byl tvůj nejlepší a nejhorší zážitek z cesty?

Jana: Nejde vybrat ten nejlepší. Překrásných zážitků byla spousta, třeba když nás ubytoval farář Stanislaus a pozval nás na večeři; když jsme byli v Conques na mši, kterou sloužili benediktínští mniši; když jsem poprvé uviděla třpytící se hladinu oceánu… takových zážitků je nespočet. A ty špatné? Ty byli většinou spojeny s nedostatkem. Nedostatkem jídla, sprchy, tepla, sucha, čokolády… Ale i na ty ráda vzpomínám.

Lukáš: Každý den se stalo něco dobrého i něco nedobrého. Pozitivních zážitků naštěstí přebývalo a vybrat ten nej z jednoho či druhého konce nelze.

Co ti cesta dala, případně co vzala?

Jana: Dala mi spoustu zážitků a zkušeností. Například jsem blíže poznala různé národy. Třeba Francouzi byli velice příjemným překvapením. To, jací skutečně jsou, vůbec nekorespondovalo s obecným míněním o nich. Oni by pro vás skutečně udělali první poslední.

Lukáš: Dala mi pochopit, co k životu skutečně potřebuji – tedy skoro nic.

Aktuálně jsou sice zavřené hranice, ale kdybychom se bavili o budoucnosti, jaké jsou tvoje další cestovatelské plány a sny?

Jana: Určitě se chci jednou podívat do Nepálu, otázkou však je, jak si to můj drahý muž vyloží tentokrát.

Lukáš: Chtěl bych konečně spatřit místo, odkud dle mé ženy pocházím. Bohužel jsou lety na Mars daleká budoucnost. Ne, teď vážně. Lákají mě všechny krajiny, které nepodlehly zásahu člověka.

Křest knihy i dobročinná dražba měly mimo jiné za cíl podpořit centrum Paraple.

Něco málo o Svatojakubské cestě

Celá Evropa je protkána trasami, které vedou do Santiaga de Compostela. Někteří poutníci (stejně jako Jana a Lukáš) odtud pokračují ještě 100 km dál až na samotné pobřeží do města Finisterra. To bylo ve své době považováno za konec světa, respektive před objevem Ameriky se věřilo, že se jedná o nejzápadnější bod známého světa.

„Zvláštní bylo, že cestou ze Santiaga na Fisterru jsme potkávali lidí opět minimálně a vidět třpitící se oceán po stech dnech cesty bylo dechberoucí.”

Lukáš

Ve středověku byl cílem pouti hrob svatého Jakuba a cesta tak získávala náboženský rozměr. Absolvování pouti bylo jakýmsi prostředkem k očištění či výrazem zbožnosti. V současné době jsou motivy poutníků různé, například rozmanitá a měnící se příroda, duchovní poznání, zdolání turistické výzvy, poznání místních obyvatel nebo ostatních poutníků. Ať už se na pouť vydávají z jakéhokoli důvodu, spojuje je cíl cesty – Santiago de Compostela.

K získání Compostely (průkaz o vykonání pouti) je potřeba ujít alespoň posledních 100 km a prokázat se credenciálem. V roce 2018 získalo Compostelu 327 378 poutníků.

Zdroje, ze kterých bylo čerpáno: www.ultreia.cz

Zdroj použitých fotografií: archiv Jany a Lukáše

Co by vás mohlo zajímat:

• Nejlepší deník cestovatele? Fotografie! Tady je důkaz
• Od Kostariky po Brazílii za 8 měsíců s batohem na zádech
• Jak upravit fotky a posunout je na vyšší úroveň? Takto!

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište prosím na redakce@pelipecky.cz. Pokud máte cool cestovatelský příběh, recenzi, reportáž nebo blog a chcete se o své zážitky podělit se světem, nebojte se nám svůj text poslat na novinky@pelipecky.sk. Rádi ho zveřejníme v sekci Cestopisy.

Speciální nabídky pro naše čtenáře

• Ubytování přes Booking.com za kámošské ceny, klikni a vyhledej si konkrétní destinaci.
• Půjč si auto přes Pelikán. Klikni, zvol si destinaci, porovnej ceny, vyber model auta a rezervuj. Auto si vyzvedneš po příletu na letiště. Kamarádíme se totiž s Rentalcars.com.
• Naše srdcovka - cestovatelský newsletter, který odebírají desetitisíce cestovatelů v ČR i na Slovensku:
5/5 - (2 votes)