Rozhovor o Brazílii: V pralese strávili Vánoce, vyzkoušeli i tradiční medicínu
Maťo a Veronika cestují už deset let. Na jejich blogu Mato Veve have gone mad najdete desítky textů a videí z jejich cest. Nás zaujala ta po Brazílii. Toulali se v městech i v divočině, dokonce se zúčastnili šamanské ceremonie Ayahuasca. Jaká je Brazílie z jejich pohledu?
Kdy jste se rozhodli, že pojedete do Brazílie?
M&V: Když jsme cestovali po Jižní Americe, naši sedmiměsíční cestu jsme zakončili právě v Riu de Janeiru. Už tehdy nám bylo jasné, že se do Brazílie musíme vrátit. Trvalo nám to jen půl roku a byli jsme zpět.
Jaké brazilské stereotypy vás napadnou jako první? Mě ty, že všichni hrají fotbal, ženy jsou lehce poddajné a Rio se Janeiro je hlavní město, i když není.
M&V: Možná jsme nějaké stereotypní předsudky měli, ale teď se nám smísily s reálnými zážitky. Naše představa o Brazílii je už taková, jakou jsme si ji zažili.
Jaká je ta realita?
M&V: Za prvé – fotbal a capoeira jsou národním sportem podle toho, ve které části Brazílie se nacházíte. Hlavně capoeira se ve státě Bahia tančí úplně všude – ženy, děti, starci i „budoucí“, zda je ráno nebo večer, před kostelem nebo v centru města. Všude neustálý zpěv a bubny, které udávají tempo obrannému tanci pocházejícího z Afriky. To je prostě jiný svět.
Za druhé – provázek místo plavek. Brazilci se neodhalují úplně, ale když jsou na pláži, tak určitě aspoň na 97 %. Brazilský zadek je pojem a nejde ho nevidět. Za třetí – churrasco je způsob přípravy masa na grilu, který se kvalitou srovnává s argentinským steakem. Jsme vegetariáni šest dní v týdnu a skutečně jsme se zapotili, abychom místním pochoutkám odolali a nejedli Churrasco každý den.
Nikdo nevypadá stejně. I my bychom „prošli“ jako Brazilci, ale jen dokud bychom neotevřeli ústa. Žije tam přes 200 milionů lidí. Najdete tam úplně všechno.
Umíte popsat Brazílii tak, aby se tento popis nedal použít na jinou zemi? Jak si ji můžou představit ti, kteří ji ještě nenavštívili?
M&V: To se nedá. Podívejte se na naše videa.
V Brazílii jste plánovali strávit celé tři týdny, nakonec jste zůstali dva měsíce. Proč?
M&V: Klidně bychom mohli zůstat tři měsíce, i tak by to nestačilo. Brazílie má rozlohu 8,5 milionu km2. Je tu absolutně vše – hory, pláže, prales, kultura, historie, skvělé jídlo a ještě lepší lidé. Kdybychom neměli pevné datum setkání s kamarádkou v Kolumbii, tak bychom tam snad pobíhali ještě dnes.
Na jaká místa se na cestách vydáváte raději – za těmi komerčnějšími nebo spíše za těmi divočejšími?
M&V: Čím jsme starší, tím méně si užíváme davy. Když je něco pěkné a zajímavé, je dost možné, že tam bude více lidí. To nás neodrazuje, ale když se dá, snažíme se vyhýbat organizovaným zájezdům.
Devadesát devět procent všech cest si organizujeme sami, nemáme problém se vydat na devítidenní trek, kodrcat se 40 hodin autobusem po cestě, která neexistuje, pokud to znamená, že uvidíme něco, co stojí za to. Milujeme historická města, kopce, pláže. Nám se vlastně líbí všude, kde jsou milí a usměvaví lidé a kam se nedá dostat jinak, než po svých.
Připravujete si cestovatelský itinerář?
M&V: Před cestou sledujeme blogery, prostudováváme příručky, abychom se se zemí seznámili. Je to super způsob, jak se na další trip začít těšit. Na místě i tak všechno poměníme, nebo se nám nejvíc osvědčilo popovídat si s místními nebo s cestovateli, kteří nám na základě vlastních zkušeností doporučí ta nejlepší místa. Na základě našich zážitků jsme sestavili doporučení pro itinerář po Brazílii.
Hory nebo město? S čím se bude Brazílie více spojovat vám?
M&V: Kdo se chce vyhnout městům a strávit čas jen v přírodě, nebude mít žádný problém a naopak. My jsme si dali od všeho trochu. Super bylo, že jsme během našich cest poznali lidi, kteří nás pozvali k sobě domů a ukázali nám místní život ze všech stran. Brazílie se nám už navždy bude spojovat s pohostinností místních lidí a jejich uměním si užívat života.
Která z míst, jež jste navštívili, byste doporučili zvážit při cestě do Brazílie našim čtenářům?
M&V: Dva týdny jsme strávili v méně známém národním parku Chapada Diamantina. Je plný vodopádů, hornických městeček, hipísáků, yogínů a jeskyní s tou nejkrásnější modrou vodou na světě. My jsme byli mimo hlavní sezónu a navzdory tomu, že jsme diamanty nenašli, jsme si výlet pořádně užili.
Nedaleko Ria, jen tři hodiny cesty autem, se nachází Lumiar. Stěhují se tam městem vyčerpaní Brazilci a vlastně lidé z celého světa hledající pokoj, spiritualitu a smysl života. V této části země žije mnoho lidí následujících náboženství zvané Church of Ayahuasca. Pokud se zajímáte o šamanské rituály. Lumiar je to pravé místo.
Samozřejmě, nedá se nezmínit brazilský Amazonský prales. Plíce zeměkoule byl náš vánoční dárek, na který jen tak lehko nezapomeneme.
Jaká byla jungle adventure v Amazonském pralese?
M&V: Divoká, nespoutaná, velmi vlhká, plná štípanců, oči otevírající, poučná, prostě jedinečná.
Je brazilská část pralesa přístupná i samostatně, nebo potřebujete průvodce?
M&V: Do pralesa se dá dostat i na vlastní pěst, jednoduše si vezmete loďku, necháte se vyhodit někde na břehu a můžete začít vlastní jungle adventure. Ale to bychom ani nedoporučovali. Ztratit se v pralese není sranda. Jsme rádi, že jsme našli průvodce, který nám všechno vysvětlil a ukázal.
Díky jenu jsme viděli mnohem více fauny a poznali flóru, o které jsme ani netušili. On věděl, kam se vydat s lodičkou, abychom měli největší šanci pozorovat říční delfíny. Věděl, kde je bezpečné se v řece koupat bez toho, aby nás sežraly piraně.
Je cítit, že z pralesa ubývá?
M&V: Ty části, kde se ve velkém těží, jsme neviděli. Tam, kde jsme byli, bylo nádherně, zeleno a čisto. To ale neznamená, že prales není ohrožený, nebo že by jeho záchrana neměla být naší prioritou.
Měli jste štěstí na divoká zvířata?
M&V: Byla jich kupa – pirani, říční i růžoví delfíni, kajmani, lenochodi, opice, všelijací ptáci, hmyz, škorpioni nebo papoušci. Prostě pecka.
Nestali jste se náhodou svědky odchytu kajmanů? Stále je to oblíbená tradice domorodých obyvatel i zahraničních kupců.
M&V: Jediná negativní zkušenost, jakou jsme měli, byla náruživost našeho průvodce ukázat nám kajmana zblízka. Na Štědrý večer jsme přespávali uprostřed džungle, jen tak pohození v houpacích sítích. Po skvělé večeři na ohni nás vzal na noční plavbu bárkou. To jsou kajmani nejlépe vidět, protože jim ve světle lampy září oči. První pokusy chytit kajmana byly do rukou, ale ani po dvou hodinách jsme neuspěli. Bylo vidět, že Samir, náš průvodce, ztrácí trpělivost.
Pro nás byl zážitek už jen být tam a vidět přírodu, nemuseli jsme nic odchytávat. Nakonec se Samir rozhodl použít kopiji. Kajmana chytil, ale my jsme se celou dobu obávali, že mu ublíží. Později jsme ho vypustili zpět do vody s pocitem, že jsme mu způsobili enormní stres, který za to, že jsme si ho mohli chytit, určitě nestál.
Potkali jste v pralese i místní obyvatele? Jak hluboko jste vlastne došli?
M&V: Do Amazonského pralesa jsme vešli z města Manaus, které je už celkem hluboko ve vnitrozemí a odtud jsme cestovali ještě půl dne “into the wild“. Žijí tam domorodé kmeny i potomci domorodců, kteří už přešli na náš způsob života. Samozřejmě s menšími změnami.
Jih země se lidem žijícím v pralese trochu vysmívá, že nic nedělají, že nemyslí dopředu. My jsme to ale vnímali jinak. Lidé z pralesa si berou jen tolik, kolik potřebují. Nedělají si zásoby na pět let dopředu, nepěstují plodiny v zahradě. Jedí jen to, co je momentálně v sezóně dostupné, v řece nebo v lese.
Kde jste se cítili bezpečněji, v divočině nebo ve městech?
M&V: Asi spíš tam, kde je méně lidí. Ale ve skutečnosti jsme se cítili bezpečně všude. Místní nám vždy vysvětlili, kam netřeba chodit a všechno bylo v pořádku. Dokonce jsme si trochu v Brazílii i zastopovali nebo použili Blablacar, ačkoliv neumíme portugalsky.
Navštívili jste i favelas? To je jedna z dalších věcí, které prý místní štvou. My cizinci je z médií vnímáme negativně, jako gheta plná kriminálníků, ale oni ve favelas vedou komunitní život, kde je na prvním místě společenské blaho.
M&V: Jasně, v jedné jsme dokonce pět dní bydleli. Favelu jsme si vybrali jako místo přenocování, protože to byla nejlevnější alternativa ubytování, samozřejmě bez vědomí, že je to proslavené gheto. Rio není úplně levná destinace. Našli jsme si ubytování, které se nám zdálo relativně cenově přijatelné, a až když nás tam dva taxikáři odmítli dovézt, došlo nám, o co asi jde.
O půlnoci jsme si to namířili pěšky přes favelu s velkými batohy. Na každém rohu, v největší tmě, seděli mladíci s vysílačkami v ruce. Zdálo se nám, že na nás dávají pozor, aby se nám nic nestalo. I jsme několik překvapili, když je Veronika později uviděla a leknutím vykřikla. Až později nám bylo vysvětleno, že dávají pozor, abychom je nepřekvapili při tom, jak kšeftují.
Na blogu jste psali, že pokud člověk dodržuje během svého pobytu v Brazílii bezpečnostní pravidla, nemělo by se mu nic stát. Jaká to jsou?
M&V: Hlavní zásadou je nechovat se hloupě, neohrnovat nos nad věcmi, které jsou pro místní běžné. Být milý a slušný se nám zatím vyplatilo nejvíc. Nenosíme šperky, a ačkoliv máme drahou filmovou techniku, zbytečně se s ní nechlubíme. Jednu zásadu ale dodržujeme vždy – v autobusu, hlavně během nočních přesunů, si malý ruksak s doklady, laptopem a všemi důležitými věcmi vždy držíme vepředu. Nikdy ho nepoložíme na zem, ani nahoru do odkládacího prostoru. Prostě ho nepouštíme z rukou.
O Salvadoru jste ve svém blogu napsali, že je to Afrika mimo africký kontinent. Vejde se Afrika s celou svou rozmanitostí do jediného města i se všemi svými 54 unikátními zeměni?
M&V: V Brazílii byl v minulosti největší trh s otroky dováženými z Afriky. Ti byli převážně z Angoly, Konga, Senegalu, Mali, Ghany, Nigérie a podobně. Proto je obyvatelstvo tak promíchané, a proto jsou v Brazílii lidé tak krásní. V Salvadoru je to velmi časté. Žije tam 95 % obyvatelstva afrického původu. Afrika je úplně všude: v jídle, hudbě, ve sportu i v architektuře.
Co z toho, co jste v Brazílii ochutnali, byste si dali třeba i hned teď?
M&V: Dozlatova osmažený Pastel (těstíčko) plněný vnitřní částí palmy. Je to sice nezdravá, ale zato výborná a super levná street food mňamka. Z těch zdravějších jídel určitě Açaí, což jsou amazonské bobule, které se podávají buď jako nápoj nebo jako smoothie i zmrzlina. Jsou označována nálepkou superfood, dodávají energii a servírované s granulou a ovocem jsou tou nejzdravější pochutinou světa. Tedy aspoň pro nás. A samozřejmě už výše zmiňované Churrasco, brazilské steaky na grilu.
Jakým jazykem se kromě portugalštiny v zemi jako turisté domluvíte?
M&V: Ve větších městech se domluvíte i anglicky. My jsme většinou používali španělštinu a v pohodě jsme se domluvili.
Dobrovolně jste absolvovali i cestu s Ayahuasca. Co si pod tím máme představit?
M&V: Ayahuasca je medicína, která se v Jižní Americe používá tisíce let. Ceremonie se spojuje s poznáním sebe samého, otevřením se duchovní cestě, s léčbou chorob nebo vyřešením základních lidských otázek pod dohledem šamana. Důležité je poznamenat, že jsme ayahuasca vůbec nehledali, prostě si nás našla sama.
V Brazílii jsme spolupracovali s Yoga retreat centrum. Výměnou za Maťovo filmařské umění nás vzali na týdenní dovolenou, kdy jsme kromě jiného cvičili yogu, stravovali se výlučně vegetariánským jídlem, běhali po horách, raftovali a meditovali. Až později nám došlo, že celý týden byl přípravou na ceremonii, ke které jsme byli přizváni.
Veronika napsala, že jste z toho zešíleli. Jak jste to mysleli?
M&V: Každý prožívá ceremonii jinak. Maťo vystoupil sám ze sebe, celý večer pozoroval ve dvojici sebe sama a své racionální já. Řešili společně všechny životní otázky, které je napadly. Žádné problémy, žádné velké emoce, hlavně absolutní spokojenost se všemi a se svým životem.
Já jsem si zase prošla rozličnými fázemi, od příjemného pozorování vlastního poznávání, přes absolutní peklo, až po uvědomění si celého vesmíru. Když mi zabrala druhá dávka ayahuasky a nedokázala jsem už racionálně ovládat své myšlenky ani pocity, tak to opravdu bylo, jako kdybych zešílela. Všechno na mě padalo, celý svět mě chtěl zadusit. Chválabohu jsem se odvážila požádat o pomoc šamanku, ta mě vyvedla ven, kde jsem ze sebe vytancovala všechny démony a objevila vnitřní sílu, o jaké jsem ani netušila. Co vám budeme povídat, na základě jedné zkušenosti se z nás asi stali hipísáci.
Kam pojedete příště?
M&V: Přístě se chystáme na letní bicyklovačku z Amsterdamu na Slovensko po cyklotrasách Eurovelo, které vybudovala Evropská unie. Minulý rok jsme absolvovali podobnou cestu od Atlantiku až na Slovensko a velmi se nám tento styl cestování zalíbil.
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište prosím na redakce@pelipecky.cz. Pokud máte cool cestovatelský příběh, recenzi, reportáž nebo blog a chcete se o své zážitky podělit se světem, nebojte se nám svůj text poslat na novinky@pelipecky.sk. Rádi ho zveřejníme v sekci Cestopisy.
Speciální nabídky pro naše čtenáře
- Ubytování přes Booking.com za kámošské ceny, klikni a vyhledej si konkrétní destinaci.
- Půjč si auto přes Pelikán. Klikni, zvol si destinaci, porovnej ceny, vyber model auta a rezervuj. Auto si vyzvedneš po příletu na letiště. Kamarádíme se totiž s Rentalcars.com.
- Naše srdcovka - cestovatelský newsletter, který odebírají desetitisíce cestovatelů v ČR i na Slovensku:
