Černobyl: „S velkým přívalem návštěvníků ztrácí místo své kouzlo.“ (rozhovor)

V Černobylu byl už dvakrát – první návštěva byla turistická, podruhé se sem vrátil se soukromým průvodcem tak trochu pracovně – natočil promo video pro ukrajinskou cestovní agenturu. Dávidovi Haringovi je 28 let, pochází z Piešťan, ale už několik let žije v Kodani. Rád cestuje i natáčí videa. Přečtěte si rozhovor s ním.

Pamatuješ si, kdy ses o havárii jaderné elektrárny v Černobylu dověděl poprvé?

Když se havárie stala, nebyl jsem ještě na světě, ale pamatuji si, jak mi o tom vyprávěli mí prarodiče – že Sovětský svaz utajil největší jadernou havárii lidstva. Popisovali mi, jak museli lidé opustit 30 kilometrový rádius kolem elektrárny a všechno kolem zůstalo úplně opuštěné. Tehdy jsem se o tuto událost začal víc zajímat.

Jak tuto událost vnímáš dnes? Jako dospělý.  

Připadá mi to velmi smutné. Bělorusko a Ukrajina přišly o kus úrodné země. Vím, že mnoho lidí trpělo a zemřelo kvůli lidské hlouposti.

Od výbuchu je to už 33 let, ty jsi Černobyl navštívil dvakrát. Jak bezpečné je dnes vkročit do 30-kilometrové tzv. mrtvé zóny?

Tato oblast je pro mě jako pro turistu dost bezpečná. Je možné se tam dostat jen s certifikovanou turistickou agenturou. Mají tam své „turistické trasy“, z nichž neodbočují. Bezpečnost je tam stále na prvním místě.

Jaký je to pocit, slyšet dozimetr měřit radiaci ve své blízkosti?

Jelikož jsem věděl, že místa se škodlivou radiací (nad 1000 mSv/h) nenavštívím, ten dozimetr jsem používal jen tak ze zvědavosti.

Která z míst jsou tam dosud nejnebezpečnější?

Jednoznačně je to nitro reaktoru, v němž se nachází tzv. sloní chodidlo (pozn. redakce: roztavené jaderné palivo, beton, písek a jiné materiály, použité při stavbě reaktoru). Je to nejtoxičtější objekt na světě. Ve městě Pripyat je to se podzemí nemocnice, ve které jsou dodnes uskladněny radioaktivní oděvy hasičů černobylské nehody.

Předpokládám, že na místě se musíš řídit nějakými bezpečnostními pravidly. Jakými?

Pro vstup do Černobylské zóny je nutné být starší osmnácti let a mít platný cestovní pas. Co se týče oblečení, je třeba mít dlouhé kalhoty i rukávy, též uzavřenou obuv. V zóně se nesmí sedět na zemi, ani na ni nic pokládat. Taktéž není dovoleno jíst nic ze stromů. Oběd zabezpečuje cestovní agentura, ale doporučuje se mít s sebou vodu. Na focení nejsou žádné zákazy, ale pokud chcete používat dron, musíte už mít vyřízené povolení. Suvenýry se dají zakoupit po výstupu z 30km zóny.

Můžeš se dotýkat věcí, které se nachází v bytech, v nemocnici nebo na ulici?

Ne, je to kvůli možné radiaci zakázáno.

Jaká je dnes v černobylské oblasti vlastně radiace?

Hodnoty radiace na místních, kde se pohybují turisté, jsou celkem nízké. Já jsem naměřil nejvíc 50 mSv/h. Ale, jiná místa, například Červený les, jsou stále nebezpečná a naměříte tu mnohem vyšší čísla.

• Přečtěte si také: 12 opuštěných míst, z nichž budeš mít husí kůži

Jaká je atmosféra města Pripyat? Kdysi tu žilo asi 50 000 lidí, dnes jej označují jako město duchů…

Toto místo ve mě zanechalo kupu smíšených pocitů. Zaprvé je to smutné, když si představím, jak se tak moderní město ze dne na den stalo opuštěným. Když jsem ale procházel tmavými chodbami zchátralých budov, bylo to dost nepříjemné, místy až strašidelné. Mnoho věcí bylo zničených. No a nakonec, procházka po městě byla velmi dojemná. Těžko tento pocit popsat, to se musí zažít.

Mnozí si myslí, že město zůstalo bez zásahu od momentu vystěhování jeho obyvatel, ale to není pravda. Mnohé věci byly zničeny při dekontaminaci, cenné věci vyrabovali zloději po rozpadu SSSR, když bylo území chvíli méně hlídané vojáky. V jakém je stavu?

Souhlasím, budovy jsou vyrabované a zdemolované. Málokterá místa jsou ještě v původním stavu. Mě se podařilo navštívit jen jedno – obec Zálesí.

A co ruské kolo v zábavním parku? Kolotoč byl spuštěn prý jen jednou – den po havárii, aby se děti aspoň na chvíli zabavily. Nehrozí mu zhroucení?  

Takové informace nemám a nejsem si ani jist, zda to kolo bylo někdy spuštěno. Ačkoliv park byl 27. dubna 1986, den po havárii, na pár hodin otevřen, ruské kolo bylo stále pod lešením.

Které místo se ti nejlépe fotografovalo?

Asi právě pripyatská ikona – ruské kolo.

Vyjmenujme si, která místa si navštívil a je povolené je navštívit jen s povinným průvodcem.

Můj výlet začal v malé vesnici Zálesí, kde před výbuchem žily asi tři tisíce rodin. Kromě přestavěného kostela na kulturní dům (Sověti byli ateisté), moji pozornost upoutal jeden z mála zachovaných interiérů domů z tohoto období. Ten pocit vrácení se v čase, do roku 1986, byl velmi silný a těžko popsatelný.

Potom jsem se s průvodcem přesunul do města Chernobyl, kde z původních 13 000 obyvatel zůstalo jen 60. Je to celkem aktivní město, ve kterém se kromě obchodů, restaurací a muzeí nachází i Anjel Apokalipsy a hřbitov všech po výbuchu zaniklých vesnic. Také jsem se zastavil u pomníku chernobylských hrdinů – hasičů. Odpoledne jsem měl krátkou obhlídku mašin, které čistily střechu vybuchlého reaktoru číslo čtyři. Některé z nich byly původně vyrobeny na hledání min nebo přistávání na měsíci.

Přes hustý les jsem se přesunul k radaru Duga, který postavili v tajné oblasti Chernobyl 2, ta na mapě neexistovala. Úlohou radaru Duga bylo zaměřit americké rakety ještě před dopadem do SSSR. Žili tu převážně inženýři a vojáci, snažící se zachytit létající objekty z jiných oblastí. Nikdy se ale nepotvrdilo, že by tento 150 kilometrů vysoký a 500 metrů široký radar opravdu fungoval.

Krátce jsem prošel kolem chernobylské jaderné elektrárny. Explodovaný reaktor č. 4 je ukryt pod sarkofágem. Má konečná zastávka byla už zmiňovaný opuštěný Pripyat. Navzdory tomu, že vstup do budov je zakázán, měl jsem možnost vidět zdevastovanou nemocnici, kavárnu, sportoviště nebo kulturní dům. Na fotbalový stadion nebo zábavní park jsem se podíval pomocí dronu.

Na jedné z tvých fotografií je zelená pláň a na ní stovky cedulí s názvy vesnic, které po výbuchu zanikly. Víš přesně, kolik jich je?

Prý jich bylo 188.

Stál jsi poměrně blízko i u nového sarkofágu, který dokončili jen minulý rok. Na jakou vzdálenost se k němu dá jít?

Nejbližší možná vzdálenost na přiblížení je 260 metrů. Samozřejmě, pokud máte dostatek financí, můžete se podívat i pod nový sarkofág.

Navštívil jsi i elektrárnu?

Ne, snad příště. Navštívil jsem akorát nedostavěnou chladící věž číslo 5. Ta se nachází blízko elektrárny.

Do černobylské zóny se někteří z jejích původních obyvatel časem na vlastní riziko vrátili. Dnes jich tam žije 150, spolu s několika tisíci těch, kteří stále pracují na údržbě elektrárny. Setkal ses s nimi?

Ne, neměl jsem tu možnost. Jelikož jsem byl časově omezen. Byl to jen jednodenní výlet, tak se to bohužel nedalo stihnout.

Mrtvá zóna dnes už tedy není tak úplně mrtvá, jak by se mohlo zdát. Vznikla v ní i přírodní rezervace, kde se daří vlkům, jelenům, losům i divočákům. Zvířata ztratila přirozeného nepřítele – člověka a paradoxně se jim teď daří lépe než před tragédií.

Ano, je pravda, že život se sem vrací, my jsme slyšeli, že tu je opět i mnoho ptactva. Ačkoliv nejsem přírodovědec, myslím, že tyto druhy se do lesů vracejí, neboť je to jejich přirozené prostředí a daří se jim, protože nejsou rušeni lidskou činností. Například, odstavení elektrárny určitě pomohlo ke zlepšení životního prostředí.

Viděl jsi seriál Černobyl? Myslíš si, že je důležité vracet se do minulosti takovým způsobem? Já osobně si myslím, že ano. Zejména pro mladé generace…

Ano, seriál jsem už viděl. Mě se líbilo, že poukázal na skryté hrdiny – horníky a potápěče, o kterých svět nevěděl. Takové seriály nám pomáhají uvědomit si, že chyby, které se už staly, bychom neměli opakovat.

Agentura Reuters nedávno vydala zprávu o tom, že se poptávka po turistice v Černobylu zvýšila o 30 % a bude se zvyšovat i nadále. Do velké míry to souvisí i se zmiňovaným seriálem. Je to místo vhodné pro masy lidí?

Během mé první návštěvy, ještě letos v březnu, jsme se nesetkali v Pripyatu téměř s žádným turistou. Na další návštěvě, v březnu, jsme už potkávali velké skupiny lidí a průvodce mi řekl, že tam chodí i 800 turistů denně. Myslím si, že při takovém velkém přívalu návštěvníků ztrácí místo své kouzlo, ale také si myslím, že každý člověk si odtud odnese jiný zážitek. Těch emocí je nepočítaně.

Potřebujeme podle tebe my lidé udržovat jaderné elektrárny nebo dokonce stavět nové?

Můj názor je, že tyto elektrárny nejsou potřeba. Je nutné hledat alternativní řešení. Stačí si zvít příklad ze Skandinávských zemí.

Podívejte se na video z ukrajinského města duchů Pripyat.

Zdroj videa: Dávid Haring

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište prosím na redakce@pelipecky.cz. Pokud máte cool cestovatelský příběh, recenzi, reportáž nebo blog a chcete se o své zážitky podělit se světem, nebojte se nám svůj text poslat na novinky@pelipecky.sk. Rádi ho zveřejníme v sekci Cestopisy.

Speciální nabídky pro naše čtenáře

• Ubytování přes Booking.com za kámošské ceny, klikni a vyhledej si konkrétní destinaci.
• Půjč si auto přes Pelikán. Klikni, zvol si destinaci, porovnej ceny, vyber model auta a rezervuj. Auto si vyzvedneš po příletu na letiště. Kamarádíme se totiž s Rentalcars.com.
• Naše srdcovka - cestovatelský newsletter, který odebírají desetitisíce cestovatelů v ČR i na Slovensku:
5/5 - (2 votes)