Cestopisy
„Pokud člověk respektuje kulturu, nemá důvod se bát cestovat sám. Ani pokud je žena.“
Obsah článku
S manželem se poznala tak, že ji oslovil v malé restauraci v Káthmándú. V roce 2011 se spolu vydali na cestu kolem světa. Byly to Himaláje, které ji ještě jako svobodnou inspirovaly k tomu, nasadit si na ramena batoh a výsadně v jeho společnosti procestovat Nepál, Indii a Čínu. Myslí si, že pokud člověk respektuje místní kulturu, nemá důvod se bát vycestovat sám. Ani v případě, že je žena. Přinášíme vám inspirativní rozhovor s vášnivou cestovatelkou Sinou.
Sina má jednatřicet let a narodila se v Německu. Se svým manželem Tomem, který pochází z Anglie, žijí v malé vesničce na jihu Německa, vzdálené asi 60 kilometrů od Frankfurtu. Momentálně pracuje jako akademická poradkyně a postdoktorandská výzkumnice na Würzburské univerzitě. Ve volném čase si ráda zahraje plážový volejbal, stolní fotbal či deskové hry.
Kolik jsi měla let, když ses poprvé vydala do světa sama? Jak jsi cestovala předtím?
Rodiče mě se sestrou brávali do zahraničí tak často, jak to jen bylo možné. Mám krásné vzpomínky na skvělé prázdniny ve vzdálených zemích s rodinou, které vždy do detailů naplánoval můj otec. Poprvé jsem se na dovolenou bez rodičů vydala, když mi bylo patnáct. Jeli jsme s kamarády do Španělska a bylo to hlavně o zábavě. Na skutečný dobrodružný výlet s batohem na zádech jsme vyrazily s kamarádkou v roce 2005. Tehdy jsme prošly Thajsko, Kambodžu a Vietnam. Když mi bylo dvacet, šla jsem na prázdniny dělat opatrovatelku do Spojených států, ale úplně bez rodiny nebo přátel jsem se na výlet vydala rok poté. Tehdy jsem viděla Nepál a Indii.
Jak vznikl nápad vycestovat sama? Neměla jsi strach?
V rámci svého bakalářského studia jsem si na stáž vybrala právě Nepál. Po tom, co jsem měla možnost vidět Himaláje, věděla jsem, že se tam chci ještě vrátit a podniknout větší turistický výlet. Ne, nebála jsem se, neměla jsem důvod. Čekalo mě úžasné dobrodružství, byla jsem nadšená!
Jak na tento nápad reagovalo tvoje okolí?
Přátelé, kteří jsou taktéž vášnivými cestovateli se těšili společně semnou. Moji rodiče a především otec, vždy podporoval každý jeden z mých výletů. To mi dodalo hodně odvahy a nabilo na cesty pozitivní energií.
Která místa jsi navštívila sama?
Nepál (Káthmándú a okolí, Pokhara,…), Spojené státy (Havaj), Indii (stát Kerala a několik dalších míst), Thajsko (Bangkok, některé části provincie Krabi), Indonésii (Bali), Čínu (Šanghaj, Hong Kong, Chongqing, Urumqi, Hohhot) a Myanmar.
Jaké zkušenosti ti během cest přinesl fakt, že jsi žena? Dostala ses i do méně příjemných či nebezpečných situací?
Během cestování jsem se nikdy nedostala do vysloveně nebezpečné nebo nepříjemné situace. Myslím, že pokud respektujete místní kulturu a dokážete se jí přirozenou intuicí do jisté míry přizpůsobit, vyhnete se mnohým negativním zkušenostem už od samého začátku. Samozřejmě, vždy záleží na konkrétní zemi a její převládající kultuře. Ve většině destinací jako je Čína nebo Nepál, jsem necítila absolutně žádné omezení v tom, že cestuju sama. Právě naopak, většina místních byla nesmírně zdvořilá a ochotná ihned pomoci. V jiných zemích jako je Myanmar či Irán byli obyvatelé dost překvapení, že cestuju jako žena sama a často se mě ptali, kde je můj manžel. Indie byla jediným místem, kde jsem se kvůli nepříjemným pohledům některých mužů rozhodla zahalit víc a neprocházet se sama během noci.
Sblížila ses během cestování s lidmi, které bys zřejmě nepotkala, kdybys nebyla sama?
Určitě ano. Cestování o samotě znamená kromě jiného i vnímat svoje okolí úplně jiným způsobem. Když cestujete s někým blízkým, dělíte se o momentální myšlenky a zážitky. Pokud jste jen sám se sebou, vnímáte prostředí mnohem intenzivněji. Například se zajdete někam najíst nebo skočíte na drink. Tehdy je větší pravděpodobnost, že se s někým podělíte o stůl a konverzace tak plyne velmi přirozeně. Takto jsem například během cest v Nepálu poznala svého manžela. Oslovil mě, když jsem o samotě večeřela v malé restauraci. Nejsem si jistá, jestli by to udělal i v případě, že bych tehdy měla nějakou společnost.
Proč si myslíš, že by se ženy neměly bát cestovat samotné?
Není se absolutně čeho bát. Samozřejmě, vždy záleží na konkrétní zemi, kam plánujete vycestovat. Ale nikdy jsem neměla pocit, že při tomto typu cestování potřebuju osobního strážce. Určitě je krásné vyměnit si dojmy a pocity s člověkem, kterého máte rádi, ale cestování o samotě vám rozšíří obzory. Při nových a nových situacích se stáváte sebevědomější. Dodnes mě cesty na vlastní pěst posouvají dopředu. Každá nová zkušenost mě dělá silnější.
Co vidíš jako největší výhodu a nevýhodu sólo cestování?
Nejzásadnější rozdíl je v tom, že když cestujete sólo, trávíte hodně času sám se sebou a svými myšlenkami. To může být velmi osvěžující zážitek, který vám otevře oči. Nemusíte se s nikým radit, všechna rozhodnutí jsou na vás. Popravdě nevím, jestli je to spíš výhoda nebo nevýhoda. Zřejmě obojí. Nikdy jsem neměla pocit, že u sebe potřebuju někoho blízkého, aby mi pomohl. Organizování mi nedělá žádný problém. Ale ano, vzpomínám si, že jsem zažila i chvíle, kdy jsem si přála, abych se o výjimečný okamžik mohla podělit s mým tehdejším přítelem, dnes manželem. Takže jedinou nevýhodu v cestování o samotě vidím v tom, že nemůžete sdílet zážitky a vzpomínky s milovaným člověkem. Vždy si vzpomenu na citát na konci úžasného filmu podle skvělé knihy o svobodě a cestování Útěk do divočiny: „Štěstí je skutečné, jen když je sdílené.“ Myslím, že to je do velké míry pravda.
Teď, když cestuješ především se svým manželem, dokázala bys porovnat cestování s partnerem a o samotě?
Můj manžel, stejně jako já, miluje cestování. Naše hodnoty a představy o cestování se díkybohu prolínají, což dělá z každé naší cesty lepší zážitek. Největší rozdíl v cestování s blízkou osobou je v tom, že si spolu sednete na pláž a pozorujete hvězdy. Že se bavíte o vašich myšlenkách, dojmech, o světě. Zažila jsem mnoho úžasných konverzací s lidmi, které jsem potkala během sólo cestování, ale to nikdy není takové, jako ten důvěrný rozhovor s milovaným člověkem, který vám rozumí.
Mnohokrát ses na cesty vydala i na několik měsíců. Máš radši tento způsob cestování? Jaké jsou jeho největší pozitiva?
Dlouhodobé cestování je doslova luxus, po každé stránce. Strávila jsem několik měsíců na Havaji, v Nepálu, v Číně, v Austrálii a během naší cesty kolem světa i v několika dalších destinacích směrem z Austrálie zpět do Německa. Tento typ cestování vám dává příležitost úplně se sžít se zemí, s jejími lidmi, kulturou a historií. Během běžné dvoutýdenní dovolené si úmyslně vybíráte města, pláže a místa, která chcete v dané destinaci vidět. Když máte na cestování obrovské množství času, dává vám to příležitost vybočit z hlavní cesty a zapadnout mezi místní. Dlouhodobé cestování není nutně jen otázkou peněž, pokud svůj čas umíte užitečně využít.
Plánuješ v budoucnosti opět vyrazit na cesty jen ve společnosti svého batohu?
Jako postdoktorandský výzkumník spolupracuji na spoustě zahraničních projektů. Cestovat sama tedy zřejmě nepřestanu. Každopádně, momentálně očekáváme příchod našeho prvního potomka, takže věřím, že to v budoucnosti bude především o cestování s mojí rodinou.
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište prosím na redakce@pelipecky.cz. Pokud máte cool cestovatelský příběh, recenzi, reportáž nebo blog a chcete se o své zážitky podělit se světem, nebojte se nám svůj text poslat na novinky@pelipecky.sk. Rádi ho zveřejníme v sekci Cestopisy.
Speciální nabídky pro naše čtenáře
- Ubytování přes Booking.com za kámošské ceny, klikni a vyhledej si konkrétní destinaci.
- Půjč si auto přes Pelikán. Klikni, zvol si destinaci, porovnej ceny, vyber model auta a rezervuj. Auto si vyzvedneš po příletu na letiště. Kamarádíme se totiž s Rentalcars.com.
- Naše srdcovka - cestovatelský newsletter, který odebírají desetitisíce cestovatelů v ČR i na Slovensku:
