5 fascinujících světových hřbitovů

Místa věčného odpočinku jsou poklidná, fascinující a kolikrát také úchvatným uměleckým počinem. Několik z nich jsme se rozhodli vám tu představit i v duchu dne Památky zesnulých, obecně známého jako Dušičky.

Hřbitov Makomanai Takino, Sapporo, Japonsko

Tomuto rozlehlému hřbitovu u severo-japonského města Sapporo dominuje unikátní umělecké dílo, které vyrostlo přímo v areálu. V kopci, na kterém v létě kvete 150 tisíc levandulí, je ukryta 13,5 m vysoká Buddhova socha, vážící přibližně 1500 tun. Objekt vytvořil architekt Tadao Ando a je považován za jeden z nejoriginálnějších hřbitovních staveb vůbec.

Sochu Ando vytvořil v roce 2002, ale to byla na hřbitov umístěna ještě na rovný povrch. Až v roce 2015 se přišlo s originálním nápadem, jak pozměnit podobu tohohle jinak klasického místa posledního odpočinku. Socha sice není zvenku vidět celá a musíte k ní dojít 40 m dlouhým tunelem vykopaným uvnitř kopce, ale i odtud jde o dechberoucí pohled.

Hřbitov je také díky ní velkou turistickou atrakcí (berte to ale s rezervou, neproudí sem enormní davy turistů a ti své chování musí kontrolovat). Najdou zde totiž více uměleckých instalací, jako například kopie soch Velikonočního ostrova.

Podmořský Neptune memorial reef, Miami, USA

U miamského pobřeží vznikl poměrně netypický projekt – v hloubce 12 m tu stojí 16akrový uměle vytvořený podvodní hřbitov pro potápěče The Neptune memorial reef. Samotný pohřeb probíhá tak, že se ostatky zesnulého se smísí s cementem, který je zde následně umístěn na vytvořené útesy.

Pokud by chtěli pozůstalí na jejich hrobě o Dušičkách zapálit svíci, těžko by se jim to podařilo. Na návštěvu místa se chtě nechtě musí vydat pod mořskou hladinu. I tak se sem ale lidé vydávají nejen za svými blízkými. Pro jeho vzhled, inspirovaný bájnou Atlantidou je velkou atrakcí. Najdete tu jakoby potopená torza kdysi slavného světa a nutno říct, že už jen z fotek byste nikdy nehádali, že se jedná o hřbitov. Tohle místo odpočívá pod hladinou samo o sobě.

Hřbitov Okunoin, Japonsko

Na vrcholu posvátné hory Kója, v hloubi cedrových lesů, najdete hřbitov, který je ale jiný, než ty ostatní. A ne proto, že je se svými 200 tisíci hroby největší v Japonsku, ani proto, že tu najdete tisíce let staré hroby významných japonských vládců, samurajů nebo mnichů, ani proto, že na konci stojí mauzoleum zakladatele buddhistické sekty Šingon – důvod je jinde. Hřbitov totiž není pro mrtvé. Aspoň ne ve smyslu, jak smrt chápeme my. Na hřbitově totiž leží těla, ale přebývají tu i duše zemřelých a čekají na spasení po boku mnicha Kúkai, který tu ve věčné meditaci už něco před 1800 let čeká na příchod budoucího Buddhy.

Hřbitov za ta léta už žije s lesem v dokonalé symbióze. Mnoho soch a dalších částí jsou obrostlé mechem. Rozhodně to ale neznamená, že by snad nějak chátral. Naopak je jedním z nejprestižnějších v Japonsku. Být tu pohřben je pro některé snad až životním snem. I proto si tu staví hroby již za svého života a zakopávají do nich své vlasy, aby si svou budoucí přítomnost zde pojistili.

Mimo gorint (pětipatrových sloupů, které symbolizují 5 buddhistických elementů) tu najdete sochy boha Jizo, ochránce zemřelých a nenarozených dětí, kterým sem truchlící rodiče přicházejí připnout červené brindáky a nasadit červené čepičky. Když si uvědomíte, že se jedná o sošky, představující skutečné děti, přejde vám málem mráz po zádech.

Hřbitov Highgate, Londýn, Velká Británie

Londýnský hřbitov Highgate byl poprvé otevřen roku 1839 a vystavěn byl v rámci projektu Magnificent Seven (který zahrnoval 7 největších londýnských hřbitovů). Zajímavý na něm ale není jen jeho historický a architektonicky působivý viktoriánský zjev. Leso-parkový hřbitov totiž neskrývá jen odpočinek, mír a klid, ale je kupříkladu opředen i legendou o upírovi, vlastně upírce, Elizabeth Siddall, životní múzy umělce Danteho Rosettiho.

Předpokládalo se, že jde o náhodné předávkování opiem nebo o sebevraždu (Elizabeth podle všeho trpěla depresemi a tyto omamné látky jí pomáhaly je překonat). I přes pochybnosti má Elizabeth v Highgate důstojný pohřeb. Sedm let po její smrti je Rosetti závislý na drogách a alkoholu a jeho umělecký agent chce oživit jeho slávu. Rozhodne se vydat báseň, kterou napsal své ženě a nechal ji s ní pohřbít.

Dante nakonec k exhumaci těla svolí a v naprostém utajení je rakev opravdu vyzdvižena. Ovšem po jejím otevření se všichni zhrozí. Elizabethino tělo je jako živé. Čistá, neporušená, růžolící kůže, pověstné husté dlouhé vlasy ještě delší. Přitom samotné básně jsou po 7 dlouhých letech prolezlé červy. Tato zpráva i přes plánované utajení, se rychle dostala do povědomí veřejnosti, a tak sláva honosného hřbitova ještě vzrostla.

Ať už je pravda jakákoliv, tenhle hřbitov vás uchvátí svou viktoriánskou atmosférou, která měla ke smrti poměrně zvláštní blízký vztah. Najdete tu množství zdobených novogotických pomníků, soch coby náhrobků (koní, psů, ale například i jako klavírní křídlo). To vše obrostlé břečťanem a okolními keři. Musí to být prostě fascinující.

Veselý hřbitov, Săpânţa, Rumunsko

Malou vesničku Săpânţa by asi nikdo ani neznal, kdyby se v ní nacházel tento malebný hřbitůvek, zapsaný dokonce i na seznam světového kulturního dědictví UNESCO! Slávu mu zajistil tamější řezbář Ion Pătraş, jehož dílem jsou právě pověstné malované a vyřezávané kříže, vytvořené na přání pozůstalých a doplněné o veselé verše.

Veselý hřbitov se mu začalo přezdívat právě díky těmto hravým, barevným náhrobkům. Nejsou ale záležitostí minulosti. Hřbitov se stále rozšiřuje a vznikají zde ve stejném duchu náhrobky nové. Staré ovšem začínají postupně chátrat a ze vstupného, které při návštěvě zaplatíte, se asi opravy ani brzo nedočkají. Vesnička leží na úpatí Karpat, takže si při návštěvě užijete opravdovou rumunskou přírodu. Pokud do Rumunska zavítáte, nezapomeňte tento unikátní pravoslavný hřbitov navštívit.

Za krátkou prohlídku stojí i pomyslné centrum zdejšího kraje, město Sighet Marmaţiei. Obdivovat můžete několik místních kostelů, zajímavé muzeum komunismu v bývalé věznici a muzeum vesnice s posbíranými domy, kostely a různým náčiním z širokého okolí. Pokud toužíte vidět místní vystavené exponáty dosud “živé”, je nejlepším řešením prozkoumat vesnice v údolí řek Coşu a Iza.

Ve většině vesnic se nacházejí nádherné dřevěné kostely, z nichž se vybrané, kterým by mohl např. hrozit zánik mnohdy díky otevření nového kostela v jeho těsné blízkosti, dostaly na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, dřevěné domy s vyřezávanými vraty a na polích se pracuje s téměř historickými nástroji. Z osobní zkušenosti mohu říct, že nejmalebnější kostely jsou ty, které nejsou pod ochranou UNESCO, právě ty mají to pravé genius loci.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište prosím na redakce@pelipecky.cz. Pokud máte cool cestovatelský příběh, recenzi, reportáž nebo blog a chcete se o své zážitky podělit se světem, nebojte se nám svůj text poslat na novinky@pelipecky.sk. Rádi ho zveřejníme v sekci Cestopisy.

Speciální nabídky pro naše čtenáře

• Ubytování přes Booking.com za kámošské ceny, klikni a vyhledej si konkrétní destinaci.
• Půjč si auto přes Pelikán. Klikni, zvol si destinaci, porovnej ceny, vyber model auta a rezervuj. Auto si vyzvedneš po příletu na letiště. Kamarádíme se totiž s Rentalcars.com.
• Naše srdcovka - cestovatelský newsletter, který odebírají desetitisíce cestovatelů v ČR i na Slovensku:
5/5 - (5 votes)