Island: Ze západu na východ, ze severu na jih i středem země

Island je velmi specifická země. Je to vulkanický ostrov ležící na hladině Atlantiku daleko od svých nejbližších sousedů – Grónska a Faerských ostrovů. Pevnina je poměrně mladá a stále se mění, zemětřesení a erupce neustále vybrušují její tvar. Je dokonale krásná, ale i nezkrotná a nebezpečná. Islanďané na svém území nikdy nezažili válku a říkají, že mají dost místa pro každého. Jsou to jedni z nejmilejších a zároveň nejprazvláštnějších lidí, jaké jsem kdy potkala.

Island je jedním z míst, které vás, jak už to tak vypadá, nikdy neomrzí. Neustále se na něj ptáte a tak jsme dali dohromady hlavy plné zážitků se zážitky jiných hlav a s knížkami o Islandu mezi řádky.

Knižní doporučení z Islandu

Když už jsme u těch knih, doporučuji tu od Margrét Tryggvadóttir a Lindy Ólafsdóttir – Here is Iceland. Nebo Sjónovu beletrii či Gunnarssonovu vánoční a moji každoroční klasiku Advent. Pokud máte rádi pochmurno, ​​pak vezměte do rukou Kalmana Stefánssona a jeho knihy na pokračování o rybách, které nemají nohy. Doma na poličce mám neposkvrněné Sagas of Icelanders se 782 stranami, ale ještě jsem se na ně neodhodlala. Vychválil je i Milan Kundera! Řekl, že kdyby byly napsány v některém z jazyků většího evropského národa, jejich vliv na literaturu by byl mnohem větší a dokonce bychom je možná považovali za předchůdce evropského románu.

Podívejme se tedy na Island prostřednictvím několika tipů aktivit nebo okamžiků, které byste si neměli nechat ujít. Od vrcholků hor až do hlubokého oceánu a napříč ostrovem – Západní fjordy, Reykjavík a jemu přilehlý region, jih Islandu a Reykjanes Peninsula, východní Island, Islandská vysočina a severní Island.

Západní fjordy

• Ísafjörður a vodopád Dynjandi
• Vesničky Hnífsdalur, Flateyri, Suðureyri a Þingeyri
• Cesta číslo 643 a Djúpavík
• Hornstrandir
• Útes Látrabjarg a pláž Rauðisandur
• Poloostrov Snæfellsnes

Někteří říkají, že Západní fjordy jsou na Islandu nejkrásnější, ale tvrdit něco takového je velmi subjektivní, ostatně – to přece platí u všeho. Geologicky, a o tom zřejmě není vědeckých pochyb, je tato oblast Islandu nejstarší. Pokud se tu ocitnete v zimě, možná vás kvůli špatnému počasí a lavinovému nebezpečí nepustí dál. Od listopadu do ledna mají westfjorďané přes den velmi málo světla, ale zato hodně horké čokolády, kávy, množství knih a tančící polární záře.

Největší lidskou usedlostí je zde město Ísafjörður, ale nenechte se zmást slovem největší, má totiž méně než tři tisíce obyvatel. I tak tu ale najdete kostel, nemocnici, školku, školy a dokonce malou univerzitu a pobočky různých vládních organizací, ubytování pro turisty a restaurace. Ísafjörður býval v 16. století významným obchodním místem, v 19. století se z něj stalo centrum rybářského průmyslu. Poté se lidé, převážně z ekonomických důvodů, přestěhovali dolů na jih, blíže k regionu kolem hlavního města. Z Ísafjörðuru to není daleko k stometrovým vodopádům Dynjandi, místnímu turistickému lákadlu.

Romantická Simbahöllin café

Přilehlé vesničky Hnífsdalur, Flateyri, Suðureyri a Þingeyri jsou téměř vylidněné, ale několik desítek místních tu ještě najdete. V Þingeyri zajděte do kavárny s názvem Simbahöllin café. Býval to zchátralý dům, který belgicko-dánská manželská dvojice předělala na příjemné místo s chutným občerstvením a dobrou kávou. Setkali se v Reykjavíku, zamilovali se do sebe a odešli sem, do nejméně osídlené části ostrova. Romantika hodící se do tohoto prostředí, uznejte!

Cesta číslo 643

V takovém Djúpavíku žije jen něco přes 50 obyvatel. Vede sem cesta číslo 643 přes obec Árneshreppur. Na Islandu se řadí mezi ty nejkrásnější. Historie Djúpavíku se datuje od roku 1917, kdy zde založili první továrnu na zpracování sleďů. První pokus nevyšel podle představ, ale to se změnilo v roce 1934, kdy zde vybudovali tehdy největší betonový dům na zpracování ryb na Islandu. Dnes slouží spíše jako výstaviště, které stojí za to navštívit, pokud jej máte cestou.

Člověk tu už dávno není nepřítelem divokých zvířat

V Hornstrandire už živé lidské duše není, vládnou zde lišky a různorodé ptactvo v zálivu Hornvík. Nikdo tu nežije od roku 1950, navíc, platí tu zákaz lovu zvířat. S velkou pravděpodobností se vám tu před očima zjeví nejedna liška, nemají se totiž čeho bát. Člověk tu už dávno není jejich nepřítelem, nepokazte to.

Západní fjordy, tedy zejména jejich nejzápadnější bod zvaný Látrabjarg, skrývají 14 kilometrů dlouhý a 440 metrů vysoký útes, který je domovem tisíců ptáků. Právě zde najdete mořské papoušky, papuchalky ploskozobé, a pláž Rauðisandur se širokým pobřežím plným červeného písku, který vlivem denního světla a počasí mění své odstíny.

Island v kostce

Říká se, že pokud můžete na Islandu strávit jen několik dní, měli byste přijít sem, do oblasti poloostrova Snæfellsnes. Nazývají ho miniaturou Islandu nebo Islandem v kostce. Z Reykjavíku jsou to jen dvě hodiny cesty autem, část dokonce vede podmořským tunelem pod fjordem. To je vždy fascinující!

Najdete zde všechny přírodní poklady islandské přírody na jednom místě – i sněhové čepice, kterou má většinu roku jedna z nejfotogeničtějších hor ostrova – Kirkjufell. Při toulkách na koních nebo pěšky natrefíte na sopky, ledovec Snæfellsjökull (ten inspiroval svým vzhledem i nejslavnější Cestu do středu Země od Julese Verna), lávová pole, jeskyně, vodopády, pláže i malé rybářské vesničky a známý černý kostel s názvem Búðarkirkja. Ten stojí v úplně opuštěné osadě Buðir a opodál Lóndrangarské komíny, čedičové vrchy vystupující přímo z oceánu.

Reykjavík a region hlavního města

• Presidential Peninsula
• Culture Hill
• Old Harbour
• Point Panorama
• Hlíðar
• Laugardalur Valley
• Árbær Valley
• City Center
• Fossvogur Valley
• Grafarvogur
• Mountain Borough
• Harbour Village
• Hiking Haven
• Breiðholt

Když jsem přemýšlela nad tím, jak zachytit region hlavního města, který je největším a nejlidnatějším místem země, zpanikařila jsem. Je tam toho tolik! Nicméně pak jsem narazila na skvělé systematické rozvrstvení Reykjavíku na sousedství. Tento zdroj si jistě zapište a zapamatujte. Při poznávání města a regionu hlavního města vám bude nápomocný. Každý den budete vědět, co se ve městě právě děje, kde a jak se tam dostanete. Jednoduše: VISITREYKJAVIK. Tak si představme alespoň některé z nich, ostatní už bude na vás!

Na toulkách centrem města

Začněme tedy centrem města, ve kterém budete, předpokládám, trávit nejvíce času. Vůbec nevím, kde se ve mně vzala chuť nechat se v Reykjavíku potetovat. Každopádně vždy, když si vzpomenu na město, vybaví se mi v hlavě malé tetovací studio Reykjavík Ink v úzké uličce Frakkastígur. Jednou se mi to možná podaří.

Každopádně, při každodenní procházce centrem Reykjavíku jsem vždy narazila na něco jiného. Okolí jezera Tjörnin je moje nejoblíbenější. Pro mě je jakýmsi centrem Reykjavíku, výchozím bodem do všech stran. Nachází se hned vedle parlamentu a veřejného parku Austurvöllur, odkud to není daleko k ikoně města, která nad ním bdí jako ochránce, kostelu Hallgrímskirkja. Není to daleko ani ke koncertní hale Harpa s výhledem na Atlantik a nedaleké pohoří Esja. Jen pár minut od jezera Tjörnin se nachází Hólavallagarður, velmi starý hřbitov. Ten rozhodně navštivte, ne proto, že byste měli chuť na morbidnosti, ale proto, jak staré hroby s jakými krásnými jmény tam najdete.

Není tak malý, jak se zdá

Projděte se trochu dál až k domu Höfði. Právě zde se v roce 1986 konal summit prezidentů Ronalda Reagana a Michaila Gorbačova, který znamenal konec studené války. K centru ještě patří i ostrov Viðey. Pokud se k němu vydáte cestičkou podél pobřeží, od ocelové sochy vikingské lodi Sólfar doprava a Esju budete mít po svém levoboku, do půl hodinky pomalou chůzí cestou zřejmě narazíte na místo zvané The Recycled House – prý tu žije režisér filmu When the Raven flies, Hrafn Gunnlaugsson.

Kdoví, co je na tom pravdy. Místo i dům vypadají opuštěně. No okolí je tu krásné, tráva byla na podzim 2018 žlutá jako mé vlasy a slunce svítilo tak silně, že jsme si svlékli kabáty. Až dorazíte do oblasti Starého přístavu, na ostrov vás odveze loďka. Někteří to tu nazývají oázou klidu. Hnízdí zde různé druhy ptáků, naskytnou se vám tu panoramatické výhledy a stojí zde i Imagine Peace Tower, světelná věž, kterou zde na počest Johna Lennona nechala postavit jeho milá, Yoko Ono.

Chcete-li pochopit existenci polární záře a to, jak ji kdysi vnímali naši předkové, potom zajděte do Muzea polární záře Aurora Reykjavík. Moje nejoblíbenější je však muzeum Whales of Iceland, nachází se v novější části centra ještě nedostavěného města, kousek od přístavu a s výhledem na Atlantický oceán. Najdete tam třiadvacet velkoformátových ručně malovaných velryb a jiných mořských savců, kteří kdy plavali v islandských vodách, visící ze stěn v doprovodu zvuků oceánu. Dejte si tam kávu a domácí koláček.

Na skok do jiných sousedství

Sousedství, které familiárně nazýváme Hiking Haven, je od centra města snad nejdále a to je dobře! Právě zde se každý rok v zimě parádně sleduje tančící polární záře. Mimo jiné je to výborná lokalita pro sportovce. Možná jste netušili, ale tady, na jihovýchodním okraji města Reykjavík, se nachází překrásná rekreační oblast Heiðmörk s hustou vegetací a lávovými útvary. Chodí se sem procházet i zamilovaní.

V oblasti anglicky zvané Mountain Borough zase můžete uskutečnit výšlap na nejprestižnější horu Reykajvíku, Esju. Zvládají to i starší lidé v dobré kondici. Přímo pod jejím svahem se nachází rodinná restaurace Esjustofa s fantastickými dezerty! Ve Starém přístavu se za dobrým jídlem zase chodí do Grandi mathöll, trochu hipsterské staré streetfoodové tržnice. Zde najdete islandskou klasiku i multikulturalismus na talíři. Pokud chcete vidět, kde bydlí islandský prezident, zajděte do čtvrti takzvaného Prezidentského poloostrova k rezidenci Bessastaðir. Ze všech stran ho obklopuje Atlantik, nežije se mu tam věru špatně.

Jižní Island

• Hekla, Katla a Eyjafjallajökull
• Vodopád Seljalandsfoss
• Venkovní bazén Seljavallalaug
• Vodopády Skógafoss a Gullfoss
• Vesnička Vík a pláž Reynisfjara
• Poušť Sólheimasandur a vrak letadla DC-3
• Ledovec Sólheimajökull
• Geotermální oblast Geysir
• Národní park Vatnajökull
• Ledovcová laguna Jökulsárlón
• Diamantová pláž
• Rezervace Skaftafell a vodopád Svartifoss
• Národní park Þingvellir a tektonické desky
• Město Reykjanesbær
• Ostrovy Vestmannaeyjar

Jih ostrova je, alespoň podle mě, protkán největším množstvím přírodních atrakcí, které, navíc, nejsou tak daleko od sebe. Myslím, že je i turisticky nejatraktivnější. Čas je však na Islandu stejně důležitý jako počasí, kvůli délce dne. Pokud se sem vydáte, nepodceňte to a raději si cestu jižním Islandem rozdělte na více dní. Mnozí se z jihu vždy vrátí zpět do Reykjavíku, přespí v autě nebo stráví noc v Hvolsvölluru či Höfnu, který už ale patří do východního Islandu. A spěchat na Islandu nemá význam.

Pro velké množství přírodních úkazů jižního Islandu, které jsou výše v seznamu, se v tomto článku nebudeme věnovat všem, zmíníme si jen některé. Ty, s nimiž mám osobní zkušenost a také ty, které mám stále na seznamu islandských míst, které chci navštívit.

Tři rozzlobené sopky

Říká se, že jih Islandu je nejcharakterističtější pro své dlouhé pobřeží, ale pro mě jsou to spíše Hekla, Katla a Eyjafjallajökull, tři rozzlobené sopky. Při brázdění jižního Islandu, zejména směrem do vnitrozemí, vám budou dělat společnost. Ostatně, bez sopečné činnosti by ani sám Island neexistoval. Ani nevím, která z této trojice je nejznámější, zřejmě 1 491 metrů vysoká Hekla, kdysi považována za bránu do pekla.

Je turisticky schůdná. Před výstupem si však zjistěte, zda se náhodou nechystá opět vybuchnout. Žertuji, Islanďané by o tom věděli, své sopky velmi dobře znají. Narážím na to, že je to stále jedna z nejaktivnějších sopek na světě. Hekla je poměrně rozsáhlá sopka, zatímco z jihu na ni párkrát dohlédnete, přístupná je z vnitrozemí od chráněného území Landmannalaugar, které je výchozím bodem pro známý turistický trek Laugavegur na území Islandké vysočiny. Na vrchol je to pěšky tři až čtyři hodiny, ale v zimě turisté rádi využijí služby sněžných skútrů, které je vyvezou až na vrchol Hekly.

Eyjafjallajökull, jméno sopky, které jsem schopna po dvou výletech na tomto ostrově konečně vyslovit bez zaváhání, způsobila v roce 2010 menší problémy v letecké dopravě, popel z jejího výbuchu zahalil nebe na kontinentech. No a podle sopky Katla zase pojmenoval jeden můj islandský známý, hudebník ze skupiny Sikur, svou malou dceru. Musel na to dostat povolení od speciální komise, ale podařilo se. Jméno Katla zařadili do seznamu povolených islandských jmen!

Voda, voda divoká

Vodopád Seljalandsfoss se považuje za hlavní zastávku na vyhlídkové trase po jižním pobřeží. Legenda říká, že pokud půjdete až za kaskádu vodopádu a něco si budete přát, splní se vám to. Voda padá z výšky asi 62 metrů. Seljalandsfoss je zřejmě právě pro možnost projít se za sloupecem padající vody snad ještě známější a oblíbenější než druhý nejvyšší islandský vodopád Glymur, ten má téměř dvě stě metrů či dokonce nejvyšší vodopád Morsárfoss s více než 240 metry. Ten najdete v Národním parku Vatnajökull. Totéž platí i o vodopádech Skógafoss a Gullfoss.

Třiadvacet kilometrů východně od vodopádu Seljalandsfoss zakopnete o jeden z venkovních bazénů jižního pobřeží, Seljavallalaug. Je jedním z nejstarších koupališť na Islandu vůbec, funguje od roku 1923. Kdysi držel prvenství i ve své velikosti, má 10 × 25 metrů. Nečekejte však horké termální koupání, horská přírodní, ačkoli horká, voda stéká po jedné ze stěn bazénu, proto je, při nejlepším, voda v bazénu vlažná.

Díky vodopádu má Island první environmentální aktivistku

Můj nejoblíbenější vodopád z již zmiňované trojice je poslední jmenovaný, dvoufázový Gullfoss. Zejména díky příběhům, které se k němu váží. Jeden z nich je o Sigriður, důležité ženské osobnosti islandského aktivismu. Narodila se v roce 1871 a jako 87letá zemřela na podzim v roce 1957. Celý život prožila na farmě v Brattholtu, ta tam stojí dodnes. Své dětství a mládí strávila se zvířaty v okolí vodopádu, prováděla tudy i první turisty, někdy kolem roku 1875.

Když jistí investoři projevili zájem o vybudování vodní elektrárny na hučící řece Hvítá, do které Gullfoss padá, Sigriður ho ochraňovala zuby nehty. Stala se z ní v podstatě první ekologická aktiviska na Islandu. Dokonce vyhrožovala skokem dolů z vodopádu, kdyby se o cokoliv na řece pod vodopádem pokusili. Nemusela skákat, tento nápad vláda zamítla a v roce 1979 toto místo vyhlásili za přírodní rezervaci.

Trolové, kteří nestihli utéct před sluncem

U městečka Vík, ve kterém žije zhruba 300 obyvatel a nejbližších 70 kilometrů nenajdete větší lidskou usedlost, přibližně 160 km od hlavního města Reykjavík, se nachází pláž Reynisfjara. Pro mě to byl jeden z nejkrásnějších zážitků vůbec, dokonalé, nebezpečné místo. Vodopády, ledovce i sopky jsou majestátní a krásné, ale jsou to pláže a divoký Atlantik, který vás, pokud si nedáte dobrý pozor, smete do svých hlubin. Na pláži nenajdete ani obyčejný bílý písek, ale černý, dotvořený vulkanickou aktivitou dávno vybuchlých sopek.

Před oceánským mrazem a větrem se můžete skrýt v čedičové jeskyni s šestiúhelníkovými sloupy vytesanými přímo do ní. Pokud budete mít štěstí na odliv, můžete se projít až k skalnatým pilířům Reynisdrangar, které jako mnohé podobné útvary, považují Islanďané za troly. Zastihlo jejich ranní slunce a tak zkameněli. Oblečte se pořádně, takový vítr jste možná ještě nikdy nezažili.

Z Víku to není daleko ani za slavným vrakem amerického námořního letadla DC-3. V islandské sopečné poušti Sólheimasandur odpočívá od roku 1973 a je jednou z těch oblíbenějších atrakcí na ostrově.

Ledový jazyk

Už jsou to tři roky, co jsem seděla tváří v tvář ledovci Sólheimajökull na tak tvrdém a suchém zmrzlém sněhu, že už snad ani nebyl studený. Pamatuji si, jak mi průvodkyně tehdy řekla, že ještě před desíti lety pokrýval ledovec Sólheimajökull místo, ze kterého jsem ho sedíc pozorovala. Na ten zvuk, jak praská led, nikdy nezapomenu. Za těch deset let se prý zmenšil o přibližně osm set metrů. Po 13 letech to tak už může být i kilometr ztráty.

Tento ledovec nazývají ledovým jazykem, trochu tak, konec konců, vypadá. Je součástí většího mateřského ledovce Mýrdalsjökull. Po štěrkové cestě nás tehdy k ledovci dovedla smradlavá řeka Jökulsá. Nazývají ji tak, protože obsahuje kyselinu sírovou ze subglaciální sopky ukryté pod ledovou přikrývkou. Opravdu smrdí. No a na ledovec se vydejte pouze s průvodcem, s mačkami, helmou a sekyrkou na led, je to nebezpečný terén. V ledovcové laguně můžete dokonce vyzkoušet i kajak.

Ledovcové divadlo

Zůstaňme ještě chvíli u ledovců, nemůžeme přece opomenout ledovec Vatnajökull a stejnojmenný národní park, ten tvoří 13 procent rozlohy ostrova. Pohltil další dva národní parky, rezervaci Skaftafell a patří do něj i ledovcová laguna Jökulsárlón s obrovskými ledovými krami a úlomky v bílé a elektrizující modré barvě. Některé z nich ještě zdobí černá barva popela z dávno výbuchlé sopky. Pokud je unese moře, nenajdeme už po nich ani stopy, ale pokud se dostanou ke břehu Diamantové pláže s černým pískem, zůstanou tam uvězněny a budou zářit, téměř nehybně, jako diamanty na prstenech ženské ruky.

Národní park se rozprostírá na jihovýchodě Islandu, někteří ho proto zařazují spíše do jedné, jiní zase do druhé části ostrova. A ti ostatní do oblasti Islandké vysočiny. A není to jedno? Vždyť všichni mají tak trochu pravdu. Je to jedno z nejfamóznějších míst na outdoorové aktivity – ledovcové túry a výstupy, plavby v ledovcových lagunách a v zimě procházky jeskyní, ale i na obyčejné pozorování neobyčejných jevů, které dokáže vytvořit příroda.

Například již zmíněná přírodní rezervace Skaftafell je známá pro své turistické chodníčky, ačkoliv na rozdíl od těch ve vysočině, trvají místo několika dní několik hodin. Dostanete se na taková místa jako je vodopád Svartifoss, který obklopují bizarní čedičové sloupy nebo k ledovci Svínafellsjökull, o kterém nemá běžný turista ani tušení.

Na zádech Evropy a Ameriky

Už je toho příliš, že? Ale ještě chvíli na jihu až jihovýchodě zůstaňme. Rada bych vám řekla ještě cosi, alespoň v krátkosti, o dvou zajímavých místech ostrova – národním parku Þingvellir, kde jsem kráčela po tektonických deskách, které oddělují Evropu od Severní Ameriky a o ostrovech Vestmannaeyjar, kam velmi toužím jít.

Národní park Þingvellir jsem navštívila v prosinci, den před Vánocemi v roce 2017. Viděla jsem ho tedy v době, kdy spal pod hrubou přikrývkou sněhu, z níž sem tam koukaly suché lávová pole pokryté mechem a nad nimi se tyčily vysoké kopce, odhalené tektonické desky, s bílou sněhovou čepicí. Procházka kaňonem Almannagjá mezi dvěma tektonickými deskami, severoamerickou a euroasijskou byla přednáškou geologie živě! Ne všechny se dají pozorovat pouhým okem, ne na všechny se dá postavit a zkusit si uvědomit neuvedomiteľné, že to, co tu trčí ze země, je část zemské kůry a nejsvrchnější část zemského pláště, která kdesi hluboko pod sebou ukrývá zemské jádro.

Druhá zajímavost, za kterou sem chodí návštěvníci, je parlament, velmi významný subjekt islandské (politické) kultury, té světové nevyjímaje. Na tomto místě, v údolí Národního parku Þingvellir, sídlil místní parlament, Alþingi, od roku 930 až téměř do konce 18. století, kdy ho Islanďanům zakázali Dánové, tehdejší vladaři ostrova. V polovině 19. století se opět vrátil i se svými pravomocemi na ostrov, ale už do Reykjavíku.

Raj puffinů

Ostrovy Vestmannaeyjar, které v angličtině často označují jako Westman Islands, jsou souostrovím 15 ostrovů na jižním pobřeží Islandu. Největší z nich se jmenuje Heimaey. Ostrovy jsou pojmenovány podle dvou irských otroků, mužů ze západu (tak v dobách minulých přezdívali Iry), kteří zavraždili jednoho z prvních osídlenců Islandu, utekli až sem, ale zde je potkal stejně krutý trest. Chtěla bych tu žít! Téměř v zajetí kráteru Eldborg, který ve 20. století způsobil lidem na největším z ostrovů obrovské škody.

Od května do září zde hnízdí největší populace takzvaných severských papoušků či papuchalků. Odborníci, ale i zvědavci a turisté je sem chodí pozorovat z různých končin světa. Hnízdí vysoko v útesech ve velkých skupinách. Tradicí místních obyvatel je pomoci mladým jedincům dostat se do oceánu, když uvíznou na ulici nebo blíže k obydlím. Světelný smog z míst je totiž mate a ztratí směr. Místní děti je tedy s radostí házejí do moře, nebojte se, neublíží jim, právě naopak.

Je tu ještě něco, z pozorování čehož lidé šílí – z velryb. V létě se v této oblasti pohybují kytovci a velryby Minke, kdykoliv během roku zde, pokud máte štěstí, narazíte i na kosatky. Vybrat se tak na tour po ostrovech, lodí a pak na kole, krásnou přírodou se šumem oceánu v uších! To je zatím můj nesplněný islandský sen.

Z Reykjavíku se sem dostanete letecky nebo v rámci placeného zájezdu lodí. Nejjednodušší a zřejmě i nejpraktičtější je pro ty, kteří jsou rádi pány vlastního času, si vzít trajekt v Landeyjahöfn, kterým to na ostrovy trvá asi 40 minut, půjčit si auto nebo kolo a jít, kam vás nohy zavedou.

Východní Island

• Město Egilsstadir
• Největší les Hallormsstaðaskógur
• Jezero Lagarfljót
• Východní fjordy a rybářské vesničky
• Bustarfell, jedna z nejstarších islandských farem

Východní Island, po domácku Austurland, je pro mě tuším španělskou vesnicí, neznám ho a toužím do něj jít ze všech oblastí ostrova zřejmě nejméně. Zatím. Našla jsem v něm totiž pár míst, při kterých se mi rozbušilo srdce, možná budou mít podobný efekt i na vás.

V Austurlandu platí jedno pravidlo, na které nezapomeňte: Nezáleží na tom, kde na východě se nacházíte, za každým rohem je vždy alespoň jeden plavecký bazén. Tak si s sebou nezapomeňte plavky!

Skřítci, elfové i hadí příšera

Centrálním pojítkem mezi východní a ostatními částmi ostrova je město Egilsstaðir, má téměř 2 500 obyvatel. Ještě před sto lety to bylo jedno z největších center v zemi, po minulosti zůstaly stopy v podobě krásných starých domů a folklóru v podobě mýtů a pohádek o skřítcích, elfech a hadím monstru jménem Lagarfljotsormur. Snadno se sem dostanete letadlem, sídlí zde jedno z regionálních letišť, nebo jednoduše autem po Ring Road. Z Reykjavíku je to asi 630 kilometrů.

Z města vedou turistické stezky do širého okolí, například k největšímu lesu na Islandu, Hallormsstaðaskógur, či k tajemnému jezeru Lagarfljót, kde se ukrývá mytolgické hadí monstrum. V létě se tu dá pohodlně kempovat. Les je velký asi 740 hektarů a rostou na něm stromy téměř z celého světa A to tady v roce 1910 ještě nerostlo téměř nic. Žijí zde desítky druhů ptáků a soby, které nikde jinde na Islandu nenajdete. Výběžky lesa zas lemují pole, na kterých se pasou ovečky a mohutní islandští koně.

Napříč prázdnými rybářskými vesničkami a ještě dál

Když se vydáte z Egilsstaðiru ještě více na východ, dostanete se k nádherným východním fjordům. Stejně jako Westfjordy, Západní fjordy i ty východní jsou jedny z nejodlehlejších míst v zemi. Často se stává, že tu nikoho nepotkáte. Vůbec nikoho, jen ptáky, kolonie tuleňů či jeleny. To však neznamená, že by tu byla nuda, právě naopak, zastavte se v některých z místních starých rybářských vesnic. Třeba v té, jejíž název nebudete umět přečíst. Zde je pár z nich, jistě takových bude víc.

Borgarfjordur Eystri, Seydisfjördur a Neskaupsstadur

Borgarfjordur Eystri je vesnička odkud prý pochází elfská královna. To je zřejmě empiricky nepotvrditelné, ale zcela jistě potvrditelné je, že se zde narodil i nejoblíbenější islandský malíř Johannes Kjarval. Je rájem pro turisty s desítkami dobře značených turistických tras po okolí. Hory se zde náramně liší tvary, ale i barvami. Od černých písečných pláží přejdete zelenými údolími až k narůžovělým hřebenům.

Seydisfjördur, vesnička jako vystřižená z každé streotypní představy o Islandu – barevné dřevěné domky, zasněžené fjordy v pozadí, vodopády. V polovině 19. století toto místo vzkvétal  jako centrum zahraničních rybářů, kteří sem chodili lovit ryby a velryby. Zbohatlo však na lovu a prodeji sledě, kterému se ve vodách tohoto fjordu výborně daří. Zelené kopce, rezervace, vzácné přírodní ekosystémy a vodopády zde člověka lákají obout si turistické boty a vydat se jim naproti.

Neskaupsstadur je vesnice, která byla do roku 1949 téměř odříznuta od zbytku islandského světa. Dostat se tam bylo do té doby kvůli skutečně špatným cestám a vysokým horám možné pouze lodí. Dnes tam pohořím Oddsskard vede 626 metrů dlouhý tunel. Je tu i velmi oblíbené stejnojmenné lyžařské středisko. Neskaupstadur je však zajímavý ještě něčím jiným, v červenci se zde pravidelně koná oblíbený metalový festival. Každým rokem se to tu prý stává stále více a více mezinárodní. Na pódiu i pod ním.

Muzeum Bustarfell

Bustarfell je jednou z nejstarších a nejzachovalejších farem svého druhu na Islandu. Je to starobylé sídlo a jeden z největších statků ve východoislandském Vopnafjorduru, které dnes funguje již jen jako muzeum, ale ještě v roce 1966 se zde farmařilo. Ukáží vám, jakou změnou prošli ostrované a jejich zemědělské zvyky, jak se měnil jejich životní styl na venkově. Pokud budete mít štěstí, možná se bude v areálu konat právě nějaký workshop, bývá jich tam celkem požehnaně. Naučí vás různé sedlácké triky a tipy starých Islanďanů.

Islandská vysočina

• Přírodní rezervace Þórsmörk
• Duhové hory Landmannalaugar
• Pohoří Kerlingarfjöll
• Hveradalir

S rozlohou více než 40 tisíc kilometrů čtverečních patří Islandská vysočina k jedné z nejneobývanějších oblastí Evropy, a přece je pulzujícím srdcem ostrova. Je centrem surové a silné energie, díky které vznikly dva různé kontinenty, které se od sebe neustále vzdalují. Středoatlantická záda a tektonické desky, které jsme již zmínili výše, se táhnou i touto vysočinou. Pro dobrodruhy je tato rezervací plná oblast jako stvořená, zejména v létě, když hraje všemi barvami a horské cesty jsou snadněji schůdné. Červen, červenec až září, vše však záleží na počasí, jsou na turistiku po vysočině obvykle ideálním obdobím. I na výstup na sopku Hekla, kterou jsme zmiňovali už v části Jih Islandu.

Thorův les a jiné podivuhodnosti

Mezi třemi ledovci, Eyjafjallajökull, Mýrdalsjökull a Tindafjallajökull, leží jedno z nejoblíbenějších turistických míst vysočiny, Þórsmörk. V překladu to znamená Thorův les, temně znějící název pro temně působící místo. Černým pouštním pískem se zde řinou burácející bílé řeky s čerstvými oázami mechu a kapradí, skoro jako v pralese. Až na ty stromy. Vrcholky horských hřebenů jsou zde často zahalené v mlze. Snadno zde odbočíte z cesty, když náhodou natrefíte na jeden ze schovávajících se kaňonů či na jeskyni.

Z Þórsmörk vede snad nejznámější turistická, 55 kilometrů dlouhá, trasa až k duhovým horám a geotermálním vodám Landmannalaugar. Mnozí začínají tento náročný trek s názvem Laugavegur na opačném konci. Tak či onak, cestou uvidíte kráterové jezero Ljótipollur, sopky Brennisteinsalda i Bláhnúkur a naskytne se vám i dokonalá příležitost vidět z vrcholku jednoho ledovce celou oblast Landmannalaugar. A neostýchejte se vykoupat v jednom z přírodních bazénů.

Tipy na výlety

Z Þórsmörk se však dostanete ještě například i do Skogaru, tato trasa se zas jmenuje Fimmvörðuháls a je o více než polovinu kratší než Laugavegur.

Komu jsou málo našlapané kilometry sledující zázraky islandské přírody, které vykouzlila v okoli Landmannalaugar, může se vydat až k pohoří Kerlingarfjöll přes drsný terén horského průchodu pouště Kjölur, mezi mini ledovci, geotermálními prameny, kalderami a ryolity. Kdysi, především v létě, sloužil tento průchod jako přechod ze severu ostrova na jih a opačně. Můžete se tam také ubytovat v místním resortu.

A ještě něco, není nad koupání se v horkém prameni venku, v přírodě. Jen o něco více než pět kilometrů od resortu v pohoří Kerlingarfjöll narazíte na údolí s horkým pramenem, tato geotermální oblast se jmenuje Hveradalir. Ponořit se do něj a dívat se kolem sebe na tu zem ohně a ledu. Paráda!

Severní Island

• Hlavní město severu, Akureyri
• Grimsey
• Húsavík
• Národní park a jezero Mývatn
• Jeskyně Grjótagjá
• Krátery Skútustadagígar a Víti a lávová pole
• Sopka Krafla
• Průsmyk Námaskarð
• Vodopád Dettifoss a jiné vodopády

A jsme tady, na samém severu Islandu, ve druhém největším městě ostrova, Akureyri. Zkuste si rychle tipnout, kolik v něm žije lidí. Ne více než 20 tisíc. Pro tohle je Island boží místo! Každý má svůj osobní prostor, město dýchá. Islanďané mají rádi kulturu, ať už tu kulinářskou, hudební nebo v podobě uměleckých děl a tak zde narazíte na několik dobrých restaurací, barů, i těch kávových, kde hraje živá hudba, na jaře se to venku hemží festivaly a kdo chce, nahlédne do několika z místních muzeí a kulturního centra Hof. A noční život je pestrý snad jako ten v Reykjavíku. Každý den v roce je také otevřený městský bazén s horkou vodou. Úleva pro duši.

Ve městě najdete ikonický kostel, architektonický skvost severu, Akureyrarkirkja, který trochu připomíná reykjavícký kostel Hallgrímskirkja. Navrhl jejich tentýž architekt, Guðjón Samúelsson. Neopomeňte Botanickou zahradu Akureyri, je otevřena od roku 1912. Z muzeí určitě navštivte tato: Akureyri Art Museum, Akureyri Museum, The Aviation Museum a zajímavé The Motorcycle Museum of Iceland. Skoro jsem zapomněla, nakoukněte i do Muzea hraček ve Friðbjarnarhús. Místy je až strašidelné, jakou mají tvůrci hraček představivost.

K Akureyri patří i ostrov Grímsey. Trajekt na tento ostrov, kde dnes žije asi sto lidí, jezdí třikrát týdně. Je to jediná část Islandu, která skutečně leží v arktickém pásmu. I proto je tak lákavá pro turisty, zastavit se alespoň na chvíli v Arktidě. To, co láká mnohem více než město samotné mě, je jeho okolí – Eyjafjörður, kam se chodí pozorovat velké kytovce, hora Hlíðarfjall, kde se také lyžuje, a jezero Mývatn, které mám zromantizované z knih o Islandu.

Malá zastávka v Husavíku

Húsavík je velrybí město. Výlety na moře ze zálivu Skjálfandi, za velrybami, obrovskými plejtváky, prý mají stoprocentní úspěšnost. Kromě plejtváků se zde objevují i ​​kosatky, majestátní běluhy, sviňuchy tuponosé a delfíny. Splněným snem musí být pozorování plejtváků obrovských (Blue whales), největších živočichů žijících na této planetě.

Na jezeře Mývatn

Ještě před deseti tisíci lety byla celá oblast sopečného jezera Mývatn a okolní území jen pustinou pokrytou ledovci. Většina z nich však v důsledku narůstající sopečné činnosti zmizela. Mnohé ze současných přilehlých kopců a hor vznikly subglaciálnymi erupcemi, samo jezero vzniklo z lávových prasklin, které zablokovaly průtok řeky. Jezero a jeho okolí, nacházející se v jedné z geologicky nejrozmanitějších geotermálních oblastí země, jsou tak krásné, že se ocitly i Za stěnou v seriálu Game of Thrones. Nachází se zde také jeskyně, v níž se Jon Snow muckal s divoškou Ygritte. Jmenuje se Grjótagjá.

Mývatn si oblíbilo několik druhů ptáků a asi třináct druhů kachen, což je snad více než kdekoliv jinde na světě, hnízdí tu každý rok. Kromě nich se zde daří i hrabošům, myším a potkanům. Odtud se zřejmě rozšířili do celého ostrova. Na nich si zas rády pochutnají hladové lišky. Příroda to má prostě vymyšlené. Víte, co mají společného islandský Mývatn a Japonsko? Marimo, mechové koule. Ty totiž dostaly své jméno v Japonsku, kde jsou velmi populární a představte si, daří se jim i zde, tvoří bohatý podvodný život jezera na severu Islandu.

Za předvánočními skřítky a do pekla

V okolí jezera je třeba zajít k Dimmuborgir, skalním útvarům a lávovému poli, které je jakýmsi odrazem následků vulkanické činnosti na Islandu. Asi tak, jako jsou tektonické desky důkazem toho, že tam dole, hluboko pod zemí, se fakt něco děje, což není v našich rukách. Říká se, že v této oblasti žije třináct Santů, které Islanďané nazývají Yule. Jsou to zlomyslní vtipálci, kteří třináct dní před Vánoci, jeden po druhém, obtěžují obyvatele a dělají jim zle.

Přístupná a schůdná jsou i místa s krátery Skútustadagígar a Víti (překládá se jako peklo), který vznikl v roce 1724, kdy vybuchla Krafla, i okolní lávová pole. V okolí nepředvídatelné sopky Krafla a neúrodného průsmyku Námaskarð je rovněž několik geotermálních horkých pramenů. Je tak horký, že na něm nic nedokáže vyrůst. Půda je kyselá a paří se z ní, přesto září barvami. Nekoupejte se však tam, kde to není povoleno, v průsmyku dokonce do vody ani nestrkejte ruce, můžete se nepěkně popálit. Ve vzduchu je cítit síru.

* Koupat se můžete, pokud se nemýlím, jen v přírodních lázních Mývatn Nature Bath za rozumnou cenu. Více se dozvíte ZDE.

Vše je se vším propojené

Na východ od jezera Mývatn naleznete nejsilnější vodopád na Islandu a prý i v celé Evropě, Dettifoss. Tou silou ho krmí ledovcová řeka Jökulsá á Fjöllum. Průtok vody v něm je (při šířce 100 metrů a výšce 45 metrů) v průměru 193 metrů krychlových za sekundu. Voda padá do kaňonu Jökulsárgljúfur, který tvoří severní hranici národního parku Vatnajökull. Nyní možná budete mít pocit, že vás úplně matu, ale není to pravda, pokud chcete, ověřte si to na mapě, bude vám to dávat mnohem větší smysl. Sami uvidíte, jak jednotlivé části země přesahují do jiných a tvoří tak jeden krásný celek.

V této oblasti najdete ještě dva působivé vodopády, Selfoss a Hafragilsfoss. Další vodopád leží na okružní cestě mezi Akureyri a oblastí s jezerem Mývatn, Goðafoss. Ačkoli není tak velký jako Dettifoss, kdysi do něj házeli modly jako symbol přechodu od víry v staroseverského bohy k víře v křesťanského boha.

Užijte si Island, ať už podle tohoto nebo jiných seznamů. Stovky míst a aktrakcí, skryté vodopády a jeskyně, kopce a krátery, gejzíry či lávová pole a ledovce se na můj seznam nedostali, neznamená to však, že za nic nestojí. Toto je jen moje představa o dvou či třech týdnech toulek po Islandu bez nutnosti spěchat a prožít všechno najednou.

Mějte hezký den. Njóttu dagsins!

Mohlo by vás ještě zajímat:

• Kompletní průvodce po Islandu. Jak si cestu užít a finančně přežít!
• 10 nejkrásnějších míst na Islandu
• Island v zimě? Hurá do toho!

Zdroj všech fotografií v článku: Shutterstock.com

Zdroje informací v článku:

• https://www.westfjords.is/
• https://guidetoiceland.is/
• https://visitwestmanislands.com/
• https://inspiredbyiceland.com/
• https://www.icelandtravel.is/
• https://www.extremeiceland.is/

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište prosím na redakce@pelipecky.cz. Pokud máte cool cestovatelský příběh, recenzi, reportáž nebo blog a chcete se o své zážitky podělit se světem, nebojte se nám svůj text poslat na novinky@pelipecky.sk. Rádi ho zveřejníme v sekci Cestopisy.

Speciální nabídky pro naše čtenáře

• Ubytování přes Booking.com za kámošské ceny, klikni a vyhledej si konkrétní destinaci.
• Půjč si auto přes Pelikán. Klikni, zvol si destinaci, porovnej ceny, vyber model auta a rezervuj. Auto si vyzvedneš po příletu na letiště. Kamarádíme se totiž s Rentalcars.com.
• Naše srdcovka - cestovatelský newsletter, který odebírají desetitisíce cestovatelů v ČR i na Slovensku:
5/5 - (2 votes)