Hotel Srdiečko. Jižní svahy Nízkých Tater vás obklopí srdečností
Obsah článku
Vysoké Tatry jsem viděla poprvé, když mě tam vzal přítel, aby mi ukázal, co jim my Češi můžeme vlastně závidět. Samozřejmě jsem to neřekla nahlas, ale ty štíty mi vzaly dech. Byla to zkrátka nádhera. Od té doby jsme tam byli už vícekrát a vždy je to paráda. Poté jsme vyrazili do Nízkých Tater, které jsou sice nižší než ty Vysoké, ale na zážitky stejně bohaté. Tenkrát jsme se vydali na Chopok ze severu a krátce nato jsme měli díky pobytu v hotelu Srdiečko možnost si tyhle krásné kopce prohlédnout i z jižní strany. Reportáž původně vznikla v roce 2020.
Není poloha jako poloha
K názvu hotelu Srdiečko se nepřidává přídavné jméno horský jen tak. Hotel leží přímo u nástupní stanice lanovky a autem se už zkrátka výš nedostanete. V údolí není žádným nováčkem, střechu nad hlavou svým návštěvníkům poskytuje už od roku 1958. Cestou k němu budete míjet chatu Trangošku, která je stejně jako Srdiečko, jedním z důležitých turistických bodů na jižní straně Nízkých Tater.
Parádní polohu hotelu jsme ocenili hned dvakrát. Poprvé, když jsme se ráno probudili a koukali jsme si se zelasněnými svahy z očí do očí, a podruhé, když jsme začínali túru, k čemuž stačilo jen vyjít ze dvěří.
Srdce na správném místě
Už jsem psala, že hotel tu už nějakých pár let stojí, ale nemusíte se bát. Není to ani zchátralá bouda a ani zde neproběhla nějaká ne úplně zdařilá modernizace. Řekla bych, že hotel svým vnějším vzhledem důstojně zastupuje horskou architekturu a zapadá do okolní krajiny.
Jako dcera truhláře jsem byla ráda, že nás v pokoji přivítal dřevěný nábytek, který se do prostředí horské chaty perfektně hodí a vytváří příjemnou atmosféru. Je znát, že jsou pokoje nově zrekonstruované, dřevo jakoby ještě stále vonělo čersvotou. Ani název hotelu se tu nezapře, protože motiv srdce vás tu bude pronásledovat téměř na každém kroku. Více než srdíčkové ozdoby mi byl ale sympatický skutečně srdečný přístup personálu. Myslím, že za to z části může i okolní prostředí. V horách člověk často narazí na laskavé a přívětivé lidi.
Ráno v lese
Do hotelu jsme přijeli v pátek pozdě večer, takže jsme už žádný program nestihli. O to víc jsme se tešili na další den, kdy jsme měli v plánu celodenní výšlap – po žluté na Chopok, dál pokračovat po červené na Ďumbier a se zastávkou na chatě generála Milana Rastislava Štefánika (lépe ale zapadnete, když o ní budete mluvit jako o Štefáničce) zpět do Srdiečka.
V sobotu ráno nás probudily sluneční paprsky, za což jsme byli rádi, v předpovědi byla totiž oblačnost. Hned jsme spěchali k oknu, protože večer předtím jsme stihli už jen šedočerné obrysy kopců a byli jsme zvědaví, jak bude náš výhled z okna vypadat za světla. Ráno se nám naskytla krásná podívaná. Svahy se zazelenaly a koruny stromů osvítilo ranní slunce.
Před túrou bylo potřeba doplnit energii, takže bohatá hotelová snídaně nám přišla vhod. My jsme se jako tradičně nafutrovali vajíčky a čerstvým pečivem. Široká nabídka nám ale nedala a zvládli jsme i sladké s ovocnou tečkou.
Z Chopku na Ďumbier
Jak už jsem psala, na túru jsme se vydali po žluté, která začínala hned u hotelu. Abych byla přesná, tak po pravé straně od sjezdovky se vchází do lesa a pak už jen zvolna stoupáte vzhůru. Vlastně to snad ani nejde minout, protože žluté značky na stromech byly velké téměř jako moje hlava.
Ani ne po 2 kilometrech máte možnost se vydýchat na chatě Kosodrevina. Jestli ale nejste fanoušky pěšího stoupání, využijte lístek na lanovku. Ten máte na každý den pobytu v ceně. Ti, kteří si ale šlapání užívaji stejně jako my, budou pokračovat dál až na Chopok, třetí nejvyšší vrchol Nízkých Tater.
Na kopci nás přivítaly oblaky, které se plíživým krokem pohybovaly po hřebeni. Držely se ale jen v jedné části a výhled do údolí jsme tak měli volný. A výhled to byl vskutku krásný. Jižní strana je totiž na rozdíl od strany severní mnohem více zalesněná. Sever je znatelně komerčnější a výstavby nejrůznějších komplexů tam udělaly své. Doufejme, že se jihu podaří uchránit si svoje bohatství a jedinečnou atmosféru i nadále.
Poté, co jsme vítězoslavně stanuli na vrcholu Chopku, jsme běželi do Kamenné chaty. Protože jsme po snídani ještě stále nebyli hladoví, dali jsme si jen malé pivo na osvěžení a pokračovali dál po červené směr Ďumbier. Trasa mezi těmito dvěma velikány je příjemná. Už nás nečekalo žádné velké stoupání, pohybovali jsme se jen po hřebeni.
Na pobytu jsme byli na začátku července a na trase mezi Chopkem a Ďumbierem se už hemžilo o poznání více lidí. Nemůžeme ale říci, že by nám to překáželo. Cesta byla akorát široká pro nás pro všechny.
Ďumbier je s výškou 2043 m nejvyšším bodem Nízkých Tater. Z červené bylo potřeba k němu odbočit a opět se pak vrátit na cestu, po které jsme pokračovali až na Štefáničku. Už před chatou nás přivítala vůně kotlíkového guláše, tak jsme si hned dva objednali.
Od chaty jsme už jen scházeli z kopce dolů po zelené a vyhlíželi Srdiečko. Hotel je skutečně srdcem údolí, o čemž jsme se přesvědčili po cestě. Po celou dobu, co jsme kráčeli po hřebeni, na nás zespodu dával pozor. Cestou jsme míjeli odbočku k Jaskyni mŕtvych netopierov, kam jsme se chystali další den dopoledne. Trasa končí u chaty Trangošky, od které to už byl jen skok do Srdiečka.
Parní, finská i infrasauna
Nejsme sice velcí fanoušci wellness, ale když jsme u večeře odtrhli oči od vynikající koprovky a zahlédli vířivky na terase hotelu, nemusel nás nikdo dlouho přemlouvat a šli jsme to omrknout.
Wellness centrum nás skutečně překvapilo. Ve vnitřní části se nachází 3 druhy saun – parní, finská a infrasauna, dále je zde odpočinková místnost a sprchy k ochlazení. Díky jemnému osvětlení a oparu, do kterého byl celý prostor zahalen, poskytovalo wellness centrum dostatek soukromí. Atmosféru pak dotvářela meditační hudba a vůně z aroma lampy. Pokud ale člověk neholduje sunování, může si odpočinout v jedné ze dvou vířivek na venkovní terase.
Zážitek, na který jen tak nezapomenete
V neděli jsme měli na programu jenom Jaskyni mŕtvych netopierov. Tam je potřeba se dopředu objednat a také počítat s tím, že od chaty Trangošky vám výstup k jeskyni zabere ještě takových 50 minut chůze. Určitě to ale za trochu námahy stojí.
Jeskyně patří mezi nejrozsáhlejší a nejvýznamější vysokohorské jeskyně na Slovensku. Jako jediná vysokohorská jeskyně je zpřístupněna speleologickou vůdcovskou službou. Celý podzemní labyrint je protkán množstvím chodeb v dosud známých 14 patrech. Proč dostala jeskyně svůj název, byste asi snadno odvodili. Zajímavostí totiž je, že se tu našlo celkem velké množství netopýřích koster, ale vedle nich tu uvidíte například i zbytky kun, koz, hlodavců či medvěda.
Budete si moci vybrat ze tří prohlídkových tras – A, B a C. Trasa A je základní exkurze po osvětlené cestě vhodná pro děti od 8 let, nicméně i přesto je oproti jiným běžně zpřístupněným jeskyním náročnější. U tras B a C se jedná o speleotrekingy, které už vyžadují zkušenost s pohybem ve vysokohorském terénu a ovládání základních lezeckých návyků. Obě trasy se vyznačují exponovanými místy vyžadující jištění. Je to doporučováno fyzicky zdatnějším osobám starším 18 let.
My s lezením máme drobné zkušenosti, ale řekli jsme si, že než abychom si něco dokazovali a zdržovali tak zbytek skupiny, vyzkoušíme trasu A a uvidíme, co to přinese. No a přineslo to ohromný zážitek. Zážitek tak velký, že jsme otočili ještě trasu B.
Áčko je opravdu bezpečnou cestou, kdy se pohybujete víceméně po jednom turisticky zpřístupněném patře. Je zde vyžadováno jištění, ale je to jen z důvodu bezpečnosti. Na béčku už to tak jednoduché nebylo. Dostali jsme kombinézy, jištění, helmy s čelovkami a mohli jsme se vydat na průzkum jeskyní. Bylo to něco neskutečného. Asi další hodinu a půl k tomu jsme se s průvodcem procházeli napříč jeskyní. Stoupali jsme po žebřících, protahovali se štěrbinami a dokonce jsme na konci zhasli čelovky a vyzkoušeli si i jeskynní tmu. Na stránkách jeskyně je psáno, že jde o zážitek, na který jen tak lehce nezapomenete, a můžeme potvrdit, že to do puntíku platí. Až pojedeme příště kolem, budeme se těšit na zdolání poslední výzvy – trasy C.
Až pojedete kolem i vy, prosím, zastavte se tady a dopřejte si tento zážitek. Svým vstupným přispíváte na udržování prohlídkových tras, výzkum, objevování a zpřístupňování neprobádaných částí jeskyně. Jeskyňářů a dalších lidí, kteří se tam tomu věnují, není mnoho. Není se vlastně ani čemu divit, je to fyzicky velmi náročná a nebezpečná práce. Všichni, se kterými jsme se tam ale potkali, jsou plní optimismu a nápadů na zlepšování a zpřístupňování dalších částí, i když si uvědomují, že tyto vize jsou otázkou mnohdy i daleké budoucnosti. Držme jim pěsti a přispějme aspoň tím minimem ve formě vstupného, ta parta nadšenců si to opravdu zaslouží!
V Nízkých Tatrách jsme za jeden víkend objevili tolik srdečnosti, že na ni budeme ještě dlouho vzpomínat.
Zdroj informací o Jaskyni mŕtvych netopierov: https://jmn.sk/
Autor fotografií: Filip Benček
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište prosím na redakce@pelipecky.cz. Pokud máte cool cestovatelský příběh, recenzi, reportáž nebo blog a chcete se o své zážitky podělit se světem, nebojte se nám svůj text poslat na novinky@pelipecky.sk. Rádi ho zveřejníme v sekci Cestopisy.
Speciální nabídky pro naše čtenáře
- Ubytování přes Booking.com za kámošské ceny, klikni a vyhledej si konkrétní destinaci.
- Půjč si auto přes Pelikán. Klikni, zvol si destinaci, porovnej ceny, vyber model auta a rezervuj. Auto si vyzvedneš po příletu na letiště. Kamarádíme se totiž s Rentalcars.com.
- Naše srdcovka - cestovatelský newsletter, který odebírají desetitisíce cestovatelů v ČR i na Slovensku:
