Vítejte na Kalaallit Nunaat, největším ostrově světa zvaném Grónsko
Obsah článku
Mám jeden sen. Tedy, mám jich mnoho, ale tento je velký, jeden z těch největších. Je jedenadvacetkrát větší než Island. Chci navštívit Kalaallit Nunaat, Grónsko. Největší ostrov na světě. Představuji si ho jako (ne)hostinný kout světa, kde vítr vzdouvá mořské vlny, ty, které ještě nezmrzly a nepřeměnily se na nehybné ledové sochy, a ostrým vzdušným hřebenem pročesává koruny silných spících stromů.
Před tou drsnou přírodou bych se ukrývala v obydlí porostlém trávou, zasazeném do tvrdé grónské země, aby splývalo s prostředím. Přes okno bych pozorovala polární vlky a medvědy a prudké bouře, před kterými musí zahnat hlad, aby je venku přežili.
Duchové
Kdybych v Grónsku žila před pěti tisíci lety, kdy tuto obrovskou masu země a ledu zřejmě objevili první přistěhovalci, lovci žijící v oblasti dnešního Beringova průplavu, jistě bych věřila všemu, čemu věřili i oni. V přírodní duchy. Věřili, že každý kámen, každé stéblo trávy, všechny stromy a zvířata mají schopnost převtělit se do jiných bytostí, že na sebe mohou vzít jinou podobu, i lidskou.
Věřili tomu Dorseti, kteří sem přišli z oblasti severovýchodní Ameriky, i Vikingové, Inuité a Thule, které od Grónska neodradila ani malá doba ledová. Říká se, že kolem roku 1 300 byla zima tak tuhá, že vlci přebíhali z ostrova až na pevninu v dnešní Aljašce a Kanadě.
Skutečný objevitel Ameriky i otec eskimológie
Kalaallit Nunaat – země lidí se změnila. Grónské DNA má hluboké kořeny, je kombinací desítek přistěhovalců, menšin a etnik, které dnes tvoří jeden národ. Dokázali se přizpůsobit arktickým výzvám a co se mi líbí nejvíc, když venku řádil vítr, za světla olejových lamp a tělesného tepla, neboť jiné nebylo, si vyprávěli příběhy o přeměnách tvorstva do různých podob, o podivných bytostech a bozích.
A i když po Grónsku kráčeli známí Gunnbjørn Ulfsson, Erik Červený i Leif Eriksson, skutečný objevitel Severní Ameriky, tehdejšího Vinlandu, ani jeden z nich nezaznamenal tyto, převážně inuitské, legendy. Až Knud Rasmussen, průzkumník, badatel a sběratel těchto legend, je ve 20. století zaznamenal písemně. A tak se na Navaranaaq či Kaassassuk nezapomnělo. Bohudíky, že mu jeho kariéra operního zpěváka v Dánsku nevyšla a stal se z něj grónský otec eskimologie!
Když tají ledovce
Časy minulé jsou pryč. Jestli původní a dnešní Gróňany něco spojuje, tak je to jejich adaptabilita na právě převládající klima a jeho změny. Dnes, v období antropogenních klimatických změn, těch způsobených člověkem – mnou i vámi, se větší národy jako je ten grónský snaží vyhnout zvýšení teploty, avšak oni oteplení planety vítají. Jistě, tání těchto arktických ledovců není rarita, zejména v létě, když některé z nich tají přirozeně. Obvykle ztracená masa během zimy opět zamrzla, to se však děje stále méně.
Kvůli tání ledovců v Grónsku se podle vědců mohla zvednout hladina oceánů od roku 1992 o 1,06 cm. To se nezdá jako hodně, že? Ale když k tomu připočteme jiné tající ledovce a rozpínání vody v důsledku oteplování na světě, centimetry se vyšplhají až na sedmičku. To už není malé číslo, píše magazín New Scientist. Zvyšuje to riziko bouří a záplav v pobřežních oblastech jiných částí světa, ztráty na životech i stále méně oblíbenou a hoaxy opředenou migraci.
Vše má své pro a proti. Možná jen proti
Pro více než 56 tisíc Gróňanů však tání ledovců znamená více peněz. K pobřeží připlouvá více ryb, voda z ledovců v sobě skrývá mnoho výživných látek. Tuňáci obecní, kteří byly pro Grónsko před sedmi lety teprve snem, jdou nyní na dračku. Společně s nimi i makrely. Farmáři zas věří v zemědělský rozmach, orají nová pole a pěstují nové plodiny. Jenže co ta letní sucha, když ani jednou nezaprší, vysychají jezera a všude možně se rozmáhají lesní požáry?
Téměř 80 procent Grónska spí stále pod ledovou pokrývkou, když se něco málo z masy poodhalí, nikomu to neublíží, myslí si lidé a být Gróňankou, myslela bych si to možná i já. Tedy až na tu mohutnou ledovou horu, která se pomalu tři tisíce let formovala jako součást pevninského ledovce, až se z něj působením přílivových vln Severního ledového oceánu odtrhla a později potopila, už ve vodách Atlantického oceánu, slavný Titanic.
Arktida se však otepluje dvakrát rychleji než většina ostatních území a zatímco průměrná teplota Grónska vzrostla od 50. let 20. století o 1,5 stupně, některé části se už zahřály o více než dva stupně. To jsou čísla, kterým se chce svět podle Pařížské dohody o změně klimatu vyhnout.
Zelená země
Jakmile vystoupíte na transatlantickém letišti v Grónsku, v Kangerlussuaq, kam se dostanete z Kodaně, nebo na letišti v hlavním městě Nuuk, kam doletíte z islandského Reykjavíku, zjistíte, že na těch dvacet procent země, která není pokrytá studenou bílou pokrývkou, byste potřebovali týdny, ba dokonce měsíce, abyste je prozkoumali celé. Navíc, v letní sezóně se do Grónska dostanete z Reykjavíku, Keflavíku, Akureyri a Kodaně i do jiných míst na ostrově, mají až šest mezinárodních letišť. Video níže vám všechny možnosti přepravy do Grónska shrne pěkně na mapě a bez zbytečných slov.
Navštívit Grónsko se dnes zaručeně vyplatí v každém ročním období. Pro mě by však bylo nejdůležitější znovu spatřit tančící polární záři a vyzkoušet si, jaké to je, když mi příroda půlnočním sluncem poblouzní smysly a znemožní vnímání času, dní a nocí. Tomu vděčí Grónsko, i my, grónští obdivovatelé, jeho geografické poloze. Převážná část ostrova se totiž nachází za Severním polárním kruhem.
Půlnoční slunce
Slunce, které nezapadá, pouze mění tóny svých barev, je možné v Grónsku pozorovat v širokém časovém rozpětí. Například v Sisimiute, Qaqortaq a Nanortalik, nejjižnějších městech oblasti polárního kruhu, uvidíte půlnoční slunce asi od května do července. Někdy je ke spatření až v červnu, někde jen jeden den, jinde zase několik měsíců, aby ho po malé přestávce vystřídala polární noc. Každopádně v nejsevernějších oblastech vydrží na obloze od dubna do srpna. Nejdéle prý ve městech Qaanaaq a Upernavik.
Rybáři v tu chvíli jásají a na ryby přišel mráz – za zlatavého světla půlnočního slunce je loví od rána až do noci. Pro turisty to však znamená, že se jim Grónsko pod roušku noci neschová a mají tak příležitost vychutnat si ho do přesycení, například při půlnočních plavbách okolo mamutích ledovců a ledovcovými zátokami, na kajaku či na lodi, na psím spřežení nebo pozorováním polárních medvědů, symbolu grónské divočiny. Za těmi se určitě vydejte na východ či na sever ostrova.
Co ukrývá grónská divočina
Tučňáky byste zde hledali marně, ti zde totiž, jak si často mylně myslíme, nežijí. Buďte ostražití a pozorně sledujte, co se děje nad i pod hladinou. Možná natrefíte na orla mořského na lovu, tuleně nebo velryby vesele obeplouvající člun, ve kterém sedíte. Přesvědčte se o tom na videu níže, to musí být zážitek! Divokou grónskou souš zase obývají majestátní tvorové. Jeden dokonce s trochu méně majestátním jménem pižmoň. Ostražitost a orlí zrak budete potřebovat na to, abyste spatřili rychlou arktickou lišku nebo divokého vlka. Jeleni a mroži se vystavování na obdiv brání asi nejméně.
Mnozí z těchto vzácných tvorů obývají nejnetradičnější, největší národní park na světě, který se rozprostírá na severovýchodě ostrova, v divočině, bez běžných lidských obydlí. Čas od času se zde objeví zaměstnanci meteorologické stanice a dozorčí elitní jednotky dánských ozbrojených sil Sirius a pánové, které mám nejméně ráda, lovci velryb a tuleňů z města Ittoqqortoormiit. Na návštěvu této oblasti potřebujete speciální povolení od ministerstva životního prostředí, nicméně účast na organizovaném turistickém zájezdu, například na okružní plavbě, vás od této povinnosti oprostí.
Co v přírodě, to na talíři
Nevím, jaký je váš vztah k těmto majestátním tvorům, ale Gróňané vám je téměř všechny rádi naservírují na talíř. Myslím, že já bych se tam s radostí stravovala jako před dánskou kolonizací ostrova, když původní Gróňané jedli kromě masa převážně bobule, mořské řasy a bylinku jménem Angelica. Miluji borůvky a šicha černá, která v Grónsku roste, je jim velmi podobná. Inuité je fermentovali nebo míchali s tukem. Tak jim déle vydržely. Bobulky šichy v sobě mají vyšší obsah tříslovin, takže jsou v syrovém stavu poměrně hořké. Používají je hlavně do koláčů, kompotů či džemů.
Když se kohokoliv z místních zeptáte na dnešní tradiční a autentickou specialitu, většina z domácích vám asi řekne Suaasat. Je to hustá polévka, jejíž základ tvoří místní nejběžnější zdroje bílkovin – tuleň, velryba nebo sob. Aby polévka pořádně zasytila, najdete v ní většinou i brambory a cibuli. Dochutí ji ještě solí, pepřem a bobkovým listem. Někdo ji ještě zahustí namočeným ječmenem, který do polévky vypustí svůj přirozený škrob, čímž jí dodá správnou konzistenci.
Ryby jsem vám už zmiňovala, jestli si vzpomínáte. Kromě tresky, která se zde kvůli změnám klimatu vyskytuje stále častěji, mají domácí v oblibě halibuta nebo takzvané červené ryby, redfish. Připraví vám je buď tradičním způsobem, uzené či sušené, nebo běžnou tepelnou úpravou, grilované, opékané nebo uvařené.
Thajsko v Grónsku
Kdo by to byl řekl, že v Grónsku bude mít úspěch thajská kuchyně. V jednom z největších měst, Quaqortoq, najdete restauraci, jejíž personál kuchyně je čistě thajské národnosti. V podniku Inbox Cafe: A Little Thai Corner najdete na menu například lokální rybu redfish opečenou vcelku, s kokosovým mlékem a omáčkou z chilli a citrónové trávy. Samotní místní si chilli velmi oblíbili, v chladných dnech jim dodává pocit příjemného tepla.
Zelený tanec na obloze a fotbal
Na Arsarnerit, tedy polární záři na obloze, narazíte v Grónsku s trochou štěstí od září až do dubna. Čistá jasná obloha je většinou jedním z dominantních předpokladů k jejímu vidění. Nepůjde to ani bez pořádné tmy. Toto zelené světlo je v Grónsku opředené legendami. Jedna říká, že ta zelená tančící světla na obloze jsou mrtví, co hrají fotbal (nebo něco jako fotbal) s kulatou lebkou mrože. Jiní si zas dodnes myslí, že pokud zplodí dítě při polární záři na obloze, narodí se jim velmi inteligentní děti.
U toho fotbalu bychom ještě měli zůstat. Věděli jste o tom, že Grónsko je země s překvapivě zajímavou fotbalovou kulturou? Já ne. Věděla jsem to o Islanďanech, ale o Gróňanech ne. Ti mají až 5 500 registrovaných hráčů fotbalu. Dalo by se tedy říci, že téměř 10 % grónské populace hraje fotbal na profi úrovni. Navzdory velké snaze, kterou velmi oceňuji, dodnes nejsou členy fotbalových asociací UEFA a FIFA, vzhledem k tomu, že jednou z jejich podmínek je, že země musí mít národní fotbalový stadion s kapacitou aspoň 40 000 návštěvníků, což je asi 71 % všech obyvatelů Grónska. Zcela zbytečné pravidlo!
Barevné květiny a divoké bylinky
Když už jsme zmínili tu zelenou, ať vás nezmýlí většinová ledová pokrývka Grónska. Léto v Arktidě je krásně zelené, plné divokých barevných květin a bylinek, můžete zde chodit bosí po mechových kobercích a nasbírat si bobulové ovoce. Narazíte tu, zejména na jihu, na zakrslé stromy i vysoké keře.
A za těmito arktickými barevnými idylickými obrázky stojí pěkné dřevěné domy s barevnými střechami a za nimi se táhnou ledové čepice vysoké jako obytné věžáky z pražského sídliště. A čím severněji se vydáte, tím pro vás budou ledovce a ledovcové hory nedostupnejší. Vyzkoušejte je nejprve na jihu a na severu se do bílé divočiny nevydávejte sami.
Grónský surrealismus
Raději se vydejte za jiným přírodním fenoménem, tento vás zahřeje a uklidní – jsou to horké grónské prameny. Na nikým neobývaném ostrově Uunartoq v jižní části ostrova najdete jediné místo, kde jsou prameny dostatečně teplé na koupání, mají přibližně 38 stupňů Celsia. Obklopovat vás budou vrcholky hor a pomalé ledovce v pohybu. Tomu se říká grónský surrealismus. Nenechte se zmýlit, v Grónsku najdete další temální prameny, jsou jich tisíce, ale mají kolem 60 a více stupňů Celsia. To už je na příjemné koupání trochu příliš, nemyslíte?
Pokud vám je po většinu roku příliš teplo nebo zkrátka patříte k těm, co mají rádi pořádnou zimu, můžete se v Grónsku zúčastnit něčeho, co bych já pozorovala s radostí jen z dálky. Každý říjen se zde koná nejchladnější maratónský běh na světě. A přestože se většina z něj odehrává na silnici pokryté sněhem, jistý úsek poběžíte i po ledové pokrývce. Kdo to kdy viděl, běhat po ledovci?
Předměstí Qinngorput, hlavní město Nuuk
Ale Grónsko přece není jen o ledu, sněhu a divokých tvorech. Podobně jako Island či Faerské ostrovy. Pokud tam jednou zamíříte, neopomeňte předměstí hlavního města Nuuk, Qinngorput. Připomíná mi Reykjavík. Podobně jako Iiminaq s výhledem na fjord, dřevěnými domy ve všech barevných odstínech a květinovými záhony. Kameny, kůži a kosti jako stavební materiál však místní původní obyvatelé vyměnili za dřevo až v 18. století. V okolí Nuuku narazíte na jedny z nejkrásnějších nemovitostí na ostrově, v typickém severském minimalismu, v souznění s okolím.
V Nuuku se, alespoň podle mě, ale netvrdím to sama, nachází snad nejkrásnější bazén na světě nebo aspoň ve Skandinávii. Zvlněná střecha, podle níž získal bazén i svůj název – Malik, je jen třešničkou na dortu dokonalého scénického výhledu z proskleného bazénu ven na fjord a zasněžené vrcholky.
Taková je moje představa o Grónsku, jistě je trochu zromantizovaná, ale snažila jsem se, aby byla co nejvíce založena na pravdě.
Všechny fotografie použité v článku pocházejí z placené fotobanky shutterstock.com. Autorem fotografie s původní obyvatelkou Grónska, Inuitkou z města Ssisimiut, je Ruben M. Ramos.
Mohlo by vás zajímat:
- Polární záře: 7 rad pro úspěšné pozorování
- Island: Ostrov jako z pohádky
- Aljaška je pravá divočina! Jak si splnit cestovatelský sen
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište prosím na redakce@pelipecky.cz. Pokud máte cool cestovatelský příběh, recenzi, reportáž nebo blog a chcete se o své zážitky podělit se světem, nebojte se nám svůj text poslat na novinky@pelipecky.sk. Rádi ho zveřejníme v sekci Cestopisy.
Speciální nabídky pro naše čtenáře
- Ubytování přes Booking.com za kámošské ceny, klikni a vyhledej si konkrétní destinaci.
- Půjč si auto přes Pelikán. Klikni, zvol si destinaci, porovnej ceny, vyber model auta a rezervuj. Auto si vyzvedneš po příletu na letiště. Kamarádíme se totiž s Rentalcars.com.
- Naše srdcovka - cestovatelský newsletter, který odebírají desetitisíce cestovatelů v ČR i na Slovensku:
