Vilnius: Místo, které si chtěl Napoleon odnést na dlani do Paříže

Athény či Jeruzalém severu. I tak se přezdívá malému městu s velkou historií, jednomu ze tří Pobaltských bratrů, Vilniusu. Hlavní město Litvy je nenáročným citybreakem s útulnou atmosférou pro všechny věkové kategorie, během něhož nemusíš zápasit s davy turistů a téměř všude se dostaneš pěšky. Jeho symboly jsou anděl a jantar. Ve městě je uvidíš ve všech možných podobách. My jsme Vilnius navštívili v prosinci, takže zážitek umocnila všudypřítomná vánoční výzdoba a poletující sníh. A takto náš dvoudenní výlet v Litvě vypadal.

Ubytování s výbornou polohou

Ubytováni jsme byli v hotelu Panorama, který měl skvělou výchozí pozici. Nachází se asi 5 minut pěšky od hlavního vlakového nádraží, odkud si můžeš udělat různé výlety mimo město. Do centra jsme to také neměli daleko. Během celého výletu, který v našem případě trval od pátku do neděle, jsme ani jednou nepoužili MHD (kromě cesty z letiště a na letiště). Takže na konci jsme měli více v nohách, i v peněžence. 🙂

Rytířský autobus číslo 2

V pátek večer jsme si po příletu pro velké potěšení stihli naskočit na poslední autobus číslo 2, který mířil z letiště přímo do našeho hotelu. Stál rovnou před terminálem a cesta trvala si 20 minut. Zastávka u hotelu se nazývá STOT. Po příjezdu do hotelu jsme si v útulném hotelovém baru dali jeden dobrý drink na uvítanou. Hotel byl celkově příjemný, největší výhodou byla jeho poloha a cena, které vynahradily i jedno mínus – slabší snídaně.

Zdálo se nám, že dva celé dny ve Vilniusu jsou ideální. Všechna TOP místa jsme si rozdělili předem podle toho, kde se nacházela, abychom neběhali sem tam. Přímo ve městě jsme však zjistili, že nám nezbyl čas na všechna a navíc jsme na mnohá z nich měli dobrý výhled i zdálky. Tak jsme se v pár případech spokojili i s tím.

Den první

Nejznámější ulice

Snad nejznámější ulicí ve Vilniusu je ulice Stikliu, která byla srdcem někdejší Židovské čtvrti. Vyznačovala se zejména řemeslnými výrobky ze skla. Židé tvořili před druhou světovou válkou asi 45 procent celkové městské populace. Dnes tuto ulici lemují obchůdky a butiky se suvenýry či origiálnymi designovými kousky. My jsme se rovnou v jednom z nich i zastavili, výklad s drobnými předměty, dekoracemi a originální ručně vyráběnou keramikou byl příliš lákavý. 🙂

Povšimni si při návštěvě nápisů, plaket a soch rozmístěných podél ulice, které slouží jako vzpomínka na židovské obyvatele Vilniusu. Touto ulicí jsme procházeli po cestě z hotelu k téměř každému našemu cíli, takže příležitostí je obdivovat jsme měli opravdu dost. Na ulici Stikliu jsme si dali první den i oběd. Natrefili jsme na krásnou restauraci Lokys ve stylu starověké sklepa. Na první pohled vypadala tak trochu jako turistická past, menu jsme si ale prohlédli předem a ceny byly víc než přijatelné. Museli jsme si sice asi 15 minut počkat na stůl, ale stálo to za to. Ochutnali jsme některá z tradičních litevských jídel – opražený hrách v misce vyrobené z křupavé oplatky, tradiční houbovou polévku v bochníku a například i nápoj z chleba.

Dalším důležitým záchytným bodem je ulice Pilies. Je to nejfrekventovanější ulice ve Starém Městě se všemi kavárnami, puby, restauracemi a obchůdky. Procházet jí budeš určitě mnohokrát.

Výhledy, které jsme (ne)zažili

Jako první jsme zamířili ke Kostelu svatého Jana (Šv. Jono Krikštytojo). Postaven byl ve 14. století, o 2 století dříve než Vilniuská Univerzita, u níž stojí. Jeho zvonice je nejvyšší stavbou ve Starém městě. Je z ní krásný výhled na celý Vilnius, o který jsme my ovšem přišli, protože byl kostel v době naší návštěvy zavřený.

Další zastávkou, jednou z těch, které nemůžeš vynechat, byla Vilniuská katedrála. Její oficiální název je Katedrála Svatého Stanislava a Vladislava a je hlavní římskokatolickou katedrálou v Litvě. Původní stavba byla dřevěná a pocházela ze 14. století. Byla však zrekonstruovaná tolikrát, že dnes se už svému předchůdci téměř vůbec nepodobá. To nic nemění na skutečnosti, že jde o impozantní stavbu ve Starém městě Vilniusu, která v interiéru ukrývá mnohé poklady v muzeu. Zakoupit si můžeš různé druhy lístků, možností je i audioprůvodce. Uvnitř se nacházejí katakomby a hrobky, v nichž jsou pohřbeny mnohé známé osobnosti z litevské a polské historie. Kromě toho si můžeš prohlédnout umění i nábytek ze 16. – 19. století či zbraně a brnění. Doporučuji vyjet do zvonice katedrály, ze které je krásný výhled na celé město.

Věděl/a jsi, že Vilnius vlastně vznikl na jednom kopci? Vrch Gediminas je oficiálním místem založení města. Ve 13. století na něm postavili stejnojmennou věž z červených cihel. Na věž Gediminas, v níž se nachází i malé muzeum, vede kamenitá cestička. Kopec dosahuje výšky 40 metrů, takže vyšplhat se na samý vrch není žádnou těžkou turistikou.

Na vánočních trzích nealko (téměř)

Vánoční trhy ve Vilniusu jsou postaveny u katedrály, takže jsme se tam zastavili, když jsme byli v této části města. Chtěli jsme se ohřát při čemsi dobrém a dát si tu i večeři. K mému překvapení ale Vilniuské vánoční trhy, na rozdíl od těch bratislavských či pražských, nejsou zrovna místem, kde najdeš kopec jídla a desítky druhů alkoholických nápojů. Vysokánský rozsvícený vánoční stromek byl obklopen několika stánky, v nichž místní prodávali převážně sladkosti a čaj či horkou čokoládu. Naštěstí se našel i nějaký ten horký Aperol spritz. Kromě dobrot jsme ve stáncích viděli i ručně vyráběné svetry, čepice nebo menší suvenýry. Tématika výzdoby vánočních trhů u radnice byla šachy. Zdálo se mi to velmi netradiční a unikátní. Další vánoční trhy v podobě moderních prosklených kupolí se nacházejí na Radničním náměstí.

Vánoční trhy byly velmi milou zastávkou. Jsem obecně jejich velkou fanynkou a během cestování v zimě jsou pro mě number one lákadlem. Musím upřímně říct, že ty ve Vilniusu mě trochu zklamaly. Byly velmi skromné a neměly takovou tu pravou vánoční romanticko-přeslazenou atmosféru, za jakou na vánoční trhy většinou jezdíme. Přesně v té chvíli, kdy jsme se na ně vydali ale začal poletovat sníh, a to celkový dojem výrazně napravilo. 🙂 Přála jsem si zažít pohádkový zasněžený Vilnius, ale sněžilo jen během naší návštěvy trhů. Dokonalé načasování!

Obklopeni pivem

Jelikož jsme venku trošku promrzli a nenasytili své drinkové choutky, rozhodli jsme se zajít ještě do nějakého baru. A našli jsme ne jen tak ledajaký! Litva je známá výrobou stovek druhů piva. My jsme natrefili na bar, nebo spíše sklípek, s názvem Bambalyné, kde je skutečně můžeš ochutnávat dosyta. V tomto pivním sklípku se super atmosférou funguje samoobsluha. Nejtěžším úkolem je vybrat si s více než 200 druhů piva! My jsme před ledničkou plnou kouzelného zlatého moku stáli asi půl hodiny. Třikrát. ???? K pivku si můžeš objednat například i masový nebo sýrový talíř. Toto místo mělo s námi nějakou zvláštní symbiózu. Vrátili jsme se i druhý večer.

Den druhý

Pohádka v Trakai

Další den jsme si hned zrána naplánovali výlet do nedalekého města Trakai. Vyrazili jsme z autobusového nádraží, které se nachází hned u vlakového, tedy u hotelu Panorama. Cesta trvala asi 45 minut. V Trakai jsme dorazili na centrální aubotusovou stanici, odkud jsme se vánočním vláčkem odvezli přímo k jezeru Galvé. Před očima se nám rozprostřel skutečně rozprákový hrad na ostrově – hrad Trakai.

Na pobřeží se nachází množství stánků s typickými suvenýry a restaurace. Pokud si rád/a uděláš na výletě fotky s krásným pozadím, toto je tvé místo. Výhled na Trakai s pobřežím je opravdu krásný.

Pevninu s hradem spojuje dřevěný most. Areál hradu je velmi členitý. Na hradním nádvoří se nachází několik strašidelných přístrojů, které sloužily v minulosti na mučení vězňů. Několik dřevěných dveří na vyvýšeném patře tě zavede do různých muzeí. V prosinci byl hrad ozdoben decentní vánoční výzdobou, která mu dodávala krásnou atmosféru. Cítila jsem se jako v pohádce Princezna Fantagiro. V interiéru hradu jsou vystaveny sbírky porcelánu, mincí či zbraně. V každé místnosti je přiblížen jistý úsek historie hradu.

Nejkrásnější byla koncertní místnost. Dozvěděli jsme se, že tam kromě koncertů probíhají předávání maturitních vysvědčení místních studentů. To musí být zcela jiný zážitek, jak je dostat v šedé třídě gymnázia nebo kdesi na radnici! Na samém vrcholu, v jedné z hradních věží, se nachází pošta. U stolku v okenním výklenku můžeš napsat dopis či pohlednici a poslat ji domů přímo z hradu!

Před odjezdem z tohoto, mého osobně nejoblíbenějšího místa z celého našeho výletu, jsme se zastavili u jezera v jedné z místních restaurací a dali jsme si na oběd ryby. Byly výborné. Restaurací je v okolí jezera hojně. Zpět k autobusové stanici jsme šli pěšky. Je to krásná procházka. Dřevěné domky jsou jako z kapitoly Anny ze Zeleného domu. V Trakai jakoby čas usnul a dopřál i turistům, aby poznali jeho unikátní kouzlo.

Po stopách papeže

Do Vilniusu jsme se vrátili minibusem. Po příjezdu zpět jsme se těšili na zbytek top míst, která jsme si pro náš den číslo dva ve městě naplánovali. První zastávkou byly Brány úsvitu. Jsou jedinou zachovanou branou z městského obranného opevnění. Dnes jsou známé zejména pro obraz svaté Marie, který můžeš vidět i zvenku ze strany Starého města. Je jednou z nejslavnějších renesančních maleb v Litvě. Malbu také nazývají Madona bran úsvitu či Madona Vilniusu. Je považována za zázračnou mezi katolíky, ruskými i řeckými pravoslavnými.

V roce 2018 toto místo navštívil i papež František, při své první návštěvě Litvy. Modlitebnu s obrazem můžeš navštívit přímo uvnitř, je přístupná veřejnosti. Připrav se však na větší počet turistů proudících dovnitř a ven i věřících, kteří se zde v malé místnosti společně ve skupinách modlí, takže se trošku potlačíte.

Galerie na ulici a kostel pro Annu

Jedinečnou ulicí v centru Vilniusu je ulice Litr, která je vlastně jakousi outdoorovou galerií. Podél zdi se zde táhne více než 200 děl od autorů, kteří v minulosti nebo přítomnosti ovlivnili Vilnius svou tvorbou. Mezi díly najdeš abstraktní mini-malby, ale například i umělé zuby.

Slyšel/as legendu o kostele, který se zdál Napolenovoi Bonaparte takový krásný, že ši ho chtěl odnést ve své dlani do Paříže? Byl to gotický římskokatolický kostel sv. Anny ve Vilniusu. Hádej pro koho byl postaven? Pro Annu, vévodkyni z Livy. Kostel je charakteristický čerevenou barvou cihel. Je to opravdu působivá stavba a je jedním z nejznámějších symbolů města. Když jsme k němu dorazili, dost se rozpršelo, takže jsme se skryli uvnitř a věru, nelitovali jsme. Kdosi dokonce hrál na kostelní orgán, takže atmosféra v deštivém počasí byla jako vyšitá.

Republika umělců

Jelikož jsem cestovala s umělcem, pochopitelně se nejvíce těšil na Užupis, jedinečný kousek Vilniusu. Jde o část města, kterou její obyvatelé na apríla roku 1997 vyhlásili za samostatnou republiku. Název Užupis znamená „na druhé straně řeky“ a je odvozen od jeho polohy na druhé straně řeky Vilnia. Je to jakási hipsterská čtvrt plná umělců a intelektuálů. Užupis má vlastní peníze, hymnu a ústavu, kterou najdeš přeloženou do vícera jazyků ve formě kovových plaket na zdi jedné z jeho ulic. Je plný originálních kaváren, knihkupectví a restaurací. Hlavním symbolem je socha anděla na stožáru na náměstí, která je vzpomínkou na Zenonasa Šteinysa. Obyvatelé Užupisu ho pokládají za ducha tohoto místa, který celou myšlenku nezávislé reubliky tak jaksi začal. U řeky i po celé čtvrti jsou naišntalované různé umělecké výtvory. V místním informačním centru si dokonce při vstupu do „republiky“ můžeš nechat orazítkovat pas.

Tip: My jsme se jako první rozjeli za ústavou a pak jsme tápali v hledání informačního centra. Najdeš ho na samém začátku. Pod svahem u řeky :).

When I think about books, I touch my shelf

Po celodenním pobytu venku jsme se chtěli zahřát u šálku voňavé kávy a, v našem případě, ideálně i s knížkou v ruce. Ve Starém městě jsme našli nádhernou kavárničku s duší knihomola a názvem Mint vinetu. Její stěny byly obloženy až po strop knihami z druhé ruky, v rohu místnosti se nacházel klavír, na který hrál náhodný návštěvník, v okně na parapetu si zabalená v dece četla ve svém světě jakási slečna. A nám bylo u šálku horké kávy také krásně.

Kdo udeřil Johna?

Vydat se do útrob hotelu po kávě a koláčcích by byla velká romantika. My jsme se, světe div se, rozhodli opět pro bar a sklenici piva! Tentokrát jsme se ocitli v baru s názvem Who hit John (Kdo udeřil Johna). Vejde se do něj asi 20 lidí a je jedním z nejmenších barů v srdci Vilniusu. Z jeho stropů a stěn visí ty nejdivnější věci, jaké si umíš představit. Yes! Bylo to super.

Co jsme vynechali, ale ty nemusíš

• Hora tří křížů patří mezi top místa, která doporučují všechny bedekry. My jsme ji původně měli v našem itineráři také, ovšem jsme si uvědomili, že bychom museli zkrátit jinou část programu. Tři kříže jsme viděli téměř z každého bodu ve městě, tak jsme se rozhodli, že nám pro tentokrát pohled na ně stačí.
• Kostel svatého Pavla a Petra se také objevuje ve všech Vilniuských průvodcích. My jsme ho měli v plánu druhý den. Byl však tak trochu z ruky a v rámci programu jsme se rozhodli jej také vynechat.
• Street art v podobě líbajícího se Putina s Trumpem jsme chtěli velmi vidět, protože se ve spojení s Vilniusem tato nástěnná malba zmiňuje všude. K našemu zklamání však již byla v době naší návštěvy přemalována a není po ní ani stopy. V této „Arts“ části města se však nacházejí jiné street-art malby, které si můžeš prohlédnout.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište prosím na redakce@pelipecky.cz. Pokud máte cool cestovatelský příběh, recenzi, reportáž nebo blog a chcete se o své zážitky podělit se světem, nebojte se nám svůj text poslat na novinky@pelipecky.sk. Rádi ho zveřejníme v sekci Cestopisy.

Speciální nabídky pro naše čtenáře

• Ubytování přes Booking.com za kámošské ceny, klikni a vyhledej si konkrétní destinaci.
• Půjč si auto přes Pelikán. Klikni, zvol si destinaci, porovnej ceny, vyber model auta a rezervuj. Auto si vyzvedneš po příletu na letiště. Kamarádíme se totiž s Rentalcars.com.
• Naše srdcovka - cestovatelský newsletter, který odebírají desetitisíce cestovatelů v ČR i na Slovensku:
5/5 - (2 votes)