Obsah článku
Slovensko je krásná a rozmanitá země bohatá na přírodní, kulturní i nehmotné dědictví. Každý správný „Slováčisko“ by měl vědět, která jsou ta výjimečná místa nebo předměty, co se díky své jedinečnosti dokázaly zapsat do Seznamu světového dědictví UNESCO. Ale ani Čechům to nezaškodí, a proto je tu tento článek. ????
Znáš všechny UNESCO památky na Slovensku? Chceš se o nich dozvědět něco víc? V novém článku ti přinášíme zajímavé informace, které si možná nevěděl.
Kulturní a přírodní památky
Levoča, Spišský hrad a kulturní památky okolí
Spišský hrad je označován jako největší středověký hradní komplex ve střední Evropě a spolu s malebnými městečky Spišské Podhradie, Spišská Kapitula s gotickým kostelem Ducha svatého v Žehře jsou zapsány do seznamu UNESCO od roku 1993. Díky ojedinělé zachovalosti jednotlivých památek a svému výjimečnému okolí, kterou je přírodní rezervace Dreveník jsou unikátním celkem.
V roce 2009 se do seznamu UNESCO zapsalo i historické centrum města Levoča, jehož větší část zůstala zachována z původního městského opevnění. V kostele sv. Jakuba se nachází 10 oltářů, mimo jiné i oltář Mistra Pavla z Levoče, který je nejvyšším dřevěným gotickým oltářem na světě.
Banská Štiavnica a její památky
Město Banská Štiavnica je známé, kromě krásného historického centra, i díky své hornické tradice, jejíž kořeny sahají do dob, kdy naše území obývali Keltové. V posledních letech je stále oblíbenější a řadí se mezi nejkrásnější a díky své historii i mezi nejzajímavější města Slovenska, která se určitě vyplatí navštívit.
V historickém centru se nachází až 360 umělecko-historických památek. Na Seznam světového dědictví UNESCO byla Banská Štiavnica spolu s památkami, které se nacházejí v jejím okolí zapsána v roce 1993.
Vlkolínec na UNESCO seznamu od roku 1993
Obec Vlkolínec najdete v pohoří Velká Fatra. V minulosti byl znám jako osada, kde žili především zemědělci, dřevorubci a pastýři. Zápis do seznamu UNESCO si zasloužila v roce 1993 díky původní lidové architektuře a neporušenosti dřevěných domků. Je jedinou obcí na Slovensku, která je neporušená novou výstavbou.
Kromě selských domků určitě upoutá pozornost srubová dvoupodlažní zvonice a roubená studna.
Bardejov a středověké památky
Bardejov je považován za město s největším počtem gotických prvků na Slovensku. Na první pohled vás okamžitě okouzlí obdélníkové náměstí obklopené 46 měšťanskými domy, které byly postaveny ještě za dob středověku. Dominantou náměstí je bezpochyby gotická Bazilika minor sv. Egídia. V Seznamu UNESCO je město Bardejov zapsáno od roku 2000.
Dřevěné kostely Karpatského oblouku
Na Slovensku bylo původně postaveno dohromady 300 dřevěných kostelů, z nichž se dosud podařilo zachovat šedesát. Osm kostelů, které jsou nejvzácnější, se dostaly i do seznamu UNESCO v roce 2008. Patří mezi ně chrámy zastupující různá náboženství – římsko-katolické kostely v Hervartove a Tvrdošíně, evangelické svatostánky v Kežmarku, Hronseku a Leštinách a kostely řecko-katolické církve v Bodružali, Ladomirová a Ruské Bystré. Zajímavostí těchto kostelíků je, že jsou postaveny pouze ze dřeva bez použití hřebíků. Dodnes se v některých konají náboženské obřady.
Jeskyně Slovenského krasu
Výjimečností jeskyní Slovenského krasu je neobvyklá hustota, která v současnosti představuje tisíc jeskyní a propastí na poměrně malém území. Takovou hustotu jeskyní v mírném podnebí nenajdete nikde na světě. Další zajímavostí je výskyt různých typů jeskyní v rámci jednoho prostoru, jejichž vznik se datuje do období konce druhohor. Do třetice stojí za zmínku i výskyt vzácných jeskynních živočichů a archeologických nálezů. V mnoha jeskyních žije přes 500 druhů živočichů, které žijí pouze na tomto území. Jeskyně Slovenského krasu jsou na Seznamu UNESCO od roku 1995.
Lokalita Karpatských bukových pralesů
Národní Park Poloniny a CHKO Vihorlat, které se nacházejí na úplném východě země, na hranicích s Ukrajinou můžete najít ve třech lokalitách nedotčené bukové pralesy. Žije zde několik druhů vzácných živočichů i rostlin a mezi největší rarity patří výskyt zubra žijícího ve volné přírodě. Zapsané jsou do seznamu UNESCO od roku 2007.
Nehmotné kulturní dědictví
Fujara – typická pro střední Slovensko
Věděli jste, že fujara to „dotáhla“ až na Seznam světového dědictví UNESCO? První písemné zmínky o existenci fujary sahají až do 18. století. Fujara je specifický hudební nástroj podobný píšťale se třemi hmatovými dírkami a kdekoliv ve světě byste ji hledali zbytečně. Je typická pro střední Slovensko, kde se v minulosti spojovala především se životem pastýřů. V Seznamu UNESCO figuruje od roku 2008.
Terchovská hudba nemá obdoby
Je hudební tradicí specifickou pro terchovskou komunitu, která má vlastní hudební styl, pro nějž je typický specifický písňový repertoár znějící za doprovodu dvoustrunné basy, doplněný lidovým tancem čardášem. Na Seznamu UNESCO se nachází od roku 2013.
Loutkářství na Slovensku a v Čechách
Svou tradici započalo loutkářství na Slovensku už v 17. století a koncem 19. století se stalo rozšířeným v celé zemi. Jeho typickými představiteli byli kočovní loutkáři, kteří se loutkářstvím živili cestujíc napříč celým Slovenskem. Loutkářství je nedílnou součástí divadelní a literární tradice dodnes. Mezi nejznámější „postavy“ patřil Kašpárek, jehož určitě všichni velmi dobře znají. Dodnes je loutkářství důležitou součástí nehmotného kulturního dědictví Slovenska. Zapsáno bylo do seznamu UNESCO v roce 2016.
Gajdošská kultura také na seznamu
Gajdošská kultura (tedy dudácká) byla součástí pastýřského a rolnického života od 14. století a předáváním mezi generacemi se zachovala až do současnosti. Specifickými atributy typicky slovenské gajdošské kultury, které ji odlišují od ostatních, je postup při výrobě dud, jejich estetické zpracování, hudební a taneční repertoár jakož i různé texty lidových gajdošských písní. Od roku 2015 je zapsána do Seznamu UNESCO.
Horehronský vícehlasý zpěv
Horehronský zpěv je typický pro region Horehronie, kde je stále zachovávána tradiční lidová kultura a její projevy. Vznikl v spojitosti s valašsko-pasteveckým způsobem života prolínající se s církevním cítěním, protože duchovní písně ve značné míře ovlivnily tvorbu. Typickým znakem tohoto typu zpěvu je hrdelní projev a tóny nesoucí se daleko do dálky. Prostřednictvím zpěvu lidé projevují svou hrdost k rodné obci. Do UNESCA byl tento prvek zapsán v roce 2017.
Modrotisk na oděvu
Na Slovensko se „dostal“ modrotisk z Nizozemska a Německa během 18. století. Rozšířená byla zpočátku ve městech, ale postupným vznikem textilních továren se stala oblíbenou především na venkově, kde se touto specifickou metodou zdobily například kroje nebo doplňky do interiéru. Forma zdobení byla přizpůsobena konkrétním požadavkům zájemců.
Do poloviny 20. století byla rozmanitost vzorů a působení jednotlivých dílen velmi rozšířená po celém Slovensku. S postupným úpadkem využívání služeb modrotiskových dílen začaly postupně zanikat. V současnosti podporuje tento způsob zdobení oděvů především Ústředí lidové umělecké výroby. V roce 2018 byla zapsána na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO.
Drátenictví jako fenomén i dnes
Jako poslední bylo do seznamu UNESCO zapsáno řemeslo drátenictví, a to v roce 2019. Vzniklo jako řemeslo odpovídající své době, kdy bylo nutné opravit si svépomocí kuchyňské nádobí nebo si zhotovit výrobky do domácnosti.
V minulosti bylo velmi rozšířeným povoláním, které sahalo daleko za hranice Slovenska. Koncem 19. století bylo rozšířeno ve více než 150 obcích. Po 2. světové válce zažilo úpadek, kdy ho zastínil vznik jiných průmyslových výrobků. V současnosti je drátenictví fenoménem, jehož výsledek můžeme vidět zejména ve šperkařství nebo bižuterii.
Denisa Moravčíková – domolenky.sk, Fotografie: Shutterstock
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište prosím na [email protected]. Pokud máte cool cestovatelský příběh, recenzi, reportáž nebo blog a chcete se o své zážitky podělit se světem, nebojte se nám svůj text poslat na [email protected]. Rádi ho zveřejníme v sekci Cestopisy.
Máte k článku připomínku nebo názor? Napište ho do komentářů