Safari ve Rwandě a Ugandě bez průvodce? Proč ne!

Richard je profesionální fotograf. Spolu se svojí manželkou si dali závazek, že navštíví minimálně jednu zajímavou zemi ročně. A tak si jednoho dne splnili svůj velký sen – koupili letenky do Afriky a navštívili horské gorily ve Rwandě. Povyprávěl nám o tom, jaké je to stanovat na vlastní pěst na safari, proč se tam rozhodli jet bez průvodce a jestli je Afrika bezpečná země pro turisty.

Proč jste se rozhodli právě pro Afriku? Byla to svatební cesta nebo jednoduše dovolená?

První exotickou dovolenou jsme absolvovali v roce 2010, když jsme s manželkou (tehdy ještě přítelkyní) a kamarády vyběhli na pár týdnů do Peru. Neskutečně nás to chytlo a od té doby se snažíme každý rok navštívit minimálně jedno zajímavé místo. Prošli jsme více zemí Jižní Ameriky a Asie, a čím víc jsme byli zběhlejší cestovatelé, postupně se mi v hlavě začal rozvíjet jeden cestovatelský sen – navštívit horské gorily ve Rwandě. Byla to jen nejasná vidina, až jsme si jeden večer v obýváku řekli, že sny si třeba plnit. A i když jsme měli na začátku z Afriky trošku obavy, rozhodli jsme se, že to dáme. Svatební cesta to nebyla, i když i tu jsme pojali celkem dobrodružně a prošli celé Norsko, ze severu na jih.

Co je nejdražší na dovolené v Africe? Jaký jste měli rozpočet?

Afrika je pro turisty všeobecně velmi drahá. Turismus tu ještě není tak rozvinutý a spíš se soustřeďuje na bohatší klientelu. Člověk je často odkázaný na dražší ubytování. Stravování v (turistických) restauracích je taky poměrně drahé. Ale to neznamená, že Afrika je pro běžné lidi nedostupná. Vyžaduje možná lepší přípravu a plánování, ale když si člověk dokáže věci zorganizovat sám, tak se to dá. Náš konečný rozpočet byl cca 3500 eur na osobu. Zahrnovalo to i letenky, návštěvy goril a půjčení auta.

Hotel, hostel nebo guesthouse? Co se nejvíc vyplatí?

Systém hostelů tam příliš nefunguje. Není to tam jako v Jihovýchodní Asii, že přijdete do města a na každé ulici máte desítky možností ubytování. Nám se jako alternativa osvědčilo kempování. V Ugandě nám k autu zapůjčili komplet kempingovou výstroj, a to jen za pár dolarů na den. Několik nocí jsme tak strávili ve stanu. Byla to celkem romantika. Hlavně když vám řeknou, abyste v noci vycházeli ze stanu v jen opravdu nezbytných případech kvůli potulujícím se hrochům. Zároveň nám stan ušetřil pár stovek dolarů na ubytování a měli jsme možnost spát přímo v národních parcích, což bylo výhodné z hlediska logistiky.

Jak je to s půjčením auta? Dá se to vyřešit na vlastní pěst? Jaké jsou tam cesty?

Auto jsem zajednal přes internet ještě z domu. Je více stránek, které nabízejí možnost pronájmu jeepů bez řidiče. Opět je třeba se trochu informovat a přečíst nějaká fóra, aby si člověk správně vybral. Já jsem měl celkem šťastnou ruku. Auto, Toyotu RAV4 s pohonem na všechna čtyři kola, nám přivezli do první vesnice za rwandsko-ugandskou hranicí. Chtělo to kousek štěstí, protože nám nefungovaly telefony, ale nakonec jsme se našli. Auto šlapalo jako hodinky. V Ugandě se jezdí vlevo a cesty jsou většinou prašné a neskutečně rozbité. Řízení je teda zážitek sám o sobě. Náhradní kolo je úplná nezbytnost. Nám se podařilo chytit defekt pořádně daleko od civilizace a velmi jsme se báli, abychom s náhradním kolem nechytili další.

Co říkáš na africké jídlo? Zkusili jste něco domácího?

Afrika, teda aspoň ta část, kterou jsme navštívili, rozhodně není gurmánský zážitek. Byly samozřejmě i světlé výjimky, ale většinou, když se snažili připravit západní jídla, tak to nebylo velmi úspěšné. Zvyknout se ale dá na všechno a ke konci výletu jsme se drželi hesla „doma bych to nesnědl, ale tady mi to chutná.“

Lepší byly lokální speciality, které se daly často sehnat u cesty. Oblíbili jsme si například „rolex“, což byla placka z mouky a vajec, zatočená jako naše palačinka. Domácí obyvatelstvo se stravovalo stroze. Ve Rwandě jsme potkali jednoho chlapce, který s námi strávil asi půl dne a vzal nás i na návštěvu k sobě domů. Byl to malý hliněný domek bez elektřiny a bez vody. Jedna místnost byla plná brambor, protože ty jedí prakticky 365 dní v roce. Pouze na Vánoce si dopřejí kuře.

Je Rwanda a Uganda bezpečná i pro turisty?

Toto byla moje hlavní obava, když jsme se rozhodli, že tam chceme jet. Speciálně, když tam byly historicky jedny z nejkrvavějších konfliktů na světě. V roce 1994 bylo ve Rwandě vyvražděných víc než milión obyvatel. Mačetami. Uganda na tom nebyla o nic lépe. Především v 70. letech si prošla drsnými občanskými válkami. Tato image zemím určitě nepomáhá, ale jakoby se to snažili hodit za hlavu a začít znovu.

Rwandu dnes mnoho lidí nazývá Švýcarskem Afriky. Města jsou čistá, bez odpadků, nenajdete tu ani jeden plastový sáček a budují se tam kvalitní asfaltové cesty. Lidé si uvědomují, že turismus je velká příležitost a pokazit to nějakými útoky na turisty by nebylo rozumné. V těchto zemích jsme strávili tři týdny na vlastní pěst a přišly nám velmi bezpečné. Prakticky jsme se neocitli v jediné nepříjemné situaci.

Dá se jet na safari bez průvodce? Je to bezpečné? Kolik stojí průvodce?

Safari jsme absolvovali ve dvou národních parcích v Ugandě. V obou případech jsme šli bez průvodce. Na bráně jsme dostali mapku a mohli jsme si volně jezdit a užívat si scenérii a divou zvěř, která nám křížila cestu. Vlastní auto nám tak dalo nesmírnou svobodu a výrazně silnější zážitky oproti organizovaným skupinám, které tuto volnost neměli.

Zaplatit si průvodce se vyplatí, pokud chcete vidět nějaké konkrétní druhy zvířat. My jsme například neměli štěstí na lvy, a tak jsme si na poslední den vzali do auta rangera. Vyšlo to na 20 dolarů na jedno dopoledne, což byla celkem rozumná cena. Hlavní výhodou je, že rangeři mají vysílačky, přes které se informují o zvířatech, které viděli. Nakonec se nám tedy poštěstilo a viděli jsme velmi zblízka tři lvy.

Jací jsou Afričané k Evropanům?

V drtivé většině případů velmi milí. Především lidé pracující v turismu byli často až velmi uctiví a příjemní. Cení si, že jste navštívili jejich zemi, protože jak už jsem zmiňoval, uvědomují si, že turismus pro ně představuje budoucnost. Nejmilejší jsou malé děti, které za vámi budou utíkat a vykřikovat „muzungu“, co je v překladu „bílá tvář“. Je úžasné, že obyvatelstvo tu ještě není pokažené turismem tak, jako v mnoha jiných, turisticky rozvinutějších koutech světa. Vícekrát se nám stalo, že děti za námi běžely jen proto, aby se nás dotkly, a to bez toho, aby chtěly peníze nebo dárky.

Jsou gorily a šimpanzi na safari tak silný zážitek, jak všichni tvrdí?

Jak už jsem říkal, navštívit horské gorily ve Rwandě byl můj cestovatelský sen a hlavní důvod, proč jsme se vybrali do těchto končin. Slyšel jsem o lidech, kteří se údajně v přítomnosti goril štěstím rozplakali a tvrdili, že jim to úplně změnilo život. V koutku duše jsem možná věřil, že se něco podobného stane i nám, ale popravdě se nic takového nestalo.

Určitě to byl krásný zážitek; stáli jsme od gorily na jeden metr ve volné přírodě, dívali jsme se na sebe, ale hovořit o jakémsi „nadpřirozenu“ je přehnané. O to větší zážitek jsem měl z návštěvy šimpanzů v ugandském národním parku Kibale. Očekávání jsme tam neměli žádné a možná i právě proto to bylo intenzivnější. Bylo úžasné vidět, jak velmi jsou nám lidem podobní.

Jak vnímáš Afriku teď a jak si ji vnímal před její návštěvou?

Pokud má někdo rád přírodu, zvířata, tak ji vnímám jako perfektní místo na dovolenou. Zbavil jsem se zbytečného respektu, který jsem z Afriky měl. Myslím, že je to skvělé místo, které je třeba objevovat, dokud je ještě poměrně neobjevené.

Děláš super fotky. Je to to, čemu se věnuješ nebo je to jen tvoje hobby?

Fotografii jsem si pěstoval jako hobby během práce business konzultanta. Dnes už ale můžu říct, že se jí věnuju naplno. Fotím komerční projekty – svatby, rodinné portréty, firemní eventy a na cestách mi samozřejmě nikdy nechybí v ruce foťák, abych zachytil ty úžasné momenty, které se nám naskytnou.

Kde všude už jsi byl? Kam se chystáš?

Vedle Evropy a Severní Ameriky jsme s manželkou přešli mnoho exotických zemí světa. Velmi rádi vzpomínáme na Galapágy, což byl pro nás ráj na zemi a jen těžko se nám odtud odcházelo. Jen před nedávnem jsme se vrátili z krásné trojměsíční cesty. Zařídili jsme si po Pamírské dálnici, nejvýše položeným vlakem jsme se přes 5200 metrové sedlo přepravili do tibetské Lhasy, dívali jsme se do očí Everestu, surfovali a potápěli se v Indonésii. Chtěli jsme aspoň jednou v životě absolvovat takovouto dlouhou cestu a bylo to opravdu úžasné. No a příště nás čeká heliskiing ve Švédsku. Další ze snů, které je třeba si splnit.

Více fotografií a všechny Richardovy projekty najdete na jeho webu www.rehorovsky.sk.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište prosím na redakce@pelipecky.cz. Pokud máte cool cestovatelský příběh, recenzi, reportáž nebo blog a chcete se o své zážitky podělit se světem, nebojte se nám svůj text poslat na novinky@pelipecky.sk. Rádi ho zveřejníme v sekci Cestopisy.

Speciální nabídky pro naše čtenáře

• Ubytování přes Booking.com za kámošské ceny, klikni a vyhledej si konkrétní destinaci.
• Půjč si auto přes Pelikán. Klikni, zvol si destinaci, porovnej ceny, vyber model auta a rezervuj. Auto si vyzvedneš po příletu na letiště. Kamarádíme se totiž s Rentalcars.com.
• Naše srdcovka - cestovatelský newsletter, který odebírají desetitisíce cestovatelů v ČR i na Slovensku:
Prosím, ohodnoťte náš článek.