První motorku si koupil od chlapa, co rozvážel pečivo. Dnes na nich jezdí po světě
Marka Slobodníka, momentálně nejpopulárnějšího motorkáře Slovenské republiky, jsem potkala v Bratislavě na jeho prezentaci Trabantem z Indie až domů. Dobře naladěný a usměvavý cestovatelský nadšenec z Banské Bystrice projel na motorce křížem krážem celý svět. Na Jawě 250 Pionýr najezdil dohromady víc než 76 tisíc kilometrů.
Long story short – Kazachstán, Jižní Amerika, Austrálie, Indonésie, Asie. No a letos jsme ho všichni s obdivem v kině sledovali napříč Afrikou na Pionýru. A co dělá, když se právě netoulá po světě na motorce? Dámy a pánové, učí se létat!
Marku, prozraď mi o sobě víc – byl jsi vždy ten typ, který je pro každou srandu?
Asi ano, nemám rád nudu a stereotyp. Nejlepší způsob, jak tomu všemu uniknout, je žít s úsměvem a nebrat se vážně. Takovou pohodu a „srandu“ se vždy snažím dostat i na plátno nebo do prezentace, protože o tom to je, aby se člověk bavil.
A co motorky? Tipuji, že to byla láska na první jízdu?
To tedy byla. Poprvé jsem viděl motorku, resp. Pionýra, u kamaráda na vesnici, když mi bylo 10 let. Vysvětloval mi, jak je silná, že už na ní i spadl, a tak ji nechce moc startovat. Nakonec jsem ho ale přesvědčil, roztlačili jsme ji, utekla mu zpod zadku a spadla do potůčku. Tehdy jsem si řekl, že musím mít motorku!
První jsem koupil za 200 korun v Mezibrodu od chlapa, který rozvážel pečivo. Dovezl mi ji v 5 ráno v dodávce, kde bylo asi milion rohlíků a chlebů. (se smíchem) Od té doby jsem jen jezdil a kupoval si stále lepší a lepší motorky. Ale Pionýra jsem se nikdy nevzdal!
A teď to propojme. Byl tvůj první motorkový trip spouštěčem toho, co právě sledujeme v TV nebo v kině?
Ano, první cesta na Pionýrech byla v roce 2008 s mým kamarádem Rasťom kolem Slovenska. Věděli jsme, že to nebude poslední cesta a každý rok jsme měli chuť vidět víc! Film ze třetí cesty k Aralskému jezeru vznikl náhodou, a ještě větší náhodou vyhrál filmový festival motorkářských filmů v Ružomberku v roce 2011. To byl můj spouštěč a věděl jsem, že jednou natočíme celovečerní film. Měl jsem štěstí, že jsem se dostal do party ke žlutým trabantům, naučil jsem se něco víc o tvoření filmu. I díky těmto zkušenostem se nám podařilo vytvořit kvalitní film Afrika na Pionieri.
Kdy se zrodil nápad objet svět na motorce?
Prostě se jezdilo po světě a potom jsem zjistil, že ten svět není až tak velký, jak se zdá. Napadlo mě, že by bylo super projet celý svět do třicítky, tak jsem začal makat a plnit si sen. Ale asi každý, kdo cestuje, ví, že je to droga. Člověk má chuť vidět stále víc!
Co bylo na takovém cestovaní nejtěžší, když vezmeme do úvahy, že motorka není nejpohodlnější dopravní prostředek?
Asi to, že je to stará motorka, která je nepohodlná a stále se porouchává. Na druhou stranu, někdy je dobré vypadat v Africe chudší než místní. Pak na vás mají lidé úplně jiný pohled, víc se vám otevřou. Myslím, že minimálně 50 % zážitků, které jsme měli na těchto cestách, by nevznikly, nebýt našich „vraků“. (smích)
Jaké jsou ty nejlepší a nejhorší zážitky z cest?
Nejlepší zážitky jsou ty s lidmi, kteří byli extrémně milí. Například Ester, žena žijící v Mosambiku, ta se o nás starala jako vlastní matka celých 14 dní, když jsme měli malárii. Nechtěla za to ani cent. Tehdy si člověk řekne, že ten svět stojí za to! Paradoxně, asi malárie byl i ten nejhorší zážitek, poprvé jsem si myslel, že tu cestu nedokončíme…
Která země tě nejvíc dostala a proč?
Těch zemí je vícero a většinou mě dostaly vždy proto, že tam byli milí lidé. Například Súdán, to byla země, o které jsme měli největší předsudky, všichni nás strašili. Všichni ti, kteří tam nebyli. Ale když jsme tam přijeli, zjistili jsme, že je to ráj na zemi s tak pohostinnými lidmi jako málo kde. I Pákistán byl podobný. Skvělý byl i Východní Timor, kde jsem se cítil jako nějaký anděl na motorce, stále nám někdo kýval a dotýkal se nás. Protože tam nejezdili turisté, pro místní jsme byli opravdová rarita. A v Malawi nás stále všude zvali na pivo a všichni byli vysmátí, vůbec mi tato země nepřipadala jako ekonomicky desátá nejchudší.
Dokážeš si ještě představit klasickou dovolenou v hotelovém resortu? Jaký je tvůj názor na lidi, kteří tráví dovolenou zavření v resortu?
Umím si představit i takovou dovolenou na týden, možná na dva, když jsem velmi unavený a nechci nic dělat. Ale ještě jsem to nezkusil. Nemám na nikoho názor, ať si každý dělá, co má rád.
Cestoval jsi po různých zemích, měl jsi před některými z nich obavy, nebo předsudky?
Před mnohými, protože nás mnoho lidí nebo média strašily. Ale vždy, když jsme tam přijeli, byl to úplný opak toho, co jsme slyšeli. Podle mě jsou dobří lidé všude, samozřejmě i zlí. Ale naštěstí těch dobrých je víc.
Dostal ses i do situací, kdy bylo ohroženo tvé zdraví nebo život?
Zdraví bylo v ohrožení během malárie, život asi nikdy. Spíš naše peněženka nebo věci byly v ohrožení. Mě osobně naštěstí nikdo neokradl, ale kluky ano. Většinou přišli o mobil nebo jiné drobnosti. Nikdy nám ale neukradli nic velkého.
Jak ses seznámil se žlutými trabanty?
Po našem filmu z Kazachstánu mi napsal sám Dan od trabantů, jestli bych nepřijel do Prahy o této cestě udělat prezentaci. Tam jsme se setkali poprvé, rok na to jsme už cestovali po Jižní Americe.
Na vaši slovensko-česko-polskou sestavu je radost se dívat, plánujete do budoucna ještě něčo spolu?
Něco plánujeme, ale je to přísně tajné! (smích)
Vím, že kromě motorek máš ještě jeden nevšední koníček, že?
Ano, miluji létání. Ať už paragliding nebo létání letadlem. Prostě miluji ten pocit – dívat se na svět jako pták. Až budu velký, možná udělám nějakou expedici v malém letadle. Tedy, pokud se naučím dobře létat.
Prozraď ještě, kde a co tě čeká příště?
Vlastně ani sám nevím, co mě čeká nejdříve. Musíme dotáhnout distribuci filmu v Čechách. Možná nás čeká i práce na seriálu z africké cesty. Mám mnoho snů, nevím, do kterého se pustit dřív. Chtěl bych projet na motorce Dakar, normálně závodit a skončit aspoň poslední, ale hlavně ji dokončit. Určitě by to chtělo minimálně jednu cestu na Pionýrech, ale větší, než byla Afrika, takže asi kolem světa… Žlutí trabanťáci mají též ten tajný plán, o kterém nesmím mluvit. No a samozřejmě nějaký ten letecký projekt. Snů a nápadů je ještě dost.
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište prosím na redakce@pelipecky.cz. Pokud máte cool cestovatelský příběh, recenzi, reportáž nebo blog a chcete se o své zážitky podělit se světem, nebojte se nám svůj text poslat na novinky@pelipecky.sk. Rádi ho zveřejníme v sekci Cestopisy.
Speciální nabídky pro naše čtenáře
- Ubytování přes Booking.com za kámošské ceny, klikni a vyhledej si konkrétní destinaci.
- Půjč si auto přes Pelikán. Klikni, zvol si destinaci, porovnej ceny, vyber model auta a rezervuj. Auto si vyzvedneš po příletu na letiště. Kamarádíme se totiž s Rentalcars.com.
- Naše srdcovka - cestovatelský newsletter, který odebírají desetitisíce cestovatelů v ČR i na Slovensku:
