Měla to být svatební cesta. Jejich pobyt v Jižní Americe se ale kvůli koronaviru trochu natáhl
Veronika a Boris plánovali netradiční svatební cestu po Jižní Americe, která se nečekaně stala ještě o špetku netradičnější. Původně totiž mělo jít o tříměsíční cestování napříč kontinentem, které se kvůli koronaviru stalo prodlouženým pobytem v Chile. Co všechno chtěli vidět, co z toho ve skutečnosti stihli a jak snášejí karanténu v cizině, nám prozradili v tomto rozhovoru z dalekého jihoamerického města Coquimbo.
Cesta do Jižní Ameriky měla být vaší svatební, pokud se nemýlím. Gratuluji! Kdy jste se vzali a proč padl návrh právě na tuto destinaci? Vybrala jsi ji ty nebo manžel?
Nemýlíš, opravdu měla být tato cesta trošku netradiční svatební cestou. Vzali jsme se 1. listopadu 2019. Procestovat Jižní Ameriku bylo dlouho mým snem, a proto by se dalo říci, že jsem byla hlavní iniciátor. Ale musím říct, že i manžela to lákalo, a proto jsme se na tom velmi rychle shodli.
Kdy jste cestu naplánovali? Kupovali jste si všechno – letenky a ubytování, případně jiné záležitosti v Chile a dalších zemích, které jste chtěli navštívit, předem?
O takové cestě jsme se bavili déle, ale definitivní rozhodnutí padlo v září, kdy jsme koupili letenky. Paradoxně to nebyly letenky do ale z Jižní Ameriky, protože byly tenkrát velmi levné. Letenky na cestu tam jsme koupili asi o 10 dní později. Od té doby jsem začala plánovat. První co jsme kupovali, bylo místo v kempech v Národním parku Torres del Paine, protože některá z nich jsou obsazena i více než půl roku dopředu. Jsem typ člověka, který si cestování podrobně naplánuje, a proto jsme většinu letenek a ubytováni měli rezervované dopředu.
Vycestovali jste do Jižní Ameriky ještě předtím, než vypukla globální pandemie v Evropě?
Vycestovali jsme 1. března. Situace v Itálii byla už tehdy dost vážná, ale vypadalo to, že se týká pouze Itálie. Letěli jsme přes Madrid a v celém Španělsku měli tehdy asi 80 případů, což jsme nepovažovali za problém.
Zmiňovala jsi, že jste svoji svatební cestu plánovali na 3 měsíce. Co všechno jste měli v plánu vidět a zažít?
Chtěli jsme za ty tři měsíce vidět co nejvíce, ale zároveň nespěchat. Plán byl přejít z jihu na sever a zahrnoval 5denní W trek v Národním parku Torres del Paine v Chile, ledovec Perito Moreno, pár dalších treků a zastávek v Patagonii, Buenos Aires, vodopády Iguazu, vinohrady v Mendoze, poušť Atacama a solné pláně Uyuni. Pak jsme měli naplánovaný týden dobrovolnictví v Bolívii, abychom měli i jinou než turistickou zkušenost s místní kulturou. Dále jsme chtěli pokračovat do Peru na Machu Picchu a Colca Canyon. Předposlední zemí měl být Ekvádor, kde jsme chtěli vidět Galapágy a navštívit Amazonský prales. Cestu jsme měli končit v Kolumbii v Medellínu. Toto jsou asi nejznámější místa, která jsme měli v programu, ale bylo tam ještě mnoho menších míst, na která jsem se opravdu těšila.
„Navzdory tomu je na cestování mezi regiony třeba zdravotní pas a do některých oblastí se bez trvalého pobytu nebo zaměstnání nedá dostat vůbec.“
Kdy jste se dozvěděli, že celková situace v Evropě a v Jižní Americe se komplikuje?
Těsně po příchodu – 5. března jsme začínali 5denní trek. V národním parku nebyl absolutně žádný signál, takže jsme byli 5 dní bez zpráv a bez starostí. V autobuse cestou odtud mi přišla SMS od sestry, že se v Bratislavě zavírají školy. Zpráva byla asi 3 dny stará, ale tehdy jsme se dozvěděli, že se situace komplikuje.
Kdy se vaše dovolená začala komplikovat?
Asi o týden později. Musím říct, že nás to překvapilo, protože případů v Jižní Americe bylo v té době velmi málo. 16. března ale Argentina a Peru zavřely hranice. Obě tyto země to udělaly dost rychle a přísně a mnoho lidí se tak ocitlo v nelehké situaci. My jsme měli docela štěstí, protože jsme 14. března přešli z Argentiny do Chile. O dva dny později to už nebylo možné. Chile vyhlásilo výjimečný stav 18. března, zavřeli všechny národní parky, přírodní rezervace a turistické atrakce. Cestovat se ještě dalo, ale každý den jsem četla zprávy, jaká jsou nová opatření a co to pro nás znamená. Samozřejmě jsme už tehdy dávali velký pozor a chodili jen na místa, kde bylo minimum lidí.
Stihli jste vidět něco z toho, co jste si naplánovali?
Ano. Prvních 18 dní jsme jeli podle plánu bez omezení. Další 3 dny jsme si půjčili auto a prošli ostrov Chiloé, avšak bez možnosti plavby za tučňáky nebo návštěvy národních parků. Musím říct, že po vyhlášení výjimečného stavu jsme velmi váhali či pokračovat, ale do města, které jsme si vybrali na přečkání, jsme se nemohli dostat dříve, tak jsme se rozhodli pokračovat podle plánu. Rovněž jsme byli v regionech, kde zatím nebyly případy, a vyhýbali jsme se lidem. Tudíž jsme si byli téměř jistí, že neohrožujeme domácí.
Jak to vypadá nyní? Kde se přesně nacházíte a kde jste ubytováni?
Aktuální situace v Jižní Americe je stále komplikovaná, ačkoli to už konečně začíná mírně klesat. Momentálně se nacházíme ve městě Coquimbo v Chile. Je to pobřežní město a bydlíme v pronajatém bytě s výhledem na oceán.
Dovoluje situace v Chile opustit místo, kde jste ubytováni?
Chile má z okolních zemí nejméně přísná opatření a karanténa platí jen v nejvíce zasažených regionech. Navzdory tomu je na cestování mezi regiony třeba zdravotní pas a do některých oblastí se bez trvalého pobytu nebo zaměstnání nedá dostat vůbec. Jsme ale rádi, že se můžeme alespoň svobodně projít nebo si jít zaběhat.
Podnikla vláda nějaký repatriační let, kterým byste se mohli dostat na Slovensko, resp. alespoň do okolních zemí?
Na začátku jsme nečekali, že tato výjimečná situace bude trvat tak dlouho, a proto jsme o repatriační let nežádali. Když však prohlásili, že se po 2. dubnu uzavírají žádosti o repatriaci, tak jsme alespoň informačně kontaktovali velvyslanectví v Buenos Aires. Řekli nám, že Slovensko nebude organizovat repatriační let, ale že bude nějaký do Vídně a další do Německa, kam bychom se mohli přidat.
„V neposlední řadě věřím, že náš vztah to určitě upevnilo. Kromě toho nás to asi naučilo, že nikdy nelze naplánovat všechno.“
Vzhledem k tomu, že nám za předem rezervované letenky nabídli pouze vouchery nebo možnost změny data, rozhodli jsme se zde zůstat. Stále tedy doufáme, že nám nepropadnou. Navíc byly repatriační lety dražší než ceny komerčních letenek před pandemií, a proto jsme si řekli, že ty peníze raději využijeme k tomu, abychom zde vydrželi.
Situace, ve které se nacházíte, je určitě nesnadná. Nejen, že se vám pokazila vaše vytoužená cesta, ale aktuálně jste se ocitli v extrémních podmínkách, na které by tak rok dozadu nikdo ani nepomyslel. Myslíte, že i navzdory těmto faktorům si z vaší cesty něco odnesete? Ať už zážitky, umocnění vztahu nebo možná poznatky do budoucna?
Určitě. Zážitky hlavně ze začátku, pár i odtud a věřím, že ještě něco uvidíme/zažijeme. Kromě toho jsme se snažili tento čas nějak využít a naučit se španělsky nebo nabýt jiné dovednosti přes online studium. A v neposlední řadě věřím, že náš vztah to určitě upevnilo. Kromě toho nás to asi naučilo, že nikdy nelze naplánovat všechno.
Naučili jste se v této situaci i něco o druhém?
Určitě něco ano, ačkoli mě nenapadá nic konkrétního. Spíš to byly takové menší věci a nic takového co by mě/nás nějak překvapilo. Minimálně jsme se naučili, jak spolu vydržet zavření 3 měsíce, odkázáni pouze jeden na druhého.
„Jsou lepší a horší dny. Většinu času se snažíme na to nesoustředit a držet se nějakého denního harmonogramu, ale občas to na nás dolehne.“
Jak snášíte, že jste uzavřeni na jednom místě? Jsou domácí nápomocní? Potkali jste ve vašem okolí krajany v podobné situaci?
Jsou lepší a horší dny. Většinu času se snažíme na to nesoustředit a držet se nějakého denního harmonogramu, ale občas to na nás dolehne. Například 29. května jsme měli cestovat domů, a to byl dost těžký den. Pak také když na sociálních sítích vidíme fotky lidí, kteří cestují, chodí na turistiku a na výlety, tak je náročnější být spokojený s naší situací. Výhled na oceán ale velmi pomáhá a dokáže celkem uklidnit.
Co se týká domácích, tak v této situaci je to asi jiné, protože celkově je všude méně lidí a není tolik příležitostí dát se s někým do řeči. Náš domácí (pán, který nám pronajímá byt) je ale velmi ochotný a milý. Zorganizoval nám dva výlety tady po okolí – na procházku na koně. Cokoli jsme potřebovali, tak nám vždy ochotně pomohl. Krajany a ani žádné cizince jsme zde v okolí nepotkali, ale může to být i tím, že se snažíme lidem vyhýbat.
Jaké jsou vyhlídky na vaši cestu domů? Vzhledem k situaci v zemi, kdy bude reálné se dostat někam blízko Slovenska?
Chile oficiálně nezavřelo letiště, a teoreticky by se tedy na Slovensko možná dalo dostat. Asi jednou týdně se létá do Evropy (Francie nebo Španělsko) a třikrát týdně do Miami. Avšak i na tyto cesty bychom museli splnit řadu podmínek a možná i karanténu po příjezdu do dané země. Odtud bychom si museli dále zajistit způsob dopravy na Slovensko. Celkově je to tedy dost komplikované. Jak jsem však již zmiňovala, rozhodli jsme se přečkat situaci zde a doufáme, že ještě alespoň něco uvidíme. Dohodli jsme se ale, že pokud se situace do konce července nevyjasní, tak to vzdáme a zkusím se vrátit domů.
Máte po návratu na Slovensko v plánu nějaké další cesty nebo si raději užijete domovinu? ????
Myslím, že naše první cesty budou hlavně po Slovensku a minimálně do konce roku nám to bude stačit. Musím se ale přiznat, že když dal Wizz Air akci za 10 € z Vídně, tak jsem už začala koukat i na letenky. ????
Více o Veroničiných a Borisových cestách, ale například i o tom, jak se vlastně poznali, si můžeš přečíst na jejich blogu.
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište prosím na redakce@pelipecky.cz. Pokud máte cool cestovatelský příběh, recenzi, reportáž nebo blog a chcete se o své zážitky podělit se světem, nebojte se nám svůj text poslat na novinky@pelipecky.sk. Rádi ho zveřejníme v sekci Cestopisy.
Speciální nabídky pro naše čtenáře
- Ubytování přes Booking.com za kámošské ceny, klikni a vyhledej si konkrétní destinaci.
- Půjč si auto přes Pelikán. Klikni, zvol si destinaci, porovnej ceny, vyber model auta a rezervuj. Auto si vyzvedneš po příletu na letiště. Kamarádíme se totiž s Rentalcars.com.
- Naše srdcovka - cestovatelský newsletter, který odebírají desetitisíce cestovatelů v ČR i na Slovensku:
