Nejlepší věk pro cestování? Kterýkoliv! Chcete důkaz místo slibů? Seznamte se s paní Kateřinou.
Obsah článku
Vždycky nás baví příběhy našich čtenářů. Tentorkát jsme si pro vás připravili inspirativní rozhovor s paní Kateřinou, která je krásným důkazem toho, že cestovat se dá v každém věku. Stačí jen chtít. Myslíte si, že se po sedmdesátce nedají zdolávat Himaláje, stopovat po Islandu nebo snít o návštěvě Grónska? Tak čtěte dál, protože vás velmi rádi vyvedeme z omylu.
Můžete nám shrnout, jaké země stojí na začátku vaší cestovatelské vášně?
Moje první cesta vedla do Polska v roce 1963 a do roku 1989 jsem postupně navštívila Jugoslávii, a to kombinovaně moře a hory Triglav, Jalovec, Bosnu a Hercegovinu, Černou horu atd. Celkem pětkrát. Poté Rumunsko – Deltu Dunaje, Pohoří Fagaráš, Piatra-Craiului, Bulharsko – pohoří Rila a Pirin, Maďarsko, NDR, Západní Německo, Anglii, Francii, Rusko – Kavkaz. Poslední zemí před revolucí (v době srpen-září 1989) se stalo Rusko – Dušanbe, Fánské hory, Buchara. Některé tyto země jsem navštívila opakovaně.
Jak vypadalo vaše cestování po roce 1989?
Po roce 1989 bylo cestování jednodušší, a tak jsem si začala plnit své sny. Vždy jsem více inklinovala k severským státům, a tak to začalo. Norskem jsem uskutečnila okružní cestu po horách. Pak následovalo Nizozemsko, Monako, Lucembursko, Německo, Dánsko, Švédsko, Finsko, Austrálie, Nový Zéland, Anglie, Skotsko, Orkneje, Irsko, Island, Shetlandy, Faerské ostrovy, Kanada, Severní Amerika, Itálie, Vatikán, Sicílie, Chorvatsko, Rakousko, Švýcarsko, Turecko, Španělsko, Andora, Belgie, Portugalsko, Korsika, Kypr, Řecko, Izrael, Thajsko, Madeira, Tenerife, Nepál. Některé státy jsem navštívila vícekrát. Ráda poznávám cizí kraje, ale vždy se ráda vracím zpět domů. Obvykle to bývá tak, že se mi najednou v hlavě zrodí plán a jedu.
Cestujete raději sama nebo ve společnosti?
Samozřejmě cestování do roku 1989 nebylo jednoduché, takže jsem jela třeba s Čedokem, protože jiná možnost nebyla. Po revoluci jsem preferovala samostatné cestování, případně s přáteli. Pokud jsem zájezd vymyslela sama, tak maximální počet lidí byl 4. Takže několik států jsem navštívila pouze sama. Jednou Norsko, Lofoty, Island, Ameriku, Anglii, Skotsko, Irsko, Shetlandy. Některé státy s dcerou nebo jsem si zkrátka někoho našla.
Která místa vám přirostla k srdci nejvíc?
Mojí srdeční záležitostí je Norsko, kde jsem byla desetkrát, a to jen jednou sama. Tato země je zkrátka úžasná. Nejkrásnější příroda, kterou jsem doposud poznala, čistota, ochotní lidé. No a potom samozřejmě Nepál, Himaláje, které jsem navštívila třikrát. Na horách jsou lidé skromní, někde žijí velmi chudobně, obživu si musí vypěstovat apod.
Nepál jsem poprvé navštívila před pěti lety, což byl můj dlouholetý sen. Šla jsem s kamarádkou a šerpou trasu South Anapurna. Rok na to jsem již jela sama, ale měla jsem šerpkyni, a šla jsem trek k Everestu. Vloni jsem šla trek kolem celé Anapurny, a to jsem si našla náhodného kamaráda, protože jsem již nechtěla šerpu. V Himalájích naštěstí není problém jít samostatně.
Ještě v roce 2012 a 2013 nebyly na horách žádné mobily. V loňském roce jsem se nestačila divit, jak se situace změnila. Všude na horách, i u těch nejvyšších chýší, to byl samý mobil, prostě záplava. Tím se charakter jejich života naprosto změnil.
Zažila jste na cestách i nějaké nepříjemné chvíle?
Když jsem se rozhodla Island objet stopem, tak hned první den se mi nepodařilo sehnat ani po 10 km žádné auto. Začalo hodně pršet, šla jsem kolem moře, všude byla jen deprimující černá láva, široko daleko žádný dům a večer na krku. Jediná možnost byla přespat v příbytku pro ovce. Už jsem si „ovčí hotel“ vybírala, když mi zastavil manželský pár z Finska. Jinak žádné velké problémy. Desatero nemám, ale chovám se velmi slušně, ohleduplně a snažím se dodržovat zvyky krajiny, kde jsem. To se týká také oblečení při návštěvě mešit, kostelů, atd.
Himaláje jste navštívila vícekrát. Čím vás toto pohoří tolik zaujalo?
Evropské hory, které jsem poznala, jsou jiné. Ve většině případů jdete nahoru a pak zpátky dolů. Himaláje jsou naopak velmi náročné, protože každý trek, který jsem šla, jde nahoru a dolů, a tak to jde den co den, takže denně je třeba zdolat velké převýšení. Treky jsou opravdu velmi obtížné, ale nádherné. Mají zvláštní atmosféru a přitahují mne.
Zatím jste nenavštívila Jižní Ameriku a Afriku. Má to konkrétní důvod nebo na ně zkrátka nedošlo?
Zatím jsem nenavštívila Afriku, Čínu, Japonsko, Jižní Ameriku. Nevím, zda ještě stihnu tyto státy navštívit. Do Jižní Ameriky (Peru) jsem cestu plánovala s kamarádkou, ale ta cestu vzdala a sama jsem nakonec nejela. Jsou destinace, kde na samotné ženy pohlížejí s despektem. Např. ve Francii v Louvru mne chytil pod paží Brazilec a ptal se odkud jsem atd. Když zjistil, že jsem sama, tak jsem pro něj byla lehká žena a nutil mne jít s ním do hotelu. Samozřejmě všude ve světě respektuji jejich zvyky a kulturu, ale do některých destinaci bych si sama netroufla.
Plánujete si své cesty dopodrobna předem nebo dáváte přednost plánování za pochodu?
Nepálské treky jsem plánovala, ale jiná místa jako třeba Island, Amerika, Norsko a podobně, řeším skutečně až za chodu.
Jak vypadá recept na dokonalou dovolenou ve vašem podání? Dokážete vydržet dlouho na jednom místě?
Na jednom místě opravdu dlouho nevydržím. Ani dovolená u moře není pro mne typická, takže vykoupat a vyrazit do okolí. Mám ráda hory, vodu, památky.
Ráda byste navštívila nehostinné Grónsko. Čím vás právě tento ostrov zaujal? Co dalšího?
Já si myslím, že nejsou nehostinné krajiny. Jsou sice netypické, ale krásné. Jak jsem již uvedla, miluji severské země. No a Grónsko, Antarktida a Sibiř, o tom sním pořád. Věřím, že si splním aspoň Grónsko. Mimo jiné Shetlandy byly taky překrásné.
Jaké to je procestovat Island stopem?
Island byl můj dlouholetý sen. Už v roce 1985 jsem jej měla navštívit se svými přáteli horolezci. Já dostala vízum, ale oni ne. Měli jsme jít největší ledovec Vatnajökull. Sama jsem si netroufla. Sen se mi splnil až v roce 2004, ale samozřejmě bez ledovce. Celý Island jsem objela stopem, ale nedoporučuji to, protože stop tam není obvyklý. Většinou mi zastavili cizinci, ale místní jsem „stopovala“ jenom na benzince tak, že jsem se vnutila. Prostě jsem se rozhodla, že si auto půjčovat nebudu. Alespoň jsem poznala něco úplně jiného.
Potkala jste na svých cestách někoho, kdo by nějak změnil váš pohled na svět nebo vás inspiroval?
Pokud se dostanu do civilizace, tak většinou spím v YHA hostelech. Tam nejsou žádné věkové rozdíly, takže se s vámi dá do řeči kdokoliv, např. při vaření, snídani apod. Poznala jsem tak samostatně cestující holky z Vietnamu, Aljašky i Anglie. A taky chlapce z Nového Zélandu, který mne dokonce pozval k nim. Pro mladé lidi je to dnes úžasné, neboť se takhle poznávají, vzájemně se pak navštěvují a dnes nepotřebují žádné cestovní kanceláře. Moc jim takové cestování přeji.
Proč by podle vás měli lidé cestovat?
Bydlím skoro po celý rok na chalupě ve Valašské Bystřici. Mám sousedy, kteří vůbec nechápou, že cestuji. Je mi jich líto, protože třeba nebyli ani v Praze a o jiném státě ani nemluvím. Ale jsou spokojení, zrovna tak, jako domorodci v Himalájských horách, kteří nikdy nesešli z hor. Pro mne dosti nepochopitelné. Jak jsem již zmínila, cestování využívají především mladí lidé nebo důchodci, kteří nemohli cestovat za komunistů. Všem cestování doporučuji a hlavně přeji hodně bezpečných cest.
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište prosím na redakce@pelipecky.cz. Pokud máte cool cestovatelský příběh, recenzi, reportáž nebo blog a chcete se o své zážitky podělit se světem, nebojte se nám svůj text poslat na novinky@pelipecky.sk. Rádi ho zveřejníme v sekci Cestopisy.
Speciální nabídky pro naše čtenáře
- Ubytování přes Booking.com za kámošské ceny, klikni a vyhledej si konkrétní destinaci.
- Půjč si auto přes Pelikán. Klikni, zvol si destinaci, porovnej ceny, vyber model auta a rezervuj. Auto si vyzvedneš po příletu na letiště. Kamarádíme se totiž s Rentalcars.com.
- Naše srdcovka - cestovatelský newsletter, který odebírají desetitisíce cestovatelů v ČR i na Slovensku:
