Marrákeš: Kulturní šok, čaj, Atlas a Star Wars
Obsah článku
Marrákeš, královské město ve středu Maroka, na úpatí pohoří Atlas, jehož bílých vrcholů (v závislosti na ročním období) si všimnete už během letu při vstupu nad africký kontinent a budou vás provázet až po přistání na novém mezinárodním letišti (skoro v centru). Z Vídně trvá let zhruba 3 a půl hodiny a z letiště jste ve starém i moderním centru poměrně rychle. Cesta po pěkných dvouproudových cestách trvá jen asi 15 minut. Na návštěvu tohoto města bych doporučoval zvolit začátek jara, když se teploty pohybují kolem 20 °C (od cca 10 °C v noci až po cca 25 °C přes den) a počasí je tam poměrně stálé, slunečné (nezapomeňte si opalovací krém).
Riad – domácké místo k ubytování
Pokud rádi poznáváte nové kultury, určitě doporučujeme ubytovat se v Riadech (něco jako penzion). Riad se skládá z atria (vnitřního dvora, může být překrytý, aby tam nepršelo), v němž jsou dokola umístěné vchody pokojů pro hosty. Na přízemí se může nacházet i malý bazén a jídelna. Riady mívají pokojů pomálu, náš jich měl asi jen pět a jeden střešní apartmán, kde byla i terasa, na níž bylo možné posedět a pokochat se výhledem.
Staré město je obehnané hradbami a je tvořeno hlavně úzkými uličkami, lemovanými po obou stranách obchody – v odlehlejších pak vchody obytných domů. V uličkách auta nenajdete, nevejdou se tam, ale za to se tam místní rádi prohánějí na motorkách, takže je dobré stále dávat pozor na cestu. Do hotelu/riadu vám zavazadlo rád odnese „portýr“ na dřevěném vozíku. Za tuhle službu se dává spropitné 2€ a věřte, že ji oceníte. Ani ne kvůli zavazadlu, ale i proto, že byste sami v malých klikatých uličkách riad našli sami.
Dá se platit i Eury!
V Maroku se platí v Dirhamech, kurz na jaře roku 2017 byl cca 10 Dirhamů za 1€, takže se to dá poměrně rychle přepočítávat. Směnit peníze je možné přímo na letišti, ale i ve městě je poměrně dost směnáren. Osobně však preferuji výběr z bankomatu, kde bývá nejlepší kurz. Zajímavé je, že ve starém městě na trhu a i v některých restauracích se dá bez problémů platit Eury. Akceptují i drobné a centy. S čím už je problém, hlavně na zmiňovaném trhu, je vrácení na větší sumy (bankovky). Už na částku 200 Dirhamů to byl problém, proto doporučuji přinést si hodně drobných nebo velké peníze rozměnit v restauracích.
Ceny v turistických částech nejsou zrovna nejnižší, jelikož sem chodí hodně turistů. Jídlo v pouličních stáncích se pohybuje kolem 2-5€. V restauracích na hlavním náměstí Jemaa el-Fina, které mají každá krásnou terasu na druhém anebo třetím poschodí s nádherným výhledem, se pohybuje cca od 4€ za kuskus s masem anebo zeleninou až po cca 20€ za 3-chodové menu.
Tajin, Tajin, kuskus a znovu Tajin
Nejčastěji nabízeným národním jídlem je Tajin. Jde o jehněčí nebo kuřecí maso dušené se zeleninou, ovocem, kořením ve speciálním hrnci, v němž se i podává. Většinou bývá součástí 3-chodového menu – začíná salátem/saláty s domácím kukuřičným anebo pšeničným chlebem, následně přinesou Tajin a na závěr sladké potěšení ve formě sladkého zákusku, poháru s ovocem, nebo jen mandarinkami (záleží na podniku).
Když mluvím o mandarinkách, tak ty rostou v Marrákeši snad v každém parku a cesty jsou lemovány dozrálými plody obsypanými stromy. Dalším nabízeným jídlem je kuskus, a to buď se zeleninou, nebo s masovým špízem. K pití si určitě dejte mátový čaj z čerstvé máty s velkým množstvím cukru podávaným v krásných čajových konvičkách – je výborný, osvěžující a díky cukru dodá i energii.
Oblíbeným dezertem jsou palačinky, které často dostanete i v hotelu na snídani. Na výběr jsou 2 varianty, buď klasické francouzské s džemem nebo sezónním ovocem, nebo třeba s marockým medem. Ty jsou tlustší, mastnější a křupavější.
Nákupům neodoláte
Když dorazíte do Marrákeše, jednou z vašich aktivit bude určitě hlavní trh. Začíná na hlavním náměstí Jemaa el-Fina. Můžete si tu nechat udělat Henu (kresbu na ruku), podívat se na zaklínače hadů, vyfotit se s opičkou nebo si koupit výborný čerstvě vymačkaný džus z pomerančů, jahod, citrónů nebo jiného ovoce. Pomerančový stojí 2 dcl asi 40 centů a mixovaný 1€, takže pít ho budete, jako my, při každé příležitosti. A pokud se jídla, pití a kultury nabažíte a budete mít čas i peníze, můžete se povozit v kočáru taženém koňmi a vychutnat si prohlídku města.
Při nakupování si dejte pozor. V úzkých uličkách a zákoutích je jednoduché ztratit směr (ani Google Maps nám nepomohly), ale přinejhorším se vždy dostanete na hlavní náměstí. Během procházek vás okouzlí krásné kožené výrobky z velbloudí kůže, ať už tašky nebo boty, nádherné šátky, všudypřítomné koření, keramika, kosmetika z arganového oleje, sušené ovoce atd. A když se zatouláte hlouběji mezi trhové uličky, dostanete se do oblastí, kde má každá ulička svůj specifický výrobek a prodejní stánky jsou střídány dílničkami, kde se můžete podívat na ruční výrobu a kde panuje i menší shon.
Při nákupech na trhu nezapomeňte, že o všech cenách budete diskutovat a smlouvat. Nám se dařilo zjednat úvodní cenu na zhruba 30-40%. Prodavači jsou už velmi zkušení a mají různé strategie, jak co nejlépe obalamutit cizince. Začínají komplimenty, pokračují třeba pozváním na čaj, až po speciální prodejní metody, kdy vám při prodeji krému nejprve vymasírují ruku a vy si máte prohlédnout rozdíl mezi natřenou vymasírovanou rukou a tou druhou. Můžete pozorovat, že ta vymasírovaná je bledší (musí být, pokud není překrvená z předcházející „masáže“).
Nejlepší je vždy dopředu říct cenu, jakou jste ochotní za danou věc zaplatit a na ní trvat. Raději nekoupit než přeplatit. Nejednou se stane, že jakmile odejdete, bude za vámi prodavač křičet cenu ještě nižší, není třeba se bát odmítnout nabídku a být asertivní, ale pokud s ní souhlasíte a podáte si ruce, pak už ji musíte zaplatit.
Všude se více méně domluvíte anglicky, ale z časů francouzské nadvlády se zachovala i francouzština, kterou plynule mluví skoro každý Maročan.
V rámci bezpečnosti – pokud se pohybujete po turistických oblastech, se nemusíte ničeho bát. Samozřejmě v tlačenici na trhu je nutné hlídat si své cennosti. Hlavní památky v Marrákeši jsou hlídané policisty se samopaly a když jsme si vyšli na výlet přes pohoří Atlas, tak na jeho druhé straně jsme na cestě potkali asi 4 policejní kontroly. Pozor si třeba dávat na podnikavé Maročany, kteří vám při procházce po starém městě slíbí, že vás zavedou na nějaké zajímavé místo, a přitom vás dovedou někam, kam byste ani jít nechtěli a není tam vůbec nic zajímavého. Navíc si za to řeknou o nějaké drobné (i 5€, ale nakonec odešel se 2€).
Za památkami Marrákeše
Na prohlídku Marrákeše bych počítal tak 2 dny, když zahrnu i nákupy a program, který obsahuje vše bez zbytečného spěchu. Mezi top atrakce patří mešita Koutoubia, katakomby Saadiens, kde jsou opravdu úžasné vyřezávané stropy; palác El Badi, který má věž s krásnou vyhlídkou a můžete si prohlédnout, jak palác vypadal s bazény a zahradou uprostřed; třeba palác La Bahia, kde jsou nádherné zdobené interiéry. Pokud máte ještě trochu času, můžete cestou zaběhnout projít si muzeum Dar si Said, a nakonec navštívit školu islámu Medersa Ben Youssef, s krásným nádvořím a můžete si prohlédnout i nezařízené místnosti, kde kdysi žili její studenti.
Vstupné do každé z těchto památek činí v přepočtu asi 2€ a všechny se nacházejí ve starém městě Medině. Poslední zajímavostí je zahrada módního návrháře Yves Saint Laurenta v novém centru – Jardin Majorelle i s berberským muzeem. Je vzdálena asi 45 minut pěšky od starého centra (časový údaj platí jen pokud nezabloudíte v úzkých uličkách). Zahrada obsahuje úžasné kaktusy z celého světa i několik metrů vysoké, krásný modrý dům v marockém stylu. V něm se nachází asi nepropracovanější muzeum v Marrákeši. Vstupné je sice trochu vyšší, ale dá se platit kartou.
Pokud přijíždíte do Marrákeše na delší čas, nemusíte se bát, že byste neměli co dělat. Cestovní kanceláře nabízejí identické výlety do okolí. Mnoho z nich má i webové stránky s možností online objednávek, ale jejich ceny jsou mnohem vyšší než na místě. Nejlepší volbou je zamluvit si výlet přímo v hotelu. Cenově v tom rozdíl není a máte výhodu, že šofér nebo průvodce pro vás přijde rovnou do hotelu.
Můžete se vydat na různé jednodenní výlety do pohoří Atlas (vodopády Ouzoud, údolí Ourika, anebo vyrazit na treky), na vícedenní výlety na Saharu, do přímořského města Essaouira, nebo jako my na výlet do města Ouarzazate spojený s návštěvou středověké pevnosti zapsané v UNESCU s názvem Ait Benhaddou. Tenhle výlet spojuje cestu pohořím Atlas s okrajovou oblastí Sahary.
Ouarzazate – konečně Star Wars, ale nejen to!
Výlet měl začít v 7 ráno, ale než jsme se všichni slezli a sebrali… vyrazili jsme o hodinu později. Po cca půlhodince jsme přijeli k začátku stoupání do pohoří Atlas, až do výšky 2 260 m.n.m. Cesta byla poměrně dobrá, občas jsme zastavili, abychom si mohli vyfotit okolí a pokochat se nádhernými až kýčovitými scenériemi. Při každé zastávce nechyběli prodejci horských minerálů – „originály z pohoří“ (anebo z Číny, nevím, nejsem odborník).
Cestou jsme míjeli vesničky a usedlosti, kde lidé pěstovali plodiny na políčkách zasazených do prudkých svahů a přístup k domům byl jen přes prašnou cestičku, kde místní chodili s osly. Autobusové zastávky tu zjevně neexistují, stačilo čekat u krajnice. Byli jsme mile překvapeni bílými rozkvetlými stromy kolem cest. Jakmile jsme vyjeli z pohoří, krajina se změnila na hnědou – vyprahlou.
Hned jsme předcházeli přes první z vícero policejních kontrol (ještěže je nás šofér znal a nemuseli jsme nikde stát). Od Sahary nás dělilo už jen pár stovek kilometrů. Cestou jsme potkali poměrně dost německých a francouzských turistů v karavanech a cestou bylo i pár campů. Není se čemu divit, že hlavním zdrojem prostředků v téhle oblasti je turismus.
Cesta nás zavedla do města Ouarzazate, které před 50 lety prakticky neexistovalo – byla to jen stará berberská pevnost. K jeho rozmachu přispěl filmový průmysl. Při vstupu jsme hned minuli první filmová studia, jejichž vchod byl lemován egyptskými postavami. Natáčely se v nich například filmy Asterix a Obelix, ale i americké blockbustery jako Star Wars a jiné. Později v nových částech byla využita ještě dvě další studia.
My jsme přijeli do staré části, složené z Kasbahu, což je pevnost, která v minulosti sloužila jako místo obchodu a diplomacie. Dokud tyhle pevnosti nebyly vybudované, byly zde časté války mezi různými kmeny a až tyhle stavby je ukončily. Sloužily též jako ochrana před nájezdy saharských Tuaregů. Dnes je pevnost zrekonstruovaná a neobývaná. Slouží hlavně jako filmová kulisa a turistická atrakce. Na její střeše se natáčel například film Princ z Persie.
Při prohlídce pevnosti jsme dostali místního průvodce (hovořil plynule anglicky) a hned nám vysvětlil, jak filmový průmysl změnil tuhle oblast. Přinesl finance, ale i to, že často účinkuje jako komparzista ve filmech, protože je to pro něj úžasný zdroj peněz (denní mzda činí tak 50-60€). Taky zavtipkoval, že velikost jeho bradky je závislá na druhu filmu, ve kterém má účinkovat, jelikož v každé části arabského světa se nosí jiná délka.
Vysvětlil nám, proč si filmaři zvolili Maroko jako svou základnu – pro její dobrou bezpečnostní situaci, co se arabských zemí týká. A samozřejmě pro scenérie – krajina se dá lehce proměnit v jakoukoliv oblast, pokud se jedná o scény odehrávající se například v Jemenu, Afganistanu nebo na jiné planetě.
Ve starém měste nám ukázal, jak musí filmaři maskovat novodobé elektrické kabely a co tam po nich zůstává. Kabely jsou taženy po fasádách domů, takže filmaři je musí překrývat polystyrénem a zabarvit, aby nebyly vidět.
Také nám ukázal domy, které si koupili Evropan, Francouz, Švýcar atd., a zrekonstruovali je. Sice je využívají jako prázdninové domy, tak na 2-3 měsíce v roce, anebo jako ubytovnu pro turisty a po zbytek roku se jim o domy starají místní. Cena domů pro příchozím Evropanovi byla asi 400€ za dům a dnes se vyšplhala na 2000 – 300€, takže pokud byste měli zájem o víkendové bydlení za levné peníze, třeba se rychle rozmyslet, aby ve městě bylo ještě dost volných domů (teď ještě jsou). O dostupnost se bát nemusíte, ve městě je dokonce i letiště.
Během prohlídky města nám ukázal i dům patřící „Bin Ládinovi“, jejich sousedovi (který vypadá skutečně jako Bin Ládin a který ho hrál a hraje ve všech filmech, i v dokumentech, no a od té doby mu tak i všichni říkají). Další cesta směřovala do kasbahu Ait Benhaddou (zapsaného i v seznamu UNESCO).
Pevnost byla úžasná, z jejího vrcholu musel být úžasný výhled a abychom se k němu dostali, museli jsme přes řeku skákat po pytlích s pískem a vyšlapat nahoru celou pevností, přičemž jste museli odmítat horlivé děti, které nám za drobné chtěly pomoct přejít na druhou stranu.
Dovolená v Maroku je opravdovým zážitkem. Odlišná kultura a její poznávání nám sice ze začátku způsobila silný kulturní šok, ale po čase si to člověk začne užívat a domů se vrací s množstvím zajímavých zážitků a skutečností.
Za reportáž a fotografii děkujeme Matějovi Černému.
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište prosím na redakce@pelipecky.cz. Pokud máte cool cestovatelský příběh, recenzi, reportáž nebo blog a chcete se o své zážitky podělit se světem, nebojte se nám svůj text poslat na novinky@pelipecky.sk. Rádi ho zveřejníme v sekci Cestopisy.
Speciální nabídky pro naše čtenáře
- Ubytování přes Booking.com za kámošské ceny, klikni a vyhledej si konkrétní destinaci.
- Půjč si auto přes Pelikán. Klikni, zvol si destinaci, porovnej ceny, vyber model auta a rezervuj. Auto si vyzvedneš po příletu na letiště. Kamarádíme se totiž s Rentalcars.com.
- Naše srdcovka - cestovatelský newsletter, který odebírají desetitisíce cestovatelů v ČR i na Slovensku:
