Connect with us

Cestopisy

Zde jsem se naučila lyžovat: Hinterstoder má tratě pro začátečníky, ale jezdí se tu i světový pohár

Zde jsem se naučila lyžovat: Hinterstoder má tratě pro začátečníky, ale jezdí se tu i světový pohár

Když jsme v pátek 10. ledna dorazili do malé obce Hinterstoder v rakouském regionu Pyhrn-Priel, byla už tma a málokdo se potloukal v ulicích. Zde, kde se ještě před jedním nebo druhým barem opíraly lyže. Kdosi, kdo ještě před pár hodinami svištěl dolů jednou ze 40 sjezdovek přilehlého stejnojmenného střediska, Hinterstoder, si teď vychutnával doušky teplého čaje nebo pálenky. Možná oslavovali kulaté výročí tohoto střediska. V sobotu 11. ledna to bylo přesně 60 let, kdy se oficiálně spustil dolů se svahu první lyžař.

Reklama

Mezi třemi horami

Jen tak tak jsme stihli obchod s potravinami v obci, zavírají v šest. Když jsme se pěšky vraceli z večeře z místní Mamma Mia restaurace (dělají tu dobrou pizzu) do našeho apartmánu, společnost nám dělaly jen obrysy a stíny hor, které toto místo nedaleko města Windischgarsten obklopují. Ty nejmohutnější se jmenují Totes Gebirge, Haller Mauern a Sengsengebirge. Mou nejoblíbenější za ten víkend se stala první jmenovaná. Měli jsme na ni krásný výhled z apartmánu, dokonale se vyjímala i na horizontu, když jsme se vezli lanovkou. Mohutná fotogenická hra.

Byl to lyžařský víkend. Region Pyhrn-Priel, jeho město a osm obcí, je rekreačním místem v zimě i v létě. Lyžuje se v střediscích Hinterstoder a Wurzeralm. V obou můžete použít jeden skipas, stojí 46 € na den. Pokud máte děti, ty můžou s Kartou sněhuláka lyžovat za čtyři eura. Stačí prý prokázat, že je dítě vaše. Což já, lyžař amatér, považuji za rozumnou nabídku.

Výhled z okna našeho apartmánu. Ano, tam pod tou mlhou je ukrytá hora Totes Gebirge. Zdroj fotografie: Archiv Diany Burgerové
Alprima apartmánový hotel v obci Hinterstoder. Zdroj fotografie: Archiv Diany Burgerové.

Začátečník a profesionál

Aspoň jsme toto místo a jeho podmínky pro (ne)lyžaře mohli s mým milým zhodnotit z obou pohledů – ze začátečnického i z toho téměř profesionálního. Můj Michal totiž jezdí na lyžích jako ďábel, dokáže jet dolu svahem i otočený zády. Ačkoliv, ten co spadl na dětském svahu, byl právě on – když se za mnou otáčel, jak pomalu plužím. Ještě nikdo si při pohledu na mě nesedl na zadek.

Jak se nám na svazích dařilo a jaký dojem v nás Hinterstoder, obec i středisko, zanechaly? Cesta autem z Bratislavy nám trvala jen tři hodiny a jediné, co ji znepříjemňovalo, byli šílení řidiči v tunelech. Tehdy jsme ještě nevěděli, že by nás sem pohodlně dopravil i vlak z Vídně, dokonce jen za dvě a čtvrt hodiny. Utratili bychom méně peněz, ušetřili emise i čas. Příště. Další dobrou zprávou je, že hotely v této obci nabízí odvoz ze železniční stanice a zpět, v rámci doplňkových služeb zdarma. Důvodem proč jet autem je čím dál tím míň.

Pokoj číslo 226

V pátek večer jsme se unavení schoulili do peřin na pokoji 226 v apartmánovém hotelu Alprima Aparthotel Hinterstoder, který otevřeli jen 7. prosince minulý rok. Chodby, lyžárna i dřevo v pokoji ještě voněly novotou. I když jsme tuto službu nevyužili, protože jsme si sami dopředu nakoupili – pokud chcete, přinesou vám každé ráno, rovnou před váš apartmán, čerstvý chléb. Musíte si ho ale, samozřejmě, den předtím do tří odpoledne objednat. Je to milé. Za našimi okny se tyčila Totes Gebirge a mezi rodinnými domy tekla horská řeka Styer. Kdybyste šli po jejím proudu, dovedla by vás až k uměle vytvořenému jezeru Schiederweiher.

To vytvořili ještě za monarchie jako zásobárnu pitné vody pro zvířata, ale pro místní na komerční rybaření. Dnes z něj prosperují všichni – místní, zvířata i pocestní. V roce 2018 si ho Rakušané v hlasování v televizním gala programu zvolili za nejkrásnější rakouské místo.

Jezero Schiederweiher. ©BernhardPaschinger
Schiederweiher. ©Bruno Sulzbacher

Lyžování je multikulturní záležitost

I díky tomu sem jezdí více místních. Hinterstoder je sám o sobě lákavý zejména pro Rakušany (60 %), druhou největší skupinu návštěvníků tvořili Němci, kteří to sem nemají daleko – zejména ti z Baden-Würsttembergu nebo z Bavorska. Marie-Louise Schnufpeil, ředitelka Turistického sdružení regionu Phyrn-Priel, nám na společném setkání řekla, že sem jezdí i mnoho českých turistů. Pro lyžaře v Čech je poloha tohoto kraje ideální – z Prahy je to jen 330 km, z Brna 350 km a z Plzně dokonce jen 310 km.

No, my s Michalem jsme během víkendu natrefili i na pár Slováků a milou, početnou maďarskou rodinku. Některé pokoje v Alprime jsou navrženy tak, aby se daly spojovacími dveřmi propojit a zvětšit, jsem si jistá, že oni bydleli právě v takových. Jejich kapacita je potom až 16 lidí. Hotel je navíc pet friendly. My jsme naše psí děvčata raději nechali na Slovensku u prarodičů. Novým pokojům a zařízení v hotelu jsme dopřáli ještě chvíli lesku a našim psům školu trpělivosti u dědečkových slepic.

Na toulkách svahem, obcí

V sobotu ráno jsme se s Michalem po snídani, kterou jsme si v kuchyňce apartmánu sami připravili, protože hotel takové služby neposkytuje, na chvíli rozdělili. On absolvoval lyžařskou prohlídku střediska Hinterstoder Höss, které jsme měli od hotelu pěšky jen pár minut, se soukromou lyžařskou průvodkyní Karin Kauder.

Michala vzala na lyžích i na trať světového poháru, líbila se mu. Vyhovuje mu, když má svah sám pro sebe. Náročné sjezdovky v Hinterstoder Höss byly celý víkend poloprázdné až prázdné, lyžování si tedy užil svým tempem. Já jsem se zatím toulala obcí. Její historie sahá oficiálně až kamsi do 11. nebo 12. století. Nejspíš tu ubytovávali poutníky na cestě do Říma, poté tu byla nemocnice, pokud se nemyslím tak i hospic, pak přišla církev a lovecký revír. Dnes je toto místo, zejména jeho příroda, pod přísnou ochranou.

Sjezdovka v lyžařském středisku Hinterstoder Höss. Zdroj fotografie: Archiv Diany Burgerové
Krásný místní dům, Hinterstoder. Zdroj fotografie: Archiv Diany Burgerové

Místní vs. turisté

Během toulek jsem kromě množství cyklistických a turistických značek, oblíbených letních aktivit v regionu, natrefila na krásné starší i moderní domy. Dodnes tu prý žije kolem tisíce obyvatel. Přiznám se, moc jim nezávidím, ročně se jim tu motají tisíce, pokud ne desetitisíce turistů. Každou chvíli, na přelomu února a března, se ve středisku Hinterstoder na sjezdovce Hannes Trinkl Weltcup Piste konají závody Světového poháru v alpském lyžování.

Marie-Louise odhadovala, když nás, mimochodem, vzala do skutečně hezké restaurace Stoda, že letos jich do obce během world cupu dorazí kolem 14 tisíc. My si myslíme, že během našeho pobytu nebyla v Hinterstoder ani polovina. A to jsem se jeden den na lidi, na lyžaře, dost naštvala. Jen jestli právem?

Když počasí přeje lyžařům

V sobotu padla na obec hustá mlha, nahoře na svazích zase sem tam inverze. No po dopoledni, které bylo poměrně pochmurné, vyšlo trochu slunce a zavítalo i na svah. Z rozhledny musel být neuvěřitelný výhled! Neděle měla snad o sto procent příznivější předpověď počasí, ta se i naplnila. Zřejmě i proto byl Hinterstoder Höss tak plný, až přeplněný.

Tlačili jsme se na sebe, nabalení s lyžemi pevně před sebou, nechtíc do sebe narážeje, nedočkaví vyjet nahoru a svobodně se nadechnout horského vzduchu. Tam bylo krásně! Před vstupem, před turnikety, na schodech a před lanovkami jsme se mačkali jeden na druhého. Můj Michal řekl, že takovou tlačenici za těch 25 let, co lyžuje, ještě nezažil. Kromě toho jsme měli na svahu přes víkend i jiný „zážitek“ – v sobotu i v neděli odvážela helikoptéra zpod Pekelné sjezdovky se 70° sklonem zraněné lyžaře. Rozvířila sníh kolem sebe, někoho zafóliovaného do ní naložili a odletěla.

Výhled z rozhledny na nejvyšším kopci střediska Hinterstoder Höss

Děti, stres i pojízdný koberec

Přiznám se, měla jsem trochu strach – učila jsem se přece jen lyžovat na svahu plném dětí. Nejednou měl ze mě můj drahý jistě žaludeční vředy. Ale on je tak hodný a šlechetný, že mě se stoickým klidem povzbuzoval v učení se, jak přejít z plynulého pluhu do ještě plynulejšího lyžování. Od přírody mám málo trpělivosti a málo sebekritiky, neměl to se mnou věru lehké. V sobotu, když bylo na svahu méně lidí a méně dětí, se mi dařilo mnohem víc. V neděli jsem byla unavenější a můj nepokoj v duši stoupal úměrně s počtem dětí, které na svahu přibývaly. Otec s malým půlročním miminkem, nezajištěným, učíc své druhé dítě lyžovat ve spleti jiných dětí, nehovoříc o dospělých. Katastrofa!

Ale Sunny Kids park, tedy zóna pro děti a začátečníky, je skvělým místem na první lyžařské pokusy. Vypadá jako středisko ve středisku. Je zabezpečený, aby z něj žádné dítě neproklouzlo rodičům nebo instruktorům. Děti jsou rozdělené od nejmenších po ty větší. No, a já? Já jsem se na kopci střídala s těmi většími. Ale mají tu jednu fajn věc, říkají tomu pojízdný koberec. Je to něco jako pomalý eskalátor, vyveze vás na kopec, odkud se pak můžete opět spustit dolu, šetříte si energii a vydržíte déle. Perfektní věc!

Pojízdný koberec, perfektní věc ©Moritz Ablinger
Hinterstoder Höss. ©David Lugmayr

Náš Hinterstoder

Oba dny jsme s Michalem strávili na svazích střediska Hinterstoder. Ačkoliv nám Marie-Louise doporučila zajet i do Wurzeralmu, vzdáleného asi 25 minut autem. Svah v Hinterstoder Höss jsem po sobotních pokusech lyžovat už znala, chtěla jsem se dál zlepšovat tam, kde jsem už jakous-takous jistotu nabrala. Navíc, k lanovce to bylo z našeho ubytování jen pár minut pěšky. Chodili jsme stejně v plné výstroji.

Obě dvě střediska nejsou ničím výjimečná, to si jsem jistá. To „naše“, Hinterstoder, leží až 2000 metrů na mořem a je přizpůsobeno, abyste ho, pokud si troufáte, mohli sjíždět od samotného vrchu až dolu k první lanovce, ta je ve výšce 600 m. n. m. To musí být makačka, 4 km dlouhá makačka. Říkají tomu Höss Totale.

Podle popisů a informací v bedekru je Hinterstoder komplexnější lyžařské středisko než Wurzeralm, má deset černých, 18 červených a 12 modrých sjezdovek. Jistě víte, že jednotlivé barvy představují úroveň obtížnosti. Navíc jezdí se tu světový pohár, který jsme již výše zmiňovali.  

Jediné, co se nám ve středisku Hinterstoder Höss nelíbilo, byla strava v bufetu a hlasitá hudba, která se rozléhala až do doliny. Jakkoliv hloupě to může znít, ale v Rakousku jsme zvyklí na jiný standard.

S mým přítelem Michalem. Zdroj fotografie: Archiv Diany Burgerové

Co jsme nestihli

Karin, Marie-Louise, ale i všechny bedekry popisují Wurzeralm víc jako středisko pro rodiny s dětmi, klidnější, méně adrenalinové a se širokými sjezdovkami. Je menší než Hinterstoder, má 22 km dlouhou lyžařskou trať se dvěma černými, deseti červenými a deseti modrými sjezdovkami. Ale pozor, mají tu nejrychlejší pozemní lanovku v Evropě. To může být celkem zajímavý zážitek.

Věřím, že pokud do toho regionu s Michalem zavítáme ještě jednou, vyzkouším si toto rodinné středisko. Láká mě, že je tu každou středu i během úplňku středisko otevřené do desáté večer. Noční lyžování musí být paráda.

Na cosi nočního jsem se těšila i já – na sáňkování. Ale sáňkovací dráhy v Eldbach a Roseau am Hengspass, které mají světlené dráhy, tuto sezónu ještě otevřené nebyly a je možné, že je ani neotevřou. Tak snad příště.

Nejen pro lyžaře

I když se tu dá lyžovat i mimo upravené sjezdovky, z lanovky jsme měli nejednou krásný výhled na les a jeho cestičky protkané stopami po skialpinových lyžařích i po skialpinistech samotných. Zimních aktivit, během nichž se dá tento region poznávat, je mnoho – i s námi se lanovkou vezlo několik lidí, nelyžařů, jen s batohem na zádech. Potom mizeli v hustém sněhu pěšky chůzí za stromy. Podle slov Marie-Louise je tu asi sto kilometrů upravených cest přes hory, ledy a údolí. Můžete jít na vlastní pěst i s průvodcem, na běžkách, ve sněžnicích.

V Národním parku Vápencových Alp, tedy v jedné z největších lesních ploch v Rakousku, se v zimní sezóně chodí na expedici po stopách divé zvěře. A pokud máte štěstí, najdete v těchto lesích i na ty rysí. Horský masiv Sengsengebirge, který je společníkem každého pocestného v této malé obci, už je součástí tohoto národního parku. Takový krásný kus země tu tedy máme rovnou po nosem.

Na toulkách ve sněžnicích. ©Iris Egelseer
Bežkaři. ©Fischer Sports GmbH

Nekupujte, půjčte si

Navíc, pokud nemáte vlastní výstroj, ať už na lyžování nebo na turistiku, všechno si tu můžete půjčit. Dokonce si lyže, sněžnice a už si oblečení můžete dopředu zarezervovat, stačí, když vyplníte online formulář. To je skvělá zpráva pro ty, kteří ještě neví, zda jim lyžování půjde nebo ne, i pro ty, jejichž děti by z kombinéz co nevidět vyrostly a peněz nemají nazbyt. Ale i pro ty, kteří jednoduše razí udržitelnost bez nakupování nového oblečení.

Není krásnějšího oddychu, než toho po lyžovačce

Zažila jsem to s Michalem už před Vánoci v lyžařském středisku Sportgastein – po pár hodinách na kopci, unavení a vymrzlí, když si vysvobodíte nohy z pevného sevření lyžáků, nevyplatí se hned odpadávat do postele. Lepší je jít do horké sprchy a pak se na chvíli ukrýt do ozdravné sauny a rituálně ji zakončit studenou koupelí. To se pak spí!

Hotel Alprima nabízí v jednom ze svých čtyř apartmánových domů s více než 70 pokoji i wellness. Patnáct minut jsme strávili ve finské sauně, 15 minut v bio sauně s bylinkovým aroma! Dřevěné postele s výhledem z okna, na nichž si můžete oddechnout a máte přitom i trochu soukromí, jsou příjemným zpestřením – prostoru i pocitu odpočinku.

Třešničkou na dortu wellness v tomto resortu by byl pro nás studený bazének, do kterého bychom se po horké sauně mohli pomalu ponořit, vychladit tělo od špiček palců u nohou po hlavu na krku. Z logických důvodů je zřejmě jednodušší sprcha, která ale víc „bolí“. Naprosto chápeme.

Lyžařská tématika je všudypřítomná. Zdroj fotografie: Archiv Diany Burgerové
Náš apartmán, hotel Alprima číslo 226. Zdroj fotografie: Archiv Diany Burgerové

Děkujeme

Chápeme a děkujeme – oba jsme se domů vrátili obohacení o nové zkušenosti a o našem vztahu, o nás samotných, o našich limitech a do té doby neobjevených schopnostech. Poznali jsme další důležitý a krásný kraj našich sousedů, od nichž si v mnohém máme z čeho brát příklad. A věru, vrátili jsme se sice s modřinami a s bosletí svalů, ale odpočatí!

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište prosím na redakce@pelipecky.cz. Pokud máte cool cestovatelský příběh, recenzi, reportáž nebo blog a chcete se o své zážitky podělit se světem, nebojte se nám svůj text poslat na novinky@pelipecky.sk. Rádi ho zveřejníme v sekci Cestopisy.


Speciální nabídky pro naše čtenáře

    • Půjč si auto přes Pelikán. Klikni, zvol si destinaci, porovnej ceny, vyber model auta a rezervuj. Auto si vyzvedneš po příletu na letiště. Kamarádíme se totiž s Rentalcars.com.
    • Naše srdcovka - cestovatelský newsletter, který odebírají desetitisíce cestovatelů v ČR i na Slovensku:
    4.2/5 - (5 votes)
Klikněte pro komentář

Diana lépe umývá nádobí, než vaří. I proto tak miluje svého chlapa, co se v kuchyni snad narodil. Na psy nedá dopustit, na ty své, ani na ty z OZ Pes v nouzi. Ostatně, jako na všechna zvířata. Kdy mohla v životě vycestovat už jen jednou, vrátila by se domů k mamce Esther, do Keni, na Aloo Drive do domečku nad zátokou.

Nahoru