Byli jsme v Peru s LATAM Airlines a bylo to velkolepé!
Obsah článku
Všechno začalo na letišti ve Frankfurtu, kde jsme se potkali s ostatními jedenácti účastníky zájezdu do bájného Peru. Letecká společnost LATAM Airlines má z Frankfurtu přes Madrid prodlouženou linku do Santiaga se Chile, celá trasa je operovaná Boeingem 787 Dreamliner. My jsme letěli z Frankfurtu do Madridu a odtud přímo do Peru.
Do Madridu komfortně a zábavně
Konfigurace sedadel v Boeingu 787 je 3-3-3, místa na nohy habaděj, sedadla jsou též prostorná a pohodlná. Obrazovky jsou přiměřeně velké, nechybí ani nové filmy nebo hudební alba či celé série seriálů. Menší nevýhodou je, že obrazovka se nedá vyklopit, když si člověk před vámi trochu sklopí sedadlo. Výhoda – USB port na nabíjení telefonu. A každého cestujícího čekala mezi kratším letem (Frankfurt – Madrid) cool sluchátka.
Letadlo má obrovská okna s novou technologií ztmavování místo klasického „zavření“ v různých stupních od bleděmodré po tmavomodrou, co působí příjemně, stejně jako fialkové osvětlení kabiny. Místa na zavazadlo byla velmi praktická a též dostatečně prostorná i na větší kusy.
Jelikož jde o kratší, jen asi 2,5-hodinový let, je v ceně zahrnut snack (obložený sandwich/croissant), mini sladkost a nápoj plus káva/čaj.
Do Peru v noci, dvě hlavní jídla potěší
Let z Madridu do Limy a zpět je operovaný starším Boeingem 767 a rozdíl mezi ním a Boeingem 787 je znát zejména na interiéru a obrazovkách. Konfigurace sedadel 2-3-2 vyhovovala hlavně naší skupince. Seděli jsme v řadě po 2, takže jsme si pohodlně odpočinuli a celkově se lépe uložili, jelikož nás čekal let o 12 hodinách. Velkou výhodou je, že tímhle delším letem letíte v noci a přílet do Limy je cca v 5 ráno, takže časový posun vnímáte příjemněji. (Pozn. redakce: V Peru je o 7 hodin méně než u nás.)
Na tomhle letu se podávala večeře a snídaně, vždy byla možnost výběru ze dvou variant. Co potěší a co jsme ještě se žádnou leteckou společností nezažili, byl klasický kovový příbor, keramické misky a skleněný pohár na víno v economy class. Po večeři přišlo další kolo nápojů a i na sladkost v podobě mini Snickersky/Kitkaku.
Jeden den v Limě
Po příletu by vás nemělo překvapit, že je tam opravdu vlhko. Je to 10-milionové město postavené na útesu cca 80 m. n. m. Jinak vede kolem pobřeží 6-proudová dálnice, ale místním by se klidně hodily další 3 pruhy na odlehčení toho náporu aut.
Doprava může pro Evropana působit jemně chaoticky, častým úkazem jsou 3 pruhy v místech, kde jsou označeny jen 2. Směrovky řidiči používají jen zřídka, raději používají troubení. Autobusy sice mají své zastávky, ale často vidíte, že lidé nastupují kdekoliv na křižovatce, když se například autobus ocitne v zácpě (ale přiznejme si, že když člověk spěchá, občas by takovou možnost uvítal…).
Naše postřehy z hlavního města Peru
V Limě padne za rok průměrně 7 mm srážek. Ale asi i díky vlhkosti a blízkosti oceánu je město neuvěřitelně zelené, všude, kam jsme se pohli, byly parky, stromy, palmy, květy… Město působí velmi čistě. Nejednou jsme viděli pracovníky v oranžových vestách zametat kraje cest a chodníky.
Na Limu jsme měli necelý den a bohuželjsme kvůli mírnému zpoždění více času strávili v autobuse přesunem z místa na místo, než ve městě samotném. Viděli jsme náměstí sv. Martina – patrona Limy, Plaza Mayor/Hlavní náměstí s městskou radnicí i prezidentským palácem na jeho kraji, národní muzeum Museo Rafael Larco Herrera, které sídlí v bývalé rezidenci rodiny Larco, kdysi nejbohatší rodiny, která vlastnila většinu pozemků území, když ještě Lima nebyla Limou.
V muzeu je několik tisíc archeologických artefaktů, ale doslova jsme ho proběhli. V krásné zahradě, která patří k muzeu, je restaurace s terasou a tam jsme měli výborný 3-chodový oběd. Přešli jsme se po umělecké částí Barranco, navštívili jsme muzeum MATE – muzeum Maria Testina, nejznámějšího peruánského fotografa, který fotil pro Vogue i Lady Dianu, jako poslední před jejím úmrtím – fotky z tohoto photoshootingu jsou vystaveny v muzeu spolu se šaty, které měla tehdy na sobě.
Část Miraflores, kde jsme i bydleli, je jednou z nejnovějších, i když je přímo na pobřeží, má samé moderní stavby a výškové budovy. V Limě jinak budovu vyšší než 35 poschodí nenajdete, kvůli častým zemětřesením. Nejvyšší budova má právě 35 poschodí. Je jí hotel Marriott a stojí právě u promenády nad pobřežím s nádherným výhledem.
Z Limy přímo do 3400 m. n. m.
Po krátké návštěvě Limy jsme absolvovali vnitrostátní let do Cusca provozovaný Airbusem A320 pod označením LAN. Délka letu je cca 1,5 hodiny, v ceně není jídlo ani nápoje, ale dá se samozřějmě koupit menu (sandwich + nápoj) za v přepočtu asi 2€.
Nutno podotknout, že zatímco je Lima ve výšce asi 80 m. n. m., tak Cusco je ve výšce přibližně 3400 m. n. m. Na boj proti výškové chorobě dobře poslouží lístky koky, které na pasažéry čekají hned po příletu v příletové hale. Ale pozor – neberte si více než 3 lístky, jinak hrozí, že vás bude bolet hlava víc z koky než z výšky.
Ten rozdíl je znát víceméně hned. Člověk se rychleji zadýchá a slabším povahám nebo starším lidem se může i točit hlava. I proto jsme si po příchodu do hotelu všichni naordinovali čaj z lístků koky. Vývoz lístků ze země je jinak nelegální, ale v podobě bombonů nebo čaje projdete, i když je máte v příručním zavazadle (vyzkoušeno!).
Program jsme měli nejdříve jednodušší, abychom si zvykli na tu výšku. Po úžasném obědě v mezinárodně uznávané restauraci MAP Café jsme si prohlédli chrám Coricancha, kdysi nejdůležitější chrám Inkské říše, dokud jej skoro celý nezničili Španělé a nepostavili si na něm klášter Santo Domingo.
Dále jsme viděli Hlavní náměstí s překrásnou a obrovskou katedrálou, která v sobě ukrývá několik různých oltářů. Bohužel v katedrále je přísný zákaz fotografování a natáčení.
Následně přesun nad město do pevnosti Sacsayhuamán ve výšce cca 3700 m.n.m. Pevnost postavila nejdříve civilizace Killke cca v 9. století a do rozsáhlejší podoby ji rozestavěli Inkové, přibližně asi ve 13. století. Celý komplex je zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Mimochodem, Cusco bylo kdysi hlavním městem Říše Inků.
Následující den už byl trochu náročnější. Čekal nás přesun do Sacred Valley, cestou jsme se zastavili na Pisac Market – tradičním trhu, kde místní prodávají ovoce, zeleninu, maso, ale i kopec různých suvenýrů. Po cestě byla též zastávka v restauraci, kde připravovali národní pochutinu – morče!
Před oběděm výstup na pevnost Ollantaytambo, která je velmi malá v porovnání s Machu Picchu, ale výstup na ni byl podstatně náročnější kvůli vysokým schodům. Tu jsme už v nižsí nadmořské výšce v porovnání s Cuscem „jen“ přibližně 2800 m. n. m. Pevnost je pozůstatkem z města bývalé Inskské říše, které fungovalo až do 15. století. Z pevnosti pak v dáli uvidíte i pozůstatky z opevnění bývalého města. Celý region je známý kvůli početným ruinám z inkských časů a jejich hospodářskými terasami, kde pěstovali plodiny.
Následovala návštěva ruin Moray – přírodního hospodářského „laboratoria“ inských dob a solných dolů Maras, kde se opět dostáváme do výšky asi 3500 m. n. m. Moray jsou terasy kruhovitého tvaru, hluboké 30 metrů, s teplotním rozdílem mezi nejvyšším a nejnižším stupněm až 15 °C. Maras je těžištěm soli, které má zachovaný původní tvar a způsob její těžby už z časů před Inky, je zasazená do údolí asi 4 km se stovkami solných jezírek (podle průvodkyně jich je až kolem 3000), jejichž majiteli jsou výhradně rodiny z komunity Maras.
Noc ve vesničce Urubamba v nejúžasnějším hotelovém komplexu Inkaterra Hacienda Urumbamba, kde jeden domeček = jeden pokoj a každý jsme měli svůj vlastní.
Bájné Machu Picchu
Další den byl věnován celodennímu výletu na Machu Picchu a večernímu přesunu do Cusca (cca 2,5 hodiny). Na Machu Picchu se dopravíte vlakem Peru Rail ze seznamu Ollantaytambo. Trasa má přibližně 43 km, ale jízda trvá okolo 1,5 hodiny. Navíc má vlak velká okna i na střeše vagonu, protože trasa podél řeky Urubamba je úžasná. Po jízdě do stanice Machu Picchu je třeba nechat se vyvézt autobusem na stejnojmenný kopec, což trvá asi půl hodiny. Lístky na vlak, na autobus i vstupenka jsou vystavovány na pas a všechny pečlivě kontrolovány, takže zapomenout si v ten den pas by byla opravdu velká smůla.
Výstup na Machu Picchu není až tak náročný jako by se mohlo zdát a není cítit ani problémy z výšky, jelikož je to „jen“ cca 2400 m. n. m. Machu Picchu je bezpochyby must-see záležitost. Když to člověk roky obdivuje na internetu na obrázcích a v dokumentech, po výstupu se možná nedostaví wow efekt, jako kdybyste je viděli poprvé.
Každopádně jsme měli necelou hodinu rozchod a sami jsme se mohli motat po areálu. Počasí nám vyšlo. Když jsme vyšli na vrchol, dokonce nám na chvíli i zasvítilo slunko a pršet začalo až po našem sestupu. Měli jsme to prostě načasověné.
Opět cesta vlakem na stanici Ollantaytambo a potom autobusem na noc do Cusca. Ráno nás čekal dlouhý a náročný přesun z Cusca do Punta u jezera Titicaca. Trasa je dlouhá přibližně 400 km, z hotelu jsme vyrazili v 7 ráno a na hotel v Pune jsme dojeli o půl 6 večer. Po cestě jsme se zastavili v archeologickém komplexu z časů Inkské říše Raqchi s pozůstatky chrámu Wiracocha. Tu jsme už ve výšce cca 3400 m. n. m.
Nakonec jsme šli ješte výš!
Dále zastávka na Abra La Raya ve výšce cca 4300 m. n. m. s výhledem na zasněžené vrcholy hor s výškou nad 5000-6000 m. n. m. Náš hotel Libertador Lago Titicaca byl hned vedle jezera a většina pokojů (včetně těch našich) měla přímý výhled na jezero.
Předposlední den výletu nás čekala celodenní plavba po jezeře Titicaca s návštěvou uměle vytvořeného komplexu plavajících ostrůvků Uros a ostrova Taqile s nejvyšším bodem (na kterém jsme samozřejmě museli být) nad 4000 m. n. m., odkud jsou vidět zasněžené vrcholy bolivijských. Jezero jako takové je ve výšce asi 3800 m.n.m.
No a v poslední den ještě před naším letem z města Juliaca do Limy a následně lety domů Lima – Madrid – Frankfurt, jsme navštívili archeologickou památku Sillustani, která pochází z časů ještě před Inskou říší a slouží jako hřbitov. „Věže“, které tu stojí, se nazývají chulpas a jsou hroby, které sloužily k pochovávání celých rodin. Komplex Sillustani je postavený na kopci nad jezerem Umayo.
Malé P. S. od „autora“: Tuhle cestu podnikli a následně se s vámi o ni podělili naši kolegové. Já jsem tu pouhým překladatelem a případným editorem…
Přeloženo z Pelipecky.sk.
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište prosím na redakce@pelipecky.cz. Pokud máte cool cestovatelský příběh, recenzi, reportáž nebo blog a chcete se o své zážitky podělit se světem, nebojte se nám svůj text poslat na novinky@pelipecky.sk. Rádi ho zveřejníme v sekci Cestopisy.
Speciální nabídky pro naše čtenáře
- Ubytování přes Booking.com za kámošské ceny, klikni a vyhledej si konkrétní destinaci.
- Půjč si auto přes Pelikán. Klikni, zvol si destinaci, porovnej ceny, vyber model auta a rezervuj. Auto si vyzvedneš po příletu na letiště. Kamarádíme se totiž s Rentalcars.com.
- Naše srdcovka - cestovatelský newsletter, který odebírají desetitisíce cestovatelů v ČR i na Slovensku:
